Aiji AM110: jednoduchý s daty navíc (test)

Po prvním telefonu ufonu, Ubiquamu U400, se nám do redakce dostal i druhý model exkluzivně prodávaný pod křídly našeho nejmladšího operátora. U:fon si musí díky atypické frekvenci svých sítí nechávat vyrábět telefony na míru a tak na náš trh dorazil exotický model Aiji AM110, který je pro nás velkou neznámou. Podle webových stránek se však výrobce zaměřuje spíše na HW a SW testování a různá systémová řešení, CDMA telefony (nabízí pouze 2) jsou spíše jen okrajovou záležitostí. O to více nás bude zajímat, jak si s ním výrobce poradil a zdali je po funkční stránce lepší než již zmiňovaný Ubiquam U400.

Klíčové vlastnosti

• pasivní displej s 65 tisíci barvami
• vícepoložkový seznam pro 600 kontaktů
• interní paměť na 150 SMS zpráv
• tapeta na pozadí ve formě analogových hodin
• jedna hra
• dlouhá výdrž baterie

Hlavní nedostatky

• horší ergonomie klávesnice
• chybí klávesa pro korekci hlasitosti
• absence slovníku pro prediktivní psaní
• žádné multimediální a datové funkce
• téměř žádná nabídka příslušenství
• šum na pozadí hovoru
• divné počítání času telefonátu
• pokud budík napoprvé nevzbudí, už nezazvoní
• hlasitý reproduktor zde není, při hovoru můžete maximálně vypnout svůj mikrofon
• místo Ufonu můžeme zakoupit daleko lépe vybavený GSM telefon

Asiat na první pohled

Již první pohled ve mě evokoval pocit dalekého východu, malé rozměry, velké ovládací prvky, levně vypadající plasty, to vše mi v konkurenci se zavedenými značkami nějak nesedělo. Navíc je ve mě stále pocit z doby, kdy jsem jej viděl na prvních obrázcích výrobce s popiskem středové klávesy C. Říkal jsem si, jak mohou nejvíce používanou klávesou mazat znaky? Finální verze ale naštěstí nijak výrazně nevybočuje. Zařízení je velmi lehké, překvapí vás hmotnost 75 gramů i přijatelné rozměry 105 × 42,5 × 14,9 mm. V ruce se telefon drží vcelku dobře, pokud budete mít zpocené ruce, snadno vám vyklouzne. Výrobce mohl plasty alespoň pogumovat. Kryty nevržou, takže ke konstrukci nemám co vytknout, na horní hraně naleznete dokonce poutko na pověšení na krk. Boční hrany neukrývají žádné klávesy, jen záslepky konektoru pro sluchátka a datového konektoru. Nic z toho ale není součástí základního balení, sluchátka jsem na internetu ještě nikde neobjevil, zatímco datový kabel si můžete zakoupit přímo od operátora.

Pod zadním krytem se nachází baterie AM-100B opět s chybějícím označením kapacity. Pro nás jsou však důležitější údaje o výdrži, v praxi není problém vydržet s telefonem na příjmu okolo šesti dní. Záleží však na tom, jak moc voláte a píšete textové zprávy. Po vyjmutí baterie se odhalí zásuvka pro SIM kartu. Nejedná se však o klasickou SIM kartu tak jak ji známe, ale o R-UIM kartu, které sice vypadá stejně jako SIM, ale obě se liší rozdílnými protokoly. Přesto na R-UIM uložíte až 30 zpráv a 200 kontaktů.

Klávesnice a ovládací prvky nebudí přílišné nadšení

Klávesnice, to je takový průměrný střed. Ničím mě úplně neuchvátila ale nemohu ani říci, že ně vyloženě zklamala. Klávesnice je rozdělena na blok ovládacích kláves, které své úlohy plní podle očekávání. Hlavním ovládacím prvkem je kurzorová klávesa s potvrzovacím středem, jejíž jednotlivé směry poslouží k rychlému přístupu pro dané funkce. Pro potvrzení poslouží i levé kontextová klávesa, ta pravá naopak vrací zpět o nabídku výše. Červené sluchátko vás přenese do pohotovostního režimu, zelené v něm zobrazí protokol volání. Za dobu testování jsem se nesetkal s žádnými překlepy.

Alfanumerická klávesnice zabírá třetinu čelní plochy a jednotlivé klávesy jsou od sebe znatelně odděleny. Jsou pogumované, prst z nich občas sklouzne a navíc z ní po delším psaní bolí prsty. Může za to větší zdvih klávesnice, při psaní se ozývá slyšitelné cvakání. Na boku přístroje mi chybí alespoň klávesa pro korekci hlasitosti, na kterou jsem u jiných značek zvyklý.

S rovnoměrným modrým podsvětlením můžete psát i v noci.

Analogové hodiny tikají na pozadí

Displej telefonu je pouze pasivní s technologií STN, při rozlišení 128 × 128 pixelů zobrazí pouhých 65 tisíc barev. Bohužel, na aktivní TFT panel se nedostalo, a tak si musíme vystačit s displejem, který při pohledu z boku trpí korekcí barev. Na sluníčku si s ním ale mnoho radosti neužijete, nejen, že se paprsky od jeho černého rámečku, který displej opticky zvětšuje, odrážejí přímo do vašich očí, ale na displeji navíc nic neuvidíte.

Po úspěšném zadání PIN kódu se ocitnete na pohotovostní obrazovce, která vás informuje o baterii, signálu, datu a čase. Na displej si můžete umístit svůj vlastní text a nebo změnit wallpaper, který může být i animovaný. Plynulost animací je však věc druhá, typoval bych 2-3 fps. Co mě ale překvapilo je pozadí ve formě analogových hodin, které, jako animace ve Flashi, zobrazuje vždy aktuální čas.

 
Na domovské obrazovce se překvapení nekoná, vidíme zde klasickou sadu informací o stavu telefonu a hodiny

Pro vstup do hlavní nabídky lze použít levé kontextové klávesy a vcelku nepochopitelně to neumí potvrzovací střed, což by dle mého názoru lidé volili nejdříve. Jeho podoba je stejná jako u Ubiquamu, jen se pruh ikon přesunul nahoru a menu se prodloužilo. Aktuální ikona je zobrazena přes většinu displeje a není animovaná. Plynulosti ovládání pomáhá číselná volba i v podnabídkách, mezi nimiž lze přecházet stiskem kurzorové klávesy do bočních směrů. Při rychlém ovládání však telefon vždy opomene minimálně jedno stisknutí, což pro uživatele určitě není přínosem. Uživatelská nabídka je laděna do šedo-zelené kombinace, kterou nelze díky absenci grafických témat nijak pozměnit. 

Ideální řešení - v horní liště zmenšených ikonek vidíte, kde právě jste, aktivní ikona je zvětšená přes půl displeje