Nokia 8800 Sirocco: nejdražší Nokia se nese (test)

Bohaté příslušenství

Telefon můžete pro nabíjení zasadit do těžkého kovového stojánku. Jeho podstava po obvodu svítí pěkným modrým světlem. Současně s telefonem lze do nabíječky zasunout i druhá baterie, abyste ji pak mohli rovnou vzít s sebou. Druhá baterie je součástí balení.

   
Stolní nabíječka s modře podsvícenou podstavou

 
Do stolní nabíječky je možné zasunout současně telefon i druhou baterii

Jako další dostanete k telefonu jednosluchátkovou bondovku. Je to headset HS-15 s textilií potaženými drátky, 2,5mm jackem a sponou s mikrofonem. Ta je otočná, nahoře má šachtičku mikrofonu a její povrch je kovový. Na sobě má ještě tlačítko pro přijetí hovoru či aktivaci hlasového ovládání.

 

Bondovka HS-15

Při testování původní Nokie 8800 jsem si stěžoval, že drátové handsfree je sice pěkné a poslouží, ale že by se k telefonu za pětadvacet tisíc hodilo sluchátko bezdrátové. Nokia jako by mě vyslyšela a přihodila do krabice ještě jedno hadsfree, tentokrát bluetoothové HS-64W. Je elegantní, lehké, kompaktní, s odnímatelnou sponou za ucho. Zvukově opět zcela vyhovující. Tlačítko pro přijetí hovoru je pohodlně velké a slouží zároveň coby dekorační prvek. Ovládání hlasitosti malou výkyvnou páčkou se mi rovněž líbí a i když na to onen „drátek“ nevypadá, drží sluchátko za uchem znamenitě a pohodlně se nosí. Tohle se povedlo.

 
Elegantní bluetoothové sluchátko HS-64W

Dalším významným artiklem v balení je pouzdro. Jak jinak než z pravé kůže. V horní části má vylisované logo vylisované logo výrobce. Zajímavě je řešeno vyjímaní telefonu – otevřená není horní či spodní část pouzdra, ani jen jediná strana. „Vykousnutí“ se táhne z pravého boku až do poloviny hlavy pouzdra. Takové řešení je praktické, telefon v pouzdře docela dobře drží a pohodlně se vyjímá a zakládá zpět. Jen se bojím, že po čase používání začnou pouzdru odstávat rožky v otevřené části. Už teď, po pár dnech, k tomu projevují tendenci.

 
Kožené pouzdro je zajímavě řešené

Displej stejný, klávesnice jiná

Displej je prakticky totožný s tím, který najdeme na Nokii 6230i. Stejné rozlišení, stejné rozměry. Třicet na třicet milimetrů a rozlišení 208 × 208 obrazových bodů. Vyšší je jenom počet barev, který vzrostl na 262 tisíc. Rozdíl ale nejste s to postřehnout. A ve srovnání s původní 8800? Vůbec žádná změna.

Displej chrání safírové sklíčko

Každopádně zobrazení je velmi jemné, ostré a dostatečně kontrastní. Škoda jen, že barva písma lze měnit pouze pro stav nečinnosti a ne pro celou nabídku. S tmavými tapetami tak nemáte šanci menu pohodlně procházet. Některé popisky prostě neuvidíte. Displej chrání tvrzené safírové sklíčko, které jen tak nepoškrábete.

Displej ve tmě

Tip: podívejte se na naši exkluzivní fotoreportáž, ve které jsme zachytili opravu prasklého sklíčka Nokie 8800

Klávesnice je vyrobena z plastu. Má dostatečně silné, modrobílé podsvětlení. Díky její vysoké pozici nemusíte palec ruky nepříjemně zalamovat. Psaní je velmi ergonomické. Vždyť se také tlačítka nacházejí díky vysunutí na místech, kde mají jiné telefony displej. Klávesy mají výborný chod.

 
Klávesnice se vysouvá vzhůru společně s displejem

Její rozložení a tvar byly přepracovány. Číselné klávesy se převrátily a mají teď schodovité výstupky směrem k displeji. Díky tomu se i na malém prostoru mačkají dobře. Obrovská jsou sluchátka pro ovládání hovorů. Potvrzovací střed hlavního tlačítka se zvětšil a dobře se palcem hledá, bída je to s tenkým proužkem kolem něj, který představuje jednotlivé směry pohybu. Dámy přijdou o dlouhé nehty, zámožní pánové s velkými palci o nervy. Ještě mám jednu výhradu, spodní řadě kláves překáží v dobrém ovládání hrana kovového krytu klávesnice.

Hlavní čtyřsměrná klávesa s potvrzovacím středem

Dlouhý čas mi trvalo, než jsem si navyknul na to, že kontextové klávesy jsou hned vedle opory palce pro vysunutí, tedy nejsou součástí klávesnice. Zezačátku jsem často mačkal tlačítka pro ovládání hovorů. Je to ovšem řešení designově pěkné a na to se tady hraje.

V zavřeném stavu si téměř neškrtnete

Když je telefon zavřený, můžete tak akorát přijmout hovor anebo ztišit jeho vyzvánění, popřípadě přijmout textovou zprávu. Nic víc. Jediné, co ještě můžete použít je hlavní vypínač, jehož opětovným mačkáním můžete listovat mezi profily a potvrdit volbu jeho dlouhým stisknutím.

Kontextové klávesy jsou přístupné i v zavřeném stavu, bohužel je příliš nevyužijete

Dalším nedostatkem je absence klasického Pop-Portu, o které jsem mluvil v první kapitole. Na spodní části naleznete jen klasický konektor pro nabíječku a zdířku pro minijack. Výstup pro handsfree je tak monofonní. Pokud chcete poslouchat rádio, musíte mít bondovku zapojenou v telefonu – slouží jako anténa. Potom již můžete poslouchat i přes hlasitý reproduktor. Podle všeho by mělo ale rádio i přehrávač souborů MP3 zvládat stereo výstup, ovšem pouze přes Bluetooth.