Motorola Razr2 V8: Nejostřejší žiletka

Nekonečná sága o mobilních telefonech Razr přichází s novým dílem. Ovšem místo telenovely přichází překvapivě dobrý filmový hit! Přiznávám, že v celé té záplavě telefonů Razr jsem se začínal pomalu ztrácet a docela mě i nudila. Měli jsme tu verzi s „i“ s jedním či více „x“, Motorola ale pořád dokola opakovala to samé a modlila se, aby byli nástupci stejně úspěšní jako originál.

Novinka na to jde ale docela jinak. Ne snad, že by její název byl zapamatovatelnější než u předchozích modelů. Kromě verze V8 existuje totiž i V9 s rychlejšími datovými přenosy a paměťovými kartami. A model V8 zase existuje s různě velkými kapacitami interní paměti. Zmatku se tedy při výběru mobilu asi nevyhnete, Razr2 V8 se vám ale odmění spoustou drobných i méně drobných vylepšení, kterými si mě tento mobilní telefon získal.

Klíčové vlastnosti

• luxusní vzhled
• možnosti práce s vnějším displejem
• pohodlná klávesnice
• nová hlavní nabídka
• podrobný telefonní seznam
• propracovaný kalendář
• Java umí běžet na pozadí

Hlavní nedostatky

• přední strana se upatlává
• vrchní díl mobilu má vůli do stran
• vnitřní displej mohl být větší
• kontakty začínající diakritikou se řadí na konec
• příliš tichý při hovoru
• místo miniUSB podporuje microUSB

Pro pořádnou pracku

Motorola Razr2 zachovává některé designové prvky svých předchůdců, ale přináší i novinky. Přední kryt telefonu tvoří tmavě modrá lesklá metalíza, ale hlavně jí dominuje obrovský vnější displej. Škoda, že je na povrchu vidět tolik otisků prstů, snižuje to dojem z luxusního telefonu. Nezbývá než neustále používat hadřík a leštit a leštit. Zadní stranu pak tvoří matný kov, na kterém mnoho zajímavého nenajdete.

   
Pod tenoučkou kovovou krytkou se skrývá klasický obsah, jen paměťová karta chybí

I když má tento mobil kovový rám a ve většině recenzí se dočtete ódy na jeho konstrukci, já tak nadšený rozhodně nejsem. Telefon na recenzi jsem dostal zcela nový, přesto ale měla jeho horní část (která je opravdu mimořádně tenká) mírnou vůli do stran. Naopak spodní polovina telefonu s klávesnicí na mne působila takřka nerozbitným dojmem.

   
Nový prvek – velký vnější displej • Razr2 není žádný drobeček

Stejně jako předchůdci je i Razr2 hodně široký telefon, 53 mm už je pořádný kus a nedivil bych se, kdyby si někdo pomáhal s držením mobilu oběma rukama. Telefon se celkově nedá označit za nijak malý, rozměry 103 × 53 × 12 mm si nezadá s přístroji s klasickou konstrukcí. Také hmotnost 117 g není nijak podprůměrná, tady ale můžu Razr2 omluvit kvůli použití hodnotnějších materiálů.

Pro rozevření telefonu vám bude stačit jedna ruka, mezera mezi horním a spodním dílem je dostatečně široká na to, abyste do ni vrazili nehet. Horní díl se rozevře takřka o 180 stupňů, trochu mi vadilo, že po úplném otevření nějakým způsobem „nezaklapne“. Na druhou stranu, při zavírání nemusíte překonávat takřka žádný odpor.

Vnější displej je špička

Jednou z obrovských předností nové Motoroly je perfektní vnější displej. Troufám si tvrdit, že se jedná o nejlepší vnější displej mezi všemi v současnosti prodávanými mobily. Už jen rozměry 41 × 32 milimetrů ho katapultují na vrchol, když k tomu ještě přidáte rozlišení 240 × 320 bodů, TFT technologii a 262 tisíc barev, může směle konkurovat hlavním displejům u spousty jiných mobilů. Čitelnost je naprosto vynikající, pouze při zhasnutém podsvětlení není písmo digitálních hodin úplně nejvýraznější, pomocí bočních tlačítek jej ale rozsvítíte a máte po problému.

S takto kvalitním displejem by už byla škoda, kdyby nabízel jen klasické informace a tak jej výrobce podstatně obohatil. Například není vůbec žádný problém přečíst si příchozí textovou zprávu, bez otevření přístroje na ni lze dokonce i odpovědět. To ale musíte použít některou z připravených šablon. Vnější displej ovládáte snadno pomocí tří tlačítek na levém boku přístroje. Dvě slouží jako směrové klávesy, třetím tlačítkem potvrzujete. Zdvih kláves rozhodně není ideální, přesto se vám nikdy nestane, že byste si nebyli jistí, jestli jste je zmáčkli – telefon vám to totiž dá najevo mírným zavibrováním.

   
 
Boční tlačítka kontrolují dění na obou displejích • krytka konektoru je pružně spojena s tělem

Kromě klasického ovládání pomocí tlačítek můžete vnější displej ovládat rovnou i prsty, nabízí totiž dotekové ovládání. To ovšem využijete hlavně při práci s hudebním přehrávačem. Na potvrzování voleb jste i v tomto případě upozorňování lehkými vibracemi, u přehrávače na vnějším displeji mi ale dost vadilo, že nešel žádným způsobem vypnout, hudbu jste mohli pouze pozastavit. Nezbývalo tak, než telefon otevřít. Nepochybuji, že se dočkáme další verze Razru2, tam snad budou možnosti vnějšího displeje ještě rozsáhlejší.

Klávesnice bez brady

Po rozevření telefonu vás asi nejvíce překvapí, že vnitřní displej není o mnoho větší než ten vnější. Pojďme se ale nejprve podívat na klávesnici, i tady je jistě mnoho zajímavého. Na první pohled uhodí do očí velikost jednotlivých tlačítek i čtyřsměrného ovladače. Takové rozměry si Motorola mohla dovolit hlavně proto, že odstranila podbradek, který se zatím vždy u Razrů pod tlačítky klávesnice schovával. Osobně mi tento designový prvek docela chybí, ale záleží na vkusu každého uživatele. Razr2 tak alespoň nekopíruje své předchůdce.

 
Z brady zbyl jen lehký náznak

Klávesnice je kopií leptaných tlačítek, která už jsme v různých obměnách viděli u telefonů Razr mnohokrát. I v tomto případě je ale ovládání nejen efektní, ale také použitelné. Na tlačítka musíte trochu výrazněji zatlačit, aby zareagovala, jednotlivé řady jsou pak od sebe odděleny úzkými gumovými pásky. Ty ale v tomto případě takřka nejsou potřeba, tlačítka jsou totiž opravdu dost velká.

 
Klávesnice? Ano, typická Motorola

 
K podsvícení klávesnice nemám výhrady. Zajímavé je, že u vnějšího displeje zůstává zapnuté i po otevření telefonu

Mnoho výtek nemohu napsat ani k funkčnímu bloku kláves. Ty jsou ještě o malý kousek větší, netrefit se na ně by bylo opravdu umění. Hlavní práci obstarává čtyřsměrný ovladač, který sice mohl mít o něco více zvýrazněné středové upozorňování. V souvislosti s ovládáním se také musím zmínit o zvucích, které je klávesnice schopna vydávat. Obvykle něco podobného okamžitě vypínám, ale Razr2 si mě svým nevtíravým pípáním a dalšími doprovodnými zvuky docela získal. Nepůsobí to nijak otravně, právě naopak.