Problém spotřebitelských smluv je ten, že je tam zcela evidentní zásadní faktická nerovnost stran. A to bohužel i pokud se týká schopnosti smlouvu a její důsledky řádně posoudit ve všech aspektech, včetně například toho, že se může podstatně změnit moje ekonomická situace. Jeden z důvodů je nejen nedostatečné vzdělání, ale u části lidí i nedostatečné rozumové schopnosti, pokud se týká řešení složitějších situací, s nimiž se běžně (a ani profesně) nesetkávají. A takovou situací uzavření smlouvy (například) v oboru elektronických komunikací se závazkem na delší dobu celkem jistě je, protože už jen příslušná smluvní dokumentace má několik desítek stran... Vedle toho například smlouva obsahuje pojmy, které jsou použity "ve smyslu a významu zákona o elektronických komunikacích", což nemusí být (a nebývá) vždy zcela v souladu s tím, jak je ten který pojem vnímán obecně. Takže je spíš častá než výjimečná ta situace, kdy občan "je srozuměn" se zněním smlouvy, protože ji prostě čte a vnímá jinak, než jak byla kvalifikovanými (ale třeba "morálně pochybnými") právníky operátorů napsána... (Mnohdy právě s tím předpokladem, že ji většina lidí bude chápat jinak.)Mám s tím osobní zkušenosti, když jsem nadprůměrně inteligentním lidem s univerzitním vzděláním (leč nikoli v oboru práva či komunikací) zkusmo přeložil jimi podepsané smlouvy (a zejména často nepřiloženou dokumentaci, jako všeobecné podmínky, podmínky konkrétních služeb, a pod.) z češtiny do češtiny, tedy z jazyka "právnického" do "lidského". A velmi často nevěřili tomu, pod co všechno se podepsali a jak se nechali "doběhnout".A jestliže se zkrátka někde stane pravidlem, že výrazně silnější a kvalifikovanější smluvní strana systematicky koncipuje smlouvy tak, aby byly (co do práv a závazků) nevyvážené v její prospěch, a současně tak, aby tuto nerovnováhu "průměrný spotřebitel při běžné pozornosti" neodhalil, je vhodný zásah veřejné moci, tedy státu.Jinak, ve většině případů přeci "veřejná moc" koriguje excesy i v soukromém právu průběžně, a to jako moc soudní a zpravidla "ex post". Takže většina lidí (a právnických osob) vychází právě z toho, že určité jednání, ač neupravené výslovně zákonem, je nepřípustné (a není v souladu s dobrými mravy). Jenže zde nyní ZoEK řeší případ, kdy některé smluvní vztahy a řešení sporů z nich bylo v minulosti zákonem odebráno z působnosti moci soudní a svěřeno správnímu orgánu (regulátorovi), který však ve své úloze selhal. (M.j. podle mne proto, že mnoho zaměstnanců ČTÚ v době jeho vzniku mělo velmi silné osobní vazby na velké operátory díky předchozí práci u nich, a tak říkajíc přijali jejich názory za své....) A jelikož problém nabyl značných rozměrů, seznali zákonodárci, že je nutno jej řešit "ex ante" čili tak, aby ony extrémní ustanovení v jednom konkrétním typu spotřebitelských smluv a v jednom oboru vůbec nebyly...