Motorola V.70: úplně jiný mobil (test)

Komu je určena?

Když jsem poprvé uviděl Motorolu V.70 na letošním veletrhu CeBIT v německém Hannoveru, musím říct, že mě opravdu zaujala. Byla milá, hezká a odlišná od všech ostatních mobilů. Všechny telefony ze stylové řady V jsou samozřejmě navrženy převážně k tomu, aby důstojně reprezentovaly svého majitele, jsou však také na pohled velmi podobné. Vé sedmdesátka je však úplně jiná. Celá véčková řada se tak konečně výrazně oživila a možná také nabrala jiný směr vývoje. Rozhodně je to změna k lepšímu. Hned na začátku recenze upozorňuji, že v ní budu hovořit převážně o designu telefonu, protože funkce jsou stejné jako u předchozích véček, o nichž si můžete přečíst v samostatných článcích.

Tip: Recenze modelu V.60 a modelu V.66.

Možná stojí hned na úvod za zmínku charakteristika nejpravděpodobnějšího majitele Motoroly V.70, jak si jej představují sami američtí výrobci. Podle jejich představ budou o tento telefon mít zájem spíše ženy do pětadvaceti let, zkoušející rády nové věci a které jsou „své“. Mohou to být třeba hudebnice, umělkyně, malířky, designérky a ženy podobných profesí, jež se chtějí lišit od svého okolí a nezajímají je věci, které vidí na každém rohu. Jsou mírně avantgardní, většinou silné osobnosti a milují všechny nové módní trendy. Užívají si života a mají dostatek volného času. Hodí se na vás tato charakteristika? Já bych se v ní také poznal, snad kromě pár detailů - nejsem ani žena, ani malířka, ani hudebnice a ani nemám dostatek volného času ;-).

 
Zvláštní, velmi zvláštní tvary

Místy kovovo, většinou plastovo

Zadní kryt telefonu je vyroben z hliníku. To není úplná novinka mezi véčkovými telefony, touto vlastností disponovala již vé šedesátka, která byla z kovu celá. Hliníkový kryt je u V.70 však velmi tenký, takže by se mohlo zdát, že se jedná o umělou hmotu, k čemuž přispívá i nízká hmotnost mobilu. Stačí jej (pouze kryt, s celým telefonem to raději nezkoušejte) ale pustit z několika centimetrů třeba na plastový stůl a podle zvuku při dopadu už určitě nebudete pochybovat. Motorola také charakteristicky chladí v ruce, což je typická vlastnost kovových předmětů za běžné teploty. Škoda jen, že nejsou kovové i ostatní části telefonu, určitě by telefonu slušely ještě víc než plast, který vypadá například při pohledu pod kryt klávesnice trošku levně. Na druhou stranu ale na viditelných místech má plast kovovou metalízu, a ten zase vypadá velmi skutečně.

 
Malá vrtulka

Pryč s hranami, letí koule!

První, co každému utkví v oku, je bezesporu netradiční kulatý displej, tedy abych byl přesný, jeho kulaté lemování. Ačkoliv vypadá jako kovové, což umocňuje jeho „naleštěnost“, je ve skutečnosti z plastu. V části pod displejem jsou v něm umístěna tři funkční tlačítka, která jsou však použitelná až při otevření krytu klávesnice. Samotný displej je mezi véčky něco úplně jiného než dosud bylo zvykem. Je totiž inverzní, tedy černý a písmo na něm naopak bílé. Nechybí mu holografická fólie, takže písmo na displeji je dobře čitelné a ostré.

Pokud by se vám zdálo písmo na displeji příliš malé, můžete si v menu zvolit jeho větší velikost; pak ale budete mít na displeji pouze dva funkční řádky. S menším písmovým fontem se na něj vejdou tři. Při běžném denním světle si asi nevšimnete ničeho nezvyklého, ale jakmile aktivujete podsvětlení displeje v šeru, kde už bude patrnější, objevíte další novinku - je totiž krásně modré a v úplné tmě působí tajemně, mysticky až uhrančivě. Stejné barvy je i podsvícení plastu v okolí kláves (samotná tlačítka totiž nejsou průsvitná). Nerad příliš chválím, ale podsvícený telefon vypadá zkrátka opravdu hezky.

 
Tak trošku jako motýlek

Opravdu to není hračka?

Motorola V.70 je na první pohled díky svému designu spíše než mobilní telefon připomíná dětskou hračku. Jednou z dalších vlastností, která vám kromě kulatého provedení displeje padne do oka při zběžném pohledu na mobil je také způsob otvírání. Většina mobilních uživatelů ví, že Motoroly řady V. se otevírají rozevřením telefonu na dvě poloviny; pak v otevřeném stavu připomínají právě písmenko V. Vé Sedmdesátka však vsadila na jinou kartu - kryt klávesnice odklopíte pohybem vlevo či vpravo (je to jedno) neboli zkrátka do boku telefonu. Nemůžu říct, jestli je to lepší nebo horší než klasické otevírání odklopením obou částí telefonu, je to však každopádně něco úplně jiného, přesně podle výrobní filozofie Motoroly. Navíc tak může telefon vyhovovat pravákům i levákům a to je jistě výhoda. Kryt doporučuji otvírat oběma rukama; jednou to sice také jde a když to zvládnete, vzbudíte obdiv okolí; chce to ale hodně cviku.

V zavřeném i o sto osmdesát stupňů otevřeném stavu je kryt klávesnice uchycen na místě pomocí slabé západky, takže přesnou pozici nemusíte dlouze a citlivě hledat - při dosažení obou pozic ucítíte malé zadrhnutí a uslyšíte cvaknutí. Vůle krytu při otáčení je podle mého názoru přesně taková, jaká by měla být - nepůsobí příliš choulostivě, aby se uživatel bál krytem pootočit, ale ani není příliš tuhá, aby bylo nutné brát si na pomoc třeba kleště…

Otevírejte kryt důkladně, jinak si nezatelefonujete

Odsouvací kryt je samozřejmě aktivní a tak se na něj váže několik dalších funkcí. Jestliže máte kryt v základní, tedy zaklopené pozici, na displeji je zobrazeno pouze několik základních údajů - datum (pouze při použití menšího druhu písma), čas, název operátora a několik informačních ikon. Po posunutí krytu asi o tři centimetry vpravo nebo vlevo se objeví stavový řádek s (pro mobily Motorola) obvyklými dvěma nabídkami pro funkční klávesy a jednou prostřední pro vstup do menu. V tomto okamžiku se také aktivují všechna tlačítka na klávesnici a můžete začít třeba psát esemesku nebo zadávat telefonní číslo. Dokud ale nepootočíte krytem o celých sto osmdesát stupňů, mikrofon nebude funkční, takže přestože případný hovor bude normálně probíhat, volaný vás neuslyší. Hovor můžete ukončit klasickým tlačítkem s červeným telefonem nebo zaklopením krytu do základní, tedy zavřené polohy. Textovky můžete psát a odesílat i s pouze pootočeným krytem.

Méně kláves není na škodu

Počet kláves je v mobilu redukován na nezbytné minimum. Kromě tří funkčních na prstenci kolem displeje a dvanácti alfanumerických už najdete na mobilu pouze tlačítka se zeleným a červeným telefonem (pro zahájení a ukončování hovorů či WAPu, případně návrat k pohotovostnímu displeji z jakékoliv pozice menu) a mezi těmito dvěma tlačítky ještě šipkovou klávesu pro pohyb v menu nahoru a dolů. Tu kopíruje i stejné tlačítko přímo v krytu klávesnice, nefunguje však samostatně, ale tiskne v zavřeném stavu obě šipky na klávesnici telefonu, protože jsou přesně pod ním.

Poprvé chybí samostatná klávesa pro vypnutí a zapnutí mobilu, je totiž sloučena s červeným sluchátkem. Poslední klávesou je jediné boční tlačítko, kterým měníte hlasitost vyzvánění telefonu nebo probíhajícího hovoru. Provedení všech kláves musím také pochválit. Jejich zdvih, odpor při stisknutí a pohodlí tisknutí požadované klávesy bez nechtěného stisku jiné jsou přesně takové, jaké by měly být. I když jsou tlačítka na pohled velmi malá, obsluhují se díky větším rozestupům mezi sebou dobře i tlustšími prsty. 

Jiná a lepší

Podívám-li se na celkový design telefonu, musím prostě Motorolu pochválit - na světě je první telefon, který se mi z její produkce líbí už na první pohled. Samozřejmě se najdou i výhrady - ideální mobil neexistuje. Kromě zmiňovaného postesknutí, že mohl být mobil celokovový bych uvítal také třeba integrovanou anténu, která by telefonu slušela určitě daleko víc. Z předchozích telefonů značky Motorola mi také ještě trošku chybí boční dvojtlačítko, kterým bylo možné rychle a pohodlně přepínat vyzváněcí profily. Ještě že Motorola umí klávesové zkratky, takže to tase není takový problém. Stačí si zapamatovat číslo, které přidělíte této funkci, zadat ho po stisknutí klávesy menu (prostřední z tlačítek na prstenci kolem displeje) a jste v nabídce vyzváněcích profilů.

Funkce jen ve zkratce

Nemá smysl hovořit podrobně o funkcích, které najdete v telefonu. Podívejte se do naší databáze, kde najdete jejich seznam nebo klikněte na odkazy s recenzemi jiných nových véček na začátku článku, které mají stejné funkce. Ve zkratce zmíním jen to nejdůležitější. Na V.70 najdete velký vícepoložkový seznam (bohužel s vyhledáváním pouze podle prvního písmene) včetně hlasového vytáčení, chybí ale hlasové ovládání i funkce hlasové poznámky - diktafonu.

Zlepšila se i práce s textovými zprávami v paměti telefonu, konečně je nemusíte ukládat do paměti pouze ručně, ale uloží se vám do ní automaticky. Přesné místo na textové zprávy Motorola oficiálně neudává, mně se povedlo do paměti uložit čtyřicet textovek, kolegovi zase šestatřicet. Záleží tedy pravděpodobně na délce esemesky. Můžete si také nastavit dobu, po které se staré textovky samy smažou, případně je „zamknout“, pokud se jich zbavit nechcete. Nechybí ani WAP a datové přenosy typu GPRS, hodit by se mohl také kalendář, který poslouží také jako budík, protože pro něj samostatná položka v menu není.

Diagnóza: jen mít více peněz…

Vzato kolem a kolem, Motorola V.70 je telefon, který zatím designově nemá na trhu konkurenci. Bude jistě zajímavé sledovat ostatní výrobce mobilů, kteří se tuto ztrátu zřejmě budou snažit dohnat. Možná by prvním konkurentem mohla být už třeba Nokia 8910i, ta však zaujme jen originálním výsuvným mechanismem krytu klávesnice, jinak se vzhledově od ostatních Nokií nebude odlišovat. Uvidíme, co přijde dále…

Na trhu by se mělo nejnovější sedmdesátkové véčko objevit na konci května, prodejní cena by se měla pohybovat okolo třiadvaceti tisíc korun. Tato cena se mi vzhledem k skupině, které je určena, nezdá nijak nepříznivá a zapadá do cenové relace stylových telefonů. Možná že za nějaký čas se objeví v nabídce některého z operátorů za podobně příznivou cenu, jako je momentálně Motorola V.50 ve speciální nabídce Oskara a pak si ji bude moci dovolit skutečně každý.

Ve zkratce:

• Mobilní telefon Motorola V.70
• Zapůjčil: Motorola ČR
• Cena: zhruba 23 tisíc Kč

Podobné parametry mobilu najdete v naší databázi.