Benq-Siemens EF51: zaplačte, Siemens odešel (test)

Benq-Siemens EF51 na oficiálních obrázcích

Klíčové vlastnosti

• ojedinělá konstrukce
• flip s ovládání hudebního přehrávače
• 1,3Mpx fotoaparát
• slot pro paměťové karty miniSD
• hlasové ovládání Speech-to-Music
• USB Mass Storage
• Bluetooth
• FM rádio

Hlavní nedostatky

• nekvalitní klávesnice
• malý nekvalitní displej
• nepohodlné uživatelské prostředí
• laciné zpracování atypické konstrukce
• pomalé reakce telefonu
• mizerný fotoaparát

Benq-Siemens EF51 byl představen spolu s modely S81 a EF91 v únoru tohoto roku. Na oficiálních obrázcích mi připadal dostatečně vábivý, originální konstrukce s otevíratelným flipem pro ovládání hudebního přehrávače působila atraktivně. Když jsem jej dva měsíce poté osahával na výstavě CeBIT, zarazilo mě neuvěřitelně laciné provedení plastové konstrukce. Předprodukční vzorek, letělo mi v tu chvíli hlavou. Jaké však bylo moje zklamání před pár dny, když jsem rozbalil krabičku finálního vzorku. Za téměř půlrok se nic nezměnilo.

Benq-Siemens EF51 osobně

Pamatujete na „Transformers“?

V čase mého útlého věku plnila obrazovku dvou státních kanálů reklama lákající ke koupi plastových robotů, kteří byli schopni měnit svou podobu podle přání dítka. Kdo by je tehdy nechtěl ratolesti koupit? Při pohledu na Benq-Siemens EF51 se nočních můr s barevným logem „Transformers“ nemohu zbavit. Za pět tisíc korun totiž dostane zákazník něco velmi podobného.

Ze všech stran

Plastové tělo v bílém provedení působí při mírách 89 × 49 × 18 nadmíru mile, tím spíš, že na vás pod displejem nekouká typická klávesnice mobilního telefonu, nýbrž šest netradičních tlačítek. Druhá dostupná varianta plastů má černou barvu, EF51 nemá měnitelné kryty. Původně měl být chránič sluchátka leskle kovový, ve finále se honosí tyrkysovou. Jenže tato barva už není nikde jinde po těle přístroje k nalezení, takže působí spíš rušivě.

Telefon v ruce • porovnání velikosti s platební kartou

Tyrkys nad sluchátkem a nikde jinde

Celá zadní stěna je snímatelná a pod ní se choulí lithium-iontová baterie s kapacitou 870 mAh. Vzhledem k zaměření modelu (hudební telefon) měl tady výrobce rázně přitlačit. Karta SIM se vkládá pohodlně, v horní části krytu může po zacvaknutí trčet poutko šňůrky na krk.

Za zadní skořepinou

Na levém boku jsem našel konektor pro připojení nabíječky a čtyři tlačítka – rychlé spuštění aplikace fotoaparátu, dvojité kolébkové tlačítko regulace hlasitosti a konečně spouštěč hlasového ovládání včetně funkce Speech-to-Music (o té dále v článku).

Konektor nabíječky • tlačítka fotoaparátu, hlasitosti a Speech-to-Music

Vespod je jen šachtička mikrofonu. Na pravé hraně jsou dvířka slotu pro paměťovou kartu miniSD. Ta však není součástí balení a tak je třeba alespoň jednu dokoupit a navýšit tak investici do telefonu. Krytka drží na pryžové nožce, která naneštěstí nedovolí vyhnout plastový plátek mimo prostor slotu tak, aby držel v takové poloze sám a nemuseli jste jej přidržovat prsty druhé ruky. Nad slotem je společná zdířka sluchátek a systémového kabelu.

Slot paměťové karty • dvířka je třeba přidržovat

Nahoře už nás nečeká vůbec nic a tak se ještě jednou podívejme na záda, na kterých nás zajímá stříbrný obdélníkový prostor. V něm se o místo dělí optika vestavěného 1,3Mpx fotoaparátu s mřížkou hlasitého reproduktoru. Hned teď vypovím o jeho schopnostech. Jsou velmi chabé; Benq-Siemens sliboval dobrý hudební požitek i při použití jen hlasitého odposlechu bez sluchátek a přitom skutek je ten tam. Reproduktor hraje hůř než většina ostatních v hudebních modelech konkurence, je pouze jeden a nepomůže mu žádná ekvalizační křivka.

Optika fotoaparátu a mřížka hlasitého reproduktoru

Vpravo pod průhledný plastem chráněné čočky fotoaparátu je rovná lesklá ploška. Není mi jasné, proč Benq-Siemens „nevytepal“ na tomto místě vybouleninu, která by sloužila pro pořizování autoportrétů. Místa je tu dost.