Navíc v desktopových Windows to evidentně jde. Dokonce často nebyl problém nainstalovat binární ovladače určené například pro Windows 2000 na Windows XP.U Linuxu je problém v tom, že ovladače jsou přednostně přímo v jádře a to s téměř každou i minoritní aktualizací mění ABI. Například na mém tabletu Cube i7 Stylus není v jádře ovladač pro WiFi. Musím si ho zkompilovat a zavést. Při každé druhé aktualizaci jádra o minoritní verzi už nestačí jenom zkopírovat modul a zavést, ale musím ho i znovu zkompilovat, protože už není s jádrem kompatibilní. A tohle vidím jako ten zásadní problém. Pokud by výrobci svoje ovladače dali k dispozici a každý by je mohl zkompilovat pro libovolnou verzi jádra nebo by se dokonce přímo zařadily do jádra, tenhle problém s aktualizacema Androidu by neexistoval.Jenže výrobci HW si svoje ovladače tají, protože to tak přece vždycky dělali a proč by to měli dělat jinak. A nikdo (ani Google) je nedokope k tomu, aby svoje ovladače zveřejnili. Jde to velmi pomaličku, například AMD a nVidia alespoň pomalu uvolňují specifikace svých grafických karet a dokonce i pomalu a neochotně spolupracují na vývoji otevřených ovladačů. Ale bude ještě nejspíš trvat plno let než korporátní moloch pochopí, že uzavřený ovladače jsou nesmysl.