Android 3: medová hrozba pro iPad. Nebo snad ne?

Když Apple loni v zimě představil svůj iPad, komunita uživatelů a vývojářů Androidu se začala přirozeně ptát, kdy svůj tablet ukáže i Google. Dnes už víme, že Google žádný vlastní tabletový Nexus nepředstavil, za to se ale výroby chytla celá plejáda výrobců převážně čínské provenience. V průběhu roku 2010 se jich objevily desítky, do pomyslné první cenové ale patřil jediný kus – Samsung Galaxy Tab.

Historický hendikep

Android Applu nemohl důstojně soupeřit. Na straně jablečného hegemona stály snad všechny možné trumfy. Tak za prvé, Android řady 2.x není upravený pro tablety, neumí tedy pořádně využít jeho větší velikosti a přeci jen trošku jiného způsobu ovládání. Tablet jednoduše není jen nafouklý mobil, naopak tvoří jakési ergonomické pouto mezi světem chytrých dotykových telefonů a notebooky.

 
Zatímco na obrázku vlevo (Android 2.3.3 na tabletu HTC Flyer) je prostředí optimalizované pro používání na výšku a na displeji s uhlopříčkou do 4-5", vpravo (Android 3.0 na tabletu Acer Iconia Tab) je nastavení organizované do záložek. To bude zase naopak přehlednější při používání zařízení na šířku – při práci s tabletem většího rozměru a s vyšším rozlišením. Na mobilu by to bez stylusu už nefungovalo.

Vedle optimalizovaného systému Androidu chyběl také form-faktor, jednotný design návrhu. Vzhledem k nižší ceně sice převládly androidí tablety se sedmipalcovou úhlopříčkou, nicméně s různým rozlišením displeje. Třetí slabinou pak byl nedostatečný výkon.

Android 2.x nezvládne kompletní hardwarovou akceleraci uživatelského rozhraní. Je to jeho historický hendikep, neboť první telefony s tímto systémem jednoduše žádný akcelerační hardware neměly a i u slavného referenčního Nexusu One se na webových fórech dodnes řeší, jestli lze jednu z prvních verzí subsystému Adreno od Qualcommu vůbec pouvažovat za GPU jednotku. Suma sumárum, když se na trhu objevil iPad, neexistovala tu ani jedna skutečně srovnatelná androidí konkurence.

První zprávy o Honeycombu

Google nicméně už tehdy tvrdil, že má zájem i o tablety, jejichž trh Apple otevřel a loňské léto se poprvé začalo mluvit o nástupci dvojkové řady Androidů – o nástupci s kódovým označením Honeycomb. Google změnil strategii a aby marketingově novou verzi co nejvýrazněji oddělil od předchozí větve, označil Honeycomb namísto 2.3 nebo 2.4 naopak novou major verzí 3.0.

V roce 2010 bylo na trh uvedeno obrovské množství neskutečně nekvalitních tabletů s Androidem
Googlu se nelze ani v nejmenším divit, že zdrojové kódy Androidu 3.x nechce dát každému 

Ačkoliv se zpočátku spekulovalo, že se Honeycomb později dostane i na malé úhlopříčky mobilních telefonů, dnes už víme, že tomu tak nebude a Google naopak ještě zpřísnil. První testovací verze Androidu 3.0 předal pouze svým nejbližším partnerům a celá armáda čínských levných výrobců se tak k systému zatím nedostala. Sice se tak v podstatě zpomalilo nasazování Honeycombu do praxe, na druhou stranu lze Google za toto rozhodnutí pochválit alespoň z toho důvodu, že se nový systém dostal pouze na kvalitnější stroje s dostatečným hardwarem. U dvojkových Androidů je totiž doposud poměrně častou praxí, kdy namísto pořádného gigahertzového čipsetu výrobce zvolí slabší odrůdu ARMu vyrobenou třeba čínským Rockchipem. Tablet se poté sice prodává za pár tisíc korun, jeho výkon je ale srovnatelný leda tak s několik let starým chytrým telefonem.

CES 2010, Motorola Xoom a Tegra 2

První předprodukční vzorky trojkových Androidů si mohli vyzkoušet návštěvníci tradiční výstavy Consumer Electronics Show v Las Vegas. CES se konal počátkem letošního ledna a prvním ohlášeným tabletem s Honeycombem se stala Motorola Xoom. V zámoří se už delší dobu prodává, nicméně číslům iPadu konkurovat nemůže. Je to dáno i tím, že Apple neusnul na vavřínech a krátce po CESu se pochlubil s nástupcem první generace iPadu, s iPadem 2.

 
Motorola Xoom byl první tablet s novým systémem

Z hlediska výkonu mezi oběma stroji příliš velký rozdíl není. Oba pohání dvoujádrový čipset řady ARM Cortex-A9 a Motorola si také poprvé vyzkoušela Tegru 2 od Nvidie. Ta se oproti čipu z iPadu liší třeba v tom, že jako GPU jednotku používá ořezanou verzi populárního GeForce. Nvidia Tegra 2 se stala standardem pro hardware v trojkových tabletech. Zatím na českém trhu neexistuje ani jeden kus s jiným hardwarem a programátoři Googlu postupně odlaďují současné neduhy čipsetu. I Tegra 2 nicméně pomalu stárne – Nvidia ji ostatně představila už na loňském CESu 2010, a tak se v podstatě zraky uživatelů otáčí směrem k nástupcům čipsetu Samsung Hummingbird, nebo k nové čtyřjádrové Tegře „Kal-El“, kterou by měla Nvidia představit (snad) v druhé polovině roku. Pokud ale bude její zavádění do praxe trvat tak dlouho jako v případě současného modelu Tegry 2, možná nakonec opět nebude stačit s dechem. V tomto je Apple flexibilnější.

Všudypřítomná akcelerace

Teď už ale k samotnému Honeycombu. V čem je tedy jiný? Ačkoliv se to tak nemusí jevit, skoro ve všem. Tak zaprvé, od hlavy až k patě je akcelerovaný. Každé tlačítko, plocha systému a každá nabídka je konstruovaná pomocí hardwarově akcelerovaného kompozitoru. Kupodivu je to ale trošku jinak v případě samotných aplikací od vývojářů z celého světa. Ti se mohou z důvodu kompatibility sami rozhodnout, jestli chtějí aplikaci akcelerovat, nebo jestli využijí běžné softwarové vykreslování. Opět je to daň za to, aby aplikace fungovala jak na několik let starém telefonu, tak na novém tabletu.

 
Jedna z her pro Android, která používá Unreal Engine

Druhou novinkou jsou zcela nové ovládací prvky. To je právě to nejdůležitější, co umožní programátorům psát aplikace s využitím velkého displeje a rozlišení, které už může být shodné s běžným notebookem (1 280 × 800 pixelů). Google sice ani v tomto případě nestanovil nějaký jednoznačný form-faktor, tedy že by byly tablety ve všech případech desetipalcové a s poměrem stran třeba 16:9, nicméně se zdá, že desetipalcový rozměr nakonec stejně zvítězí. Idealista by ocenil i stejné rozlišení a poměr stran jako má iPad 2, protože by se tím neskutečně usnadnil přepis jablečných aplikací na Android 3 a naopak, to se už ale pohybujeme spíše ve světě mýtů a naivních snů.

Ice Cream Sandwich

I když možná to tak naivní úvaha není. Google si je samozřejmě vědom roztříštěnosti form-faktorů, rozlišení, velikostí displejů a poměrů stran a hodlá to řešit. Prvním krokem by měla být zimní aktualizace s kódovým označením Ice Cream Sandwich. Od ní si Google slibuje především sjednocení uživatelského rozhraní na telefonu a tabletu. Neznamená to přitom snad to, že by se na malém mobilu zobrazovalo to samé co na desetipalcovém tabletu, ale spíše to, že se podoba ovládacích prvků přeskupí a promění podle potřeby konkrétního zařízení.

 
Vlevo automaticky roztažený Gmail pro mobilní Android 2, vpravo pak upravený Gmail pro tabletový Android 3

Tak to přitom v současné době nefunguje. Pokud si na Androidu 3 spustíte starou aplikaci konstruovanou pro mobil, v závislosti na použitém designu se program buď nepěkně roztáhne, nebo bude naopak maličký. Platí zde stejná pravidla jako při vývoji na webu, jelikož i Android pro tvorbu uživatelského prostředí používá XML a definice stylů velmi podobné těm ze světa CSS. Pokud nastavíte webové stránce fixní šířku 800 pixelů, na 30“ monitoru bude velmi úzká. Pokud nastavíte šířku stránky na auto, roztáhne se na celou šíři, jako celek ale zase nebude působit nejlépe. Na Androidu a jeho displejích s různou hustotou pixelů a velikostí to funguje velmi podobně.

Skoro jako Windows

Vedle nových ovládacích prvků, které ale budou kompatibilní pouze s trojkovým systémem, patří k dalším a možná i nejdůležitějším novinkám Honeycombu zcela přepracované ovládání. Pokud se Android 2.x na sedmipalcovém tabletu choval prostě jen jako trošku větší mobil, Android 3 se spíše podobá klasickým desktopovým systémům v čele s Windows. S mobilními návyky toho má pramálo společného.

Základní plocha Androidu 3 a historie spuštěných aplikací

Už zde nehledejte hardwarová tlačítka Zpět, Domů, Menu a Hledej. Namísto toho ukusuje několik vertikálních pixelů displeje spodní hlavní panel. Na něm budou v každém případě viditelná softwarová tlačítka Zpět, Domů a Historie. Platí to i o hrách, takže i uprostřed sportovního simulátoru se budete moci kdykoliv podívat na seznam naposledy spuštěných programů a ostatně i přejít na hlavní plochu.

Oznamovací oblast Androidu a systémový čas – inspirace a orientace jako na desktopu

Tím to ale nekončí, přepracování se totiž dočkala i roletová nabídka a stavový panel. Nic z toho zde už nenajdete, designéři totiž vše přesunuli do pravé části spodního panelu, kde vznikla jakási oznamovací oblast po vzoru Windows. Dozvíte se zde, kolik je hodin, k jaké Wi-Fi síti jste připojení a budou se zde zobrazovat i všechna hlášení od právě nainstalovaného programu až po seznam nepřečtených zpráv na e-mailu.

 
Vkládání objektů (ikon a widgetů) na plochu na Androidu 3 a na Androidu 2 – v obou případech se jedná o tablety, v tom druhém pak o prostředí HTC Sense pro tablet HTC Flyer, které je nicméně opět limitované možnostmi Androidu 2

Toto rozložení se Googlu docela povedlo. Je funkční, bude známé každému uživateli notebooku nebo velkého PC a zároveň je to něco úplně jiného, než na co jsou zvyklí uživatelé iOS a tabletu iPad. V podstatě tedy platí, že teprve s Androidem 3.0 Google vyrazil do boje se svým úhlavním sokem a bude chtít jeho tržní procenta.

Dogma animovaných efektů

Jednou věcí se ale Google přeci jen inspiroval u Applu – hromadou přechodových efektů a animací. Právě tyto drobnosti dokreslují celkový pocit z uživatelského rozhraní a jsou docela často i palivem pro nekončící argumentační války zastánců obou platforem. Dobře, když to má iPad, tak my to budeme mít také. Google tím zároveň dává na odiv to, že se zde skutečně skoro vše akceleruje.

Nová generace tabletů Samsung Galaxy Tab je k dispozici ve dvou velikostech 8,9 a 10,1 palců

Mohlo by se tedy říci, že Android 3 konečně dohnal iPad. V případě jeho první generace to rozhodně platí, v případě té druhé je ale nicméně třeba podotknout, že tu ještě malý rozdíl stále existuje – a opět výkonnostní. I když totiž Honeycomb celé své základní prostředí žene přes grafickou kartu, pro Google je to natolik výrazná novinka, že si zaslouží ještě doladit. Tímto doladěním by měla být verze 3.1, která by měla být na tabletech k dispozici už dnes a slibuje výraznější zvýšení grafického výkonu, opravu drobných chyb včetně prodloužení historie naposledy spuštěných programů a tak dále.

Třetí generace Androidu je tedy hotová a teď už záleží pouze na zákaznících, jestli si některý z tabletů vyberou. To bude další kámen úrazu. Nová várka tabletů od Motoroly, Aceru nebo třeba Asusu je sice o generaci vpřed za modely z loňského roku, dle mnohých ale prvním konkurenceschopným tabletem bude až Samsung Galaxy Tab 10.1 a jeho menší dvojče. Zatímco ti dříve jmenovaní se ale cenou pohybují okolo deseti tisíc korun, Samsung nastavil mnohem drastičtější ceník. Otázkou tedy zůstává, jestli nakonec Apple nebude i sebelepší Android drtit trošku odlišným poměrem cena/výkon.

Co je na Honeycombu třeba vyzdvihnout:

• První tabletový Android
• První plně akcelerovaný Android
• Uživatelské prostředí kdesi na půli cesty mezi iPadem a desktopem
• Podpora USB hostu (čtení a zápis na připojený USB disk, práce s klávesnicí, herní konzolí aj.)

Co stále bolí:

• Zatím málo modelů
• Nedostatek upravených aplikací
• Nejednotný form-faktor, resp. rozlišení a velikost displeje (nevýhoda pro vývojáře, elektronické časopisy)
• Stále pomalejší než iPad 2
• Nvidia Tegra 250 je sice fajn, ale technologicky už také stárne – čekáme na „Kal-El“