Kampaň Oskara na levné SMS zprávy a potažmo esemesky samotné nám przní češtinu. Dočetla jsem se to v Reflexu. V tomtéž Reflexu, který nedávno vyhlásil literární soutěž o román vtěsnaný právě do 160 znaků textové zprávy.
Ať tak nebo tak, myslím, že textovky v tom jsou nevinně. Za to, že kultura jazyka upadá, nemohou nejnovější technologické vymoženosti. Koneckonců, už v telegramech se používala maximálně zestručněná sdělení bez háčků a čárek.
Mánii, jakou textové zprávy vyvolaly, zřejmě nepředpokládali ani sami mobilní operátoři. Stála by za sociologický průzkum: proč se tolik lidí schová za klávesnici telefonu i v situacích, kdy je jednodušší použít klasické zavolání? Nejspíš to o nás a naší době nevypovídá moc lichotivého.
Ale jestli esemesky przní jazyk? Nemyslím: mohou ho naopak tříbit – jejich omezená délka nutí k přesnějšímu vyjádření. Mohou být pro kreativního češtináře motivací pro mnoho slohových cvičení a hříček. To, že jsou bez diakritiky, může studenty dovést k uvědomění si souvislostí, které by je jinak nenapadly: pláž v textovce vypadá stejně jako plaz, zebra jako žebra.
Reklama Oskara právě tuto poetiku využívá: ať už jde o tu televizní, kde se zpívá Na hrade Okori svetla uz nehori…, nebo o tu billboardovou, která ze závorek, číslic, písmen a jiných znaků skládá prázdninové obrázky (tuším se tomu říká ASCII art). Nezdá se mi to jako jazyk znevažující, zdá se mi to milé a hravé.
Jistě, za milé a jazykově hravé nejde označit všechny textové zprávy. Některé jsou humpolácké, ve snaze o úspornost nepřehledné a nezdvořilé. Ale za to už nemůže služba short message service.
