Přichází nahradit oblíbenou hudebnici, Nokii 5310 XpressMusic. Nokia X2 je levná, pohledná a zaujala i takovou drobností, jako jsou sluchátka.
Klávesnice: do tří světových stran
Nad pohodlím ovládání hlavní klávesnice vpředu se stahovala řada pochybností, jelikož je celá tvořena z jediného kusu plastu. Nemusíme se naštěstí bát; stisk je sice trochu tužší, ale nijak moc na to, aby vás po pár textovkách začal bolet palec. Numerické klávesy jsou navíc hmatově odděleny proužky černé gumy. Čtyřsměrná ovládací klávesa je pak tvořena dvěma samostatnými kusy – středem a jeho okružím.
Tato klávesnice dělá design telefonu zajímavějším, nicméně častí psavci textovek by asi více ocenili samostatně dýchající tlačítka s lehčím stiskem
Šestero dalších kláves však najdeme i po obou bocích telefonu. Vlevo jsou jde o tři klávesy pro ovládání hudby, které fungují úplně stejně jako u všech předchůdců X-dvojky. Bohužel. Tlačítko Play/Pause tedy bez jakéhokoli varování okamžitě spustí přehrávání, což bude vadit pokaždé, kdy jej stisknete omylem (a vězte, že se vám to jistě nejednou stane). Napravo je pak kolébka hlasitosti, kterou zase trápí jiná neřest: při zamknutých klávesách a současně spuštěné hudbě nefunguje.
Ve spodní části pravého boku je pak ještě tlačítko spouště fotoaparátu, které u telefonu převážně pro mladé nemůže chybět. Krátkým stiskem v pohotovosti okamžitě (to slovo je tu na místě, jde skutečně o nečekaně rychlý proces) vyvolá aplikaci fotoaparátu. Překvapilo mě, že tu nejde jejím dlouhým stiskem spustit videokameru, jak to u telefonů série 40 fungovalo dříve.
Rozložení bočních kláves je zcela poplatné hudební řadě Nokií, tlačítko spouště pak koresponduje s vysokým rozlišením fotoaparátu
Suma sumárum: boční klávesy tu rozhodně mají svou platnost, ale nechcete-li, aby se vám po nedlouhém čase zprotivily, používejte automaticky zámek kláves; načasovat jej můžete už na 5 sekund od posledního stisku.
Displej, který nemáme rádi
Rozlišení 240x320 pixelů a podpora 262 tisíc barev – takové jsou papírové hodnoty displeje. Nevypadají vůbec špatně, ovšem zkušenosti uživatelů vzbudily obavy, že i zde půjde o ten samý displej, kterým Nokia osazuje současné low-endy a který trpí především velice ostrými pozorovacími úhly a špatnou čitelností na přímém slunečním světle. A jelikož přesně takovým zobrazovačem je X2 opravdu vybavena, není k tomu víc co dodat.
Někomu může rovněž vadit neregulovatelnost jasu či délky podsvícení, na to ale uživatelé mobilů ze Series 40 stejně nikdy nebyli zvyklí. Chybí tu ale i spořič obrazovky, ze kterého by šlo vyčíst čas, datum a informace o zmeškaných událostech. Něco na ten způsob se zobrazí na 5 sekund, když při zamknutých klávesách stisknete červené sluchátko.
Baterie: slabší článek
Obvykle se v recenzích moc nevyjadřuju k výdrži baterie, jelikož mám u sebe telefony krátce a hodně je vytěžuju. Že výdrž akumulátoru u Nokie X2 bude spíše podprůměrná, jsem však vycítil a pohled pod zadní kryt baterie mě v tom utvrdil. Jednak jsem čekal, že pod tak velkou plochou se skrývá mnohem větší akumulátor, a zatím se v černotě utápí jen skromný kvádřík, jednak tento je ona nechvalně proslulá baterie BL-4C, kterou byla osazena kdysi i Nokia 6300, na jejíž výdrž padala kritika po celé tři roky jejího prodeje. BL-4C se mimojiné poprvé objevila u Nokie 6100, což je 8 (!) let starý model. O něco výkonnější článek BL-5C se mi, jako obvykle, do X2 nepodařilo vměstnat; samotný akumulátor sice uložíte, ale vrchní kryt potom nejde dovřít.
Ať mi nikdo z Nokie netvrdí, že by se sem při troše snahy ten silnější akumulátor nevešel
