Motorola TX770: proslulá žehlička (retrotest)

Již je to nějaký ten pátek, co jsme na MobilManii uvedli retrorecenzi legendárního Dancallu HP 2711. Zavzpomínali jsme na dobu, kdy byla mobilní telefonie u nás teprve v plenkách a mobil si mohla dovolit jen vybraná hrstka úspěšných podnikatelů, kteří je potřebovali pro svoji práci. Recenze se setkala s nečekaným ohlasem a proto jsme v našem vydání dali místo dalšímu z legendárních mobilů.

Z doby, kdy se u nás GSM sítě teprve rozvíjely, pochází také Motorola TX770, která umí pracovat v síti GSM s frekvencí 900 MHz. Z dnešního pohledu historický exponát vhodný spíše do muzea, byl nabízen u tehdejšího operátora Paegas. Jedná se o přístroj „kompaktních“ rozměrů a základními funkcemi. Byl tedy alternativou již zmiňovaného Dancallu HP 2711, který byl ve stejnou dobu nabízen u Eurotelu pod názvem Eurotel XL110.

 
Velké, těžké, škaredé... takové byly mobily ještě před pár lety

Mobil jako příruční zavazadlo

Motorola TX770 byla na svoji dobu velmi moderní a oproti kufříkovým modelům nabízela nebývalý komfort, co se nošení týče. Nosit však více jak čtvrt kila někde u pasu by pro dnešní uživatele bylo takřka nemyslitelné. Vzhledem k hmotnosti a hlavně díky svému tvaru se této Motorole později přezdívalo „žehlička“.

   
Je to pořádný cvalík • ještě držátko a hurá na prádlo

Design telefonu v oné době nehrál příliš významnou roli. Vše bylo šedočerné, hranaté, těžké a ani TX770 nebyla výjimkou. Měla však jedno specifikum na své zadní straně. Tím byla ohromná baterie, která telefonu udělovala dvojnásobnou tloušťku, než bylo samotné tělo přístroje. K dispozici byla i takřka nepoužitelná slim baterie, která z Motoroly udělala docela „normální“ mobil.

Telefon se standardní baterií.. • ..a s baterií slim

Vzhled telefonu vychází z klasické vysílačky. Jedná se o hranatý kvádr s rozměry 140 × 57 × 42 mm. Horní a spodní hrana baterie je razantně zkosena a z bočního pohledu tak telefon tvarem připomíná loďku. Pokud ho obrátíte „na břicho“ už chybí jen držátko a spletli byste si ho s žehličkou – odtud také ta přezdívka.

Do kapsy určená rozhodně není

Polovinu rozměrné čelní strany zabírá rozlehlá klávesnice. Pod ní zbylo místo na označení přístroje. Displej nad klávesnicí je překryt sklíčkem, které je ozdobeno zakulacenou spodní hranou. V obloučku se vyjímá logo sítí GSM. Nad již stroze rovnou horní hranou displeje nalezneme oválnou prohlubeň sluchátka.

Zajímavé věci nalezneme na bocích přístroje. Trochu nezvykle jsou na pravé straně umístěna tlačítka pro zesilování hovoru. Tlačítka jsou natolik velká, že se pohodlně ovládají palcem a nemusíte si proto telefon přikládat nutně k levému uchu. Na levém boku překvapivě nalezneme malé poutko pro přichycení na šňůrku či něco podobného. Nosit takové břemeno na krku by časem byla akorát práce pro ortopeda, ale poutko se mohlo hodit pro zápěstní pásek. Pod poutkem se nalézá malá posuvná zarážka, která slouží pro vytahování SIM karet ze spodní části telefonu.

Prvky na bocích telefonu

SIM karta se v telefonu používá velkoformátová. Mnozí z mladších uživatelů jistě ani netuší, že se klasická malá SIM karta nenachází v platovém rámečku velikosti kreditní karty jen proto, aby se neztratila. Občas se mohlo stát, že se zavadilo o boční zarážku a karta se vysunula. Telefon se však v takovém případě nevypne, pouze zahlásí, že je bez karty. Po zasunutí funguje bez problémů dál. To je sen snad každého, kdo SIM kartu mění ve svém telefonu několikrát denně.

  
Zasouvání SIM karty a konektory ve spodní části

Ve spodní části nalezneme konektor pro datový kabel a samostatné kontakty baterie pro nabíječku. Na opačné straně se nachází výsuvná anténa. Její pružná část měří po vysunutí 13 cm a celkově telefon naroste do délky na necelých 29 cm.

Anténa je hodně dlouhá, naštěstí však dostatečně pružná

Téměř polovinu telefonu zabírá těžká baterie. Ta je niklo-kadmiová a má kapacitu 1100 mAh. Není schována pod žádným krytem, je konstrukční součástí telefonu. Při její výměně jsem si připadal, jako bych měnil zásobník ke střelné zbrani. Nejprve je nutné ji odjisti a poté zasunout dolů. Při nasazování se nasadí na vodící lišty a s hlasitým lupnutím se nasune. Příjemnější alternativou byla slim baterie, která se dala dokoupit. Ta již byla nikl-metal hydridová, ale vydržela maximálně tak dva krátké hovory a několik hodin v pohotovosti. S původní baterií sliboval výrobce výdrž 25 hodin v pohotovostním režimu a 170 minut hovoru. Ve skutečnosti se však jednalo téměř o poloviční hodnoty. Baterie se nabíjely ve stolní nabíječce buď zvlášť nebo společně s telefonem.

Baterie a jejich nabíjení

---

V druhé kapitole se podíváme na klávesnici, displej a ovládání.