Nokia E90: nový vládce mobilní říše

Před spaním nakrmit

U nabíječky se na chvíli pozastavím. Devadesátka byla při našem velmi náročném testovacím programu velmi hladová. V extrémním případě, kdy jsme ji použili jako HSDPA modem připojený k notebooku, museli jsme dobít dvakrát za den (i tak svou výdrží notebook hravě překonala). Při naopak velmi nenáročném režimu by mohla E90 vydržet až tři dny, ale předpokládám, že ten, kdo si ji koupí, ji bude také používat a při běžném provozu se výdrž přes dva dny nejspíše nedostane. Nabíječka tedy bude věčným společníkem komunikátoru, proto trochu zamrzí, že není přibalena miniaturní verze, která je dodávána s Nokií N95.

 
Nabíječka pro Nokii N95 a E90: kousek navíc tam je • baterii naštěstí není nutné vyjímat příliš často

Zadní kovový kryt je ve své poloze pevně zafixován, po otevření na vás však baterie samovolně vypadne. Je trochu s podivem, že ve své poloze není nikterak zafixovaná, ale vzhledem k tomu, že ji budete vyjímat pouze v případě manipulace se SIM, nejde o žádný problém. Paměťová karta je totiž přístupná pod samostatnou krytkou na spodku zadní části přístroje. Toto řešení považuji za nanejvýš praktické.

   
Vysunout, otevřít, stisknout a pohodlně vyjmout. Taková je manipulace s microSD. Pracovali jsme jak s dodávanou 512MB kartou, tak i s naším redakčním gigovým Kingstonem

Detaily odsunuly hudbu do pozadí

Posledním nepopsaným kouskem hardwaru je standardně dodávaná náhlavní souprava (sluchátka s mikrofonem, stereo handsfree, chcete-li). Hned po rozbalení jsem byl nadšen změnou oproti staršímu modelu. Pecka s mikrofonem a tlačítkem pro přijmutí hovoru/zahájení hlasového vytáčení je menší, bezpochyby hezčí a kvalitněji zpracovaná. Sice stále nese nápis „made in china“, ale už to není ten nedokonalý výlisek, jaký byl dodáván ke starším modelům Nokie.

 
Sluchátka jsou následkem kompromisu

Nadšení však po chvíli opadlo, když jsem si všimnul, že na modulu chybí regulace hlasitosti. To je spojeno s volbou konektoru – široký a mnohažilový Pop-port byl nahrazen dvojicí miniUSB + 2,5mm jack. Přítomnost univerzálního MiniUSB jsem jednoznačně přivítal, ale sluchátkový miniJack opravdu nechápu. Nokie E90 je sice primárně pracovní nástroj, ale opravdu to nešlo vyřešit stejně jako u modelu N95? Byla by pak E90 příliš lákavá? Za vyšší cenu by si to rozhodně zasloužila.

   
Řešení náhlavní soupravy u N95 je ideální. Proč to nešlo i u E90?

Zvukový výstup sluchátek uspokojí pouze nenáročné posluchače, výměna je však možná pouze s redukcí, navíc tak přijdete o mikrofon. Možná jsou to pro vás bezvýznamné detaily, ale v součtu snižují pohodlí při použití E90 jako hudebního přehrávače.

Softwarová stránka přehrávání hudby je stejná, jako u jiných Symbianových telefonů, pouze dostala nový grafický kabátek. Výběr skladeb k přehrání probíhá přes hudební knihovnu, pokud chcete přehrávat po adresářích tak, jak jste si hudbu uložili na paměťovou kartu, musíte se poohlédnout po jiném přehrávači.

  
  
Hudební přehrávač: Symbianová klasika. Hlasitost je možné regulovat i přes aktivní položku na výchozí obrazovce

Nokie E90 dostala také integrované rádio. Nemá RDS, hraje stereo, hraje jak přes reproduktory, tak do sluchátek, ale ta musí být připojena vždy (slouží jako anténa). Pochválit musím automatické ladění, které proběhlo celé pásmo FM za nějakých 10 sekund

  
Jednoduché prostředí jednoduchého rádia: vyhledané stanice si můžete pojmenovat 

Kompakt nechejte doma

Stejně jako je E90 o kousek pozadu za N95 s hudbou, pokulhává také jako fotoaparát. Mluvím tu o absenci mechanické krytky objektivu a zejména pak o rozlišení, které kleslo z pěti megapixelů na 3,2. Zachován zůstal diodový blesk (pravděpodobně úplně stejný) a funkce automatického zaostřování. ...a naštěstí také vysoká kvalita pořízených fotografií.

 
Ukázka prostředí fotoaparátu

Prostředí fotoaparátu je povětšinou shodné s typem N95, proto si dovolím popis jednotlivých bodů nastavení vykopírovat z testu tohoto etalonu mezi fotomobily. Jednotlivé funkce jsou reprezentovány ikonkami na pravé straně displeje, jejich nastavování je skutečně rychlé:

• na první pozici je přepínač režimu fotoaparátu nebo videokamery
• režim snímání – napovíte fotoaparátu, jak má ostřit a nastavit expozici. K dispozici je: makro, portrét, krajina, sport, noc, noční portrét, automatický režim nebo vlastní nastavení. V něm lze nadefinovat nastavení zaostření, blesk, kompenzaci expozice, vyvážení bílé, barevný tón, ostrost nebo kontrast pro nějakou konkrétní scénu. Automatický mód je celkem spolehlivý, jen makro je vhodné zvolit ručně.
  
• blesk – buď je automatický, stále vynucený nebo vypnutý. K dispozici je funkce k potlačení jevu červených očí. 
  
• samospoušť – žádná, dvě, deset nebo dvacet sekund 
   
• režim sekvence – jedna série nebo časový úsek až do patnácti minut 
  
• kompenzace expozice – nastavení v rozsahu ± 2EV po kroku 0,5 EV 
     
• vyvážení bílé – automatický režim funguje celkem spolehlivě, vnutit můžete vnímaní bílé při umělém osvětlení 
  
• barevný tón – klasická kombinace: normální, sépie, černobílý, negativ a navíc mód živých barev 
     
• citlivost na světlo (ISO) – nastavit můžete nízkou, čímž eliminujete šum, ale prodlouží se čas snímání nebo naopak. K dispozici jsou tři kroky nebo automatický režim. Od této funkce jsem čekal konečně přiblížení k manuální expozici, ale automatika má stále hlavní slovo. Pokud telefon zabezpečíte proti pohybu, zapnete samospoušť, nastavíte nízkou citlivost a budete očekávat pěkný noční záběr, dočkáte se jen tmavého obdélníku. Automatika nedovolí prodloužit čas natolik, aby hrozilo rozmazání snímku. Na manuální režim expozice si tedy musíme u fotomobilů ještě chvíli počkat. 
  
• kontrast – hodí se zvýšit u mdlých scén, barvy více vyniknou. Tuto funkci však využijete jen výjimečně, protože Nokia tvoří snímky velmi kontrastní, někdy až příliš. A tak se někdy může hodit naopak možnost snížení kontrastu. 
   
• ostrost – telefon softwarově dokáže zvýraznit hrany nebo naopak lehce rozmazat. Využití je na vaší fantasii. 
     

Posuvník digitálního zoomu se aktivuje pohybem čtyřsměrné navigační klávesy do stran. Při jeho použití se vytvoří výřez z fotografie a chybějící pixely se do celkového rozlišení se dopočítají. To má za následek menší ostrost a celkovou kvalitu snímku.

Ukázka zoomu ve třech krocích: bez zoomu • zoom v polovině • plný zoom

 
   
Automatickému ostření to chvilku trvá, ale jako obrazový zápisník funguje dokonale. Makro zaostří asi od sedmi centimetrů

 

   
Fotografiím pořízeným za dobrých světelných podmínek lze jen málo co vytknout

   
V interiéru už je potřeba pohrát si s nastavením

 
Vyvážíte bílou a automatický blesk pak výsledek zkazí • bez něj už je to lepší

Jestliže je E90 na fotografiích oproti N95 ochuzena o dva megapixely, podmínky pro pořizování videa má stejné. Sekvence je možné pořizovat v několika kvalitativních stupních. Nejnižší rozlišení a formát 3GP jsou vhodné pro MMS, vrcholem pak je video v rozlišení VGA (640 × 480 bodů) se 30 snímky za sekundu. To už má formát MP4 a jen pro orientaci: minuta takového záznamu ukousne asi 20 MB paměti. Maximální délka nahrávky závisí pouze na volné paměti.

Nabídka funkcí je u videa podstatně chudší než u fotoaparátu. K dispozici je režim snímání, vyvážení bílé a barevný tón. V průběhu natáčení můžete využívat digitální zoom, ale kvalita videa při přiblížení značně klesá a navíc není přibližování plynulé. V případě zájmu můžete vypnout mikrofon.

 
Nabídka videokamery a možnosti nastavení

Ukázkové video

Následné prohlížení obrázků a videí je oproti Symbianu s malým displejem o mnoho pohodlnější – k ikonkám přibyl i náhled. A (doslova) velké věci se dějí i po kliknutí, přibližování dostává na velké ploše displeje nový význam.

 
Telefony s QVGA mohou jen tiše závidět