Nejnovější přírůstek do manažerské rodiny Eseries. Nástupkyně E50 má kýžené 3G a Wi-Fi, zůstal jí ale malý displej.
Na novinku z řady éčkových telefonů Nokia určitě nejvíce čekají majitelé E50. Ti museli při pořízení ve své době nejmenšího symbianového smartphonu zvažovat řadu kompromisů, jako například chybějící sítě třetí generace nebo Wi-Fi. „Papírově“ nová E51 zdá se všechny nedostatky předchůdce řeší – je to tedy konečně ideální telefon s malými rozměry?
Na úvod je potřeba říci, že mě osobně telefon E50 učaroval a pořídil jsem si jej. Prakticky od prvního dne však na nástupce čekám a těším se. Mezitím už jsem také delší dobu používal E65 – tedy telefon s funkcemi chybějícími E50 (Wi-Fi, rychlá data), ale větší konstrukcí (navíc vysouvací, které zkrátka osobně příliš nedůvěřuji). Několikatýdenního testování novinky od Nokie jsem se tedy ujal s chutí a hned na úvod prozradím zásadní odhalení: stejně jako předchůdce je i E51 ve výsledku telefon „plný funkcí a plný protikladů“ (jak napsal Ivo Mareček ve velké recenzi Nokie E50) – a rozhodně nelze jednoznačně říci, že by bezezbytku nahrazoval starší E50 nebo E65.
Na první pohled zarazí skutečnost, že zatímco E50 byla spíše spartánského vzhledu obhajovaného tím, že E50 je především telefon na práci, u E51 se designéři Nokie nekrotili. Takže zatímco épadesátkář musí často vzhled svého telefonu obhajovat slovy „je trochu škaredý, ale za to plně funkční“ (a ihned dodat, že chybějící funkce jemu osobně vůbec nevadí), s E51 možná trochu zapadne – telefon zkrátka vypadá jako řada jiných, navíc je okatě inspirován vzhledem applovského iPhonu.
Masivní plechový kryt na zadní straně se změnil v tenčí plíšek s prolisovaným vzorem. Přední kovová imitace se změnila v kombinaci černého lesklého a matného plastu obehnaného kovovým rámem.
Tlačítka na bočních stranách jsou nyní drobnější a k jejich stisku je potřeba větší síly – výrazné je to u tradičního zapínacího tlačítka na horní straně. Využívat jej k přepínání profilů je nyní poněkud problematické. Na pravé straně jsou tlačítka tři: horní a spodní pro regulaci hlasitosti, prostřední pro okamžité ztlumení telefonu. Toto tlačítko lze navíc v pohotovostním stavu využít k aktivaci hlasového vytáčení. Na levé straně zůstalo tlačítko jediné – pro spuštění záznamníku. Zmizelo tlačítko s tužkou pro práci s textem a vícenásobné označování položek – nová verze Symbianu pro tyto operace používá klávesu #.
Jednotlivá tlačítka klávesnice se zdají být na první pohled menší než u E50, nicméně to je jen optický klam – ve skutečnosti jsou stejná a v horní části lépe vyřešená. Minijoystick, který po čase šlo ovládat hůře, je nahrazen čtyřsměrnou klávesou s masivním středovým potvrzovacím tlačítkem. Okolo se našlo dost prostoru na čtyři „klávesy s obrázkem“. Mazací klávesa se přesunula mezi klávesy pro zahájení a ukončení hovoru. A tak zatímco E50 má kromě joysticku v horní části 6 kláves, E51 jich má rovnou 9 a dokonce subjektivně lépe rozmístěné a snáze stisknutelné.
Překvapení na spodní straně bude u těch, kteří si k E50 pořídili nějaké příslušenství, nepříjemné: zůstal jen tenký konektor pro nabíječku. Tradiční Pop-Port zmizel, místo něj zde objevíte miniUSB port. Sluchátka lze připojit 2,5mm jackem. Výhody a nevýhody jsou tak nasnadě: pro komunikaci s počítačem bude stačit standardní kabel, pro připojení běžných sluchátek budete muset starší redukci Pop-Port –> 3,5mm jack nahradit novou redukcí 2,5mm –> 3,5mm. Celkově bych tak změnu zrovna kladně nehodnotil, spíše mi přijde zbytečná.
Zadní kryt se odsouvá, u E50 se vyklápěl, a v obou případech se dá očekávat, že se telefon časem nerozvrže (u E50 to mám dokonce potvrzeno). Původně ne zrovna snadno pochopitelné uchycení poutka (mimochodem, díky recenzentovi E50 za tento objev, sám bych na to nepřišel) je u E51 už okatější – očko se protáhne otvorem na spodní straně telefonu a pod zadním krytem se navlékne na háček.
Telefon používá baterii BP-6MT (další z nevýhod upgradu pro majitele E50, pokud si pořídili náhradní baterii třeba ve formě externího GPS modulu), SIM karta je sice viditelná, ale bez vyjmutí baterie ji vložit nebo vytáhnout samozřejmě nejde. S paměťovou kartou microSD lze nakládat i bez vyjmutí baterie, nicméně vyjímání je poněkud komplikované: po „nacvaknutí“ se karta ze slotu uvolní, ale nevyčnívá přes okraj telefonu – místo toho se zasekne na jeho hraně. Čím více nehtem naléháte na hranu karty, abyste ji vyjmuli, tím větší odpor klade hrana telefonu, takže je nutné trpělivě vyvážit tlak na kartu, jinak ji prostě ven nedostanete. Možná je to jen nějaký neduh kusu, který jsem měl na testování, nicméně vězte, že na moje nervy hrála docela usilovně.
Vnitřní paměť telefonu je slušná: k 17 MB paměti ROM se přidává 80 MB operační paměti RAM a dalších 132 MB paměti ve formě „disku C“. Zejména u operační paměti je nárůst oproti staršímu modelu k užitku, protože u E50 nebylo o hlášení „Nelze spustit aplikaci kvůli nedostatku paměti“ nouze. U E51 jsem jej ani nezaznamenal.
Alcatel se chce zbavit nálepky výrobce levných čínských telefonů a vytahuje z kapsy eso, dvousimkový smartphone One Touch Idol.
9. 6. 2013 | Láska Jan, Michlovský Jakub | 9
Současnou vlajkovou lodí Huawei je model Ascend D2. Papírově dorovnává konkurenci, cenou vítězí, ale praxe odkrývá zajímavé tajnosti.
2. 6. 2013 | Vrbacký Jakub | 10
Vzpomínáte na první pokus Nokie o rozšířenou realitu? Aplikace City Lens se nyní jmenuje LiveSight a je součástí map Here.
31. 5. 2013 | Měchura Milan | 5