Oskar chce po Eurotelu a T-Mobilu 1,6 miliardy (analýza)

Trocha historie

Celá záležitost sahá daleko do minulosti, až do dob, kdy Český Mobil spouštěl svoji mobilní síť – tedy 8. ledna 2000. A v čem je problém? Eurotel a T-Mobile tehdy začali za volání do nové sítě účtovat vyšší částky než za volání do „jiných mobilních sítí“ účtovali doposud. U T-Mobilu se jednalo o korunový rozdíl oproti ceně za volání do Eurotelu, u Eurotelu byl rozdíl mnohdy několikanásobně vyšší, v závislosti na tarifu a době volání. Tato situace panovala déle než rok. V roce 2001 ji pak začal řešit ÚOHS, když zahájil správní řízení se společnostmi Eurotel Praha a RadioMobil pro zneužití dominantního postavení na trhu. Zdůvodnění Eurotelu i T-Mobilu pro daný počin bylo jasné – vyšší náklady na propojení s novým operátorem, který k propojení nejprve využíval Český Telecom a metodiku kaskádního odúčtování a posléze jen jeden jediný propojovací bod.

Hned jako první problém se přitom ukázala ona opodstatněnost tvrzení, že Eurotel a T-Mobile (tehdy ještě Paegas) mají dominantní postavení na trhu. Eurotel trefně naznačil, že není zřejmé, jestli ÚOHS má na mysli NMT nebo GSM. T-Mobile argumentoval s tím, že trh propojení a trh koncových zákazníků nemají spolu mnoho společného a že na trhu propojení, jenož se tento případ týká, T-Mobile rozhodně nemá dominantní postavení. Další společná argumentace obou operátorů pak poukazovala na absenci legislativy, která by určovala metodiku, kdo je dominantní a kdo ne. ÚOHS totiž použil metodiku EU, která v tu dobu nebyla u nás nikterak závazná.

ÚOHS ale postupně všechny tyto argumenty ve svém odůvodnění následujících rozhodnutí vyvrátil a debata se stočila na finální problém. ÚOHS tvrdil, že operátoři si účtovali vyšší ceny za volání do Oskara neoprávněně a tím porušili pravidla hospodářské soutěže. Eurotel a T-Mobile si zase stáli na svém, že tak činili proto, že náklady na propojení s Oskarem byly vyšší než na jejich vzájemné propojení. Tento argument u T-Mobilu ÚOHS částečně uznává, nicméně zároveň uvádí, že T-Mobile nemohl být a nebyl schopen tento rozdíl nominálně vyčíslit, takže jeho zdůvodnění korunového rozdílu v ceně volání je liché (nehledě na to, že u tarifních programů to byla 1 Kč bez DPH a u Twistu z nějakého důvodu jen 0,95 Kč bez DPH za minutu).

Finální rozhodnutí ÚOHS pak převedeno do korun českých znělo: Eurotel má zaplatit pokutu ve výši 48 milionů korun a T-Mobile ve výši 15 milionů Kč. To by zhruba odpovídalo poměru, ve kterém si oba operátoři účtovali navýšené ceny za volání.

Dva roky poté

ÚOHS vydal své rozhodnutí již téměř před dvěma roky. Ani Eurotel ani T-Mobile však svými argumenty v odůvodnění rozhodnutí nepřesvědčil. Minimálně T-Mobile proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, které soud přiznal odkladný účinek. Pokuta tedy doposud nebyla ani zaplacena, rozhodnutí je nicméně stále pravomocné.

Český Mobil se nyní domáhá náhrady škody, která mu vznikla právě v důsledku uplatňování (podle rozhodnutí ÚOHS) nezákonné diskriminační cenové politiky ze strany obou společností v letech 2000 a 2001. V případě Eurotelu se Český Mobil domáhá částky 1 043 198 069 Kč a v případě T-Mobilu částky 614 909 677 Kč. Zde je vidět již zjevný nepoměr vůči míře diskriminace podle ÚOHS, což relevanci požadavku Oskara možná trochu „shazuje,“ nicméně odůvodněním pro tento krok však může být například rozdílný objem volání, který byl z obou sítí v inkriminovanou dobu realizován.

Argumentace Oskara je tedy jasná: ÚOHS říká, že jste naši společnost diskriminovali a my za to teď chceme kompenzaci. Není pouze zřejmé, proč chce Oskar zrovna danou částku, a jaké je jeho opodstatnění pro její nominální výši uvedené v žalobě. Oskarův nárok je každopádně legitimní a pokud nebude rozhodnutí ÚOHS zrušeno, s největší pravděpodobností získá od Eurotelu a T-Mobilu nějakou finanční kompenzaci.

Je 1,6 miliardy moc nebo ne?

Nejdůležitější otázkou tedy pravděpodobně bude, zda výše požadované náhrady adekvátní, neboli jak dobře ji Oskar zdůvodní. Eurotel a T-Mobile ji dost pravděpodobně odsoudí jako neopodstatněnou a budou argumentovat stejně jako ke konci u ÚOHS – náklady na propojení.

V letech 2000 a 2001 totiž neexistovala regulovaná (a tudíž nákladově orientovaná) cena za terminaci v mobilních sítích. Výše propojovacích poplatků byla pouze na vzájemných dohodách operátorů. Celá situace je navíc komplikovanější o to, že Oskar byl s Eurotelem a T-Mobilem zezačátku propojen přes Český Telecom. Ten se v roce 2000 nedokázal s Eurotelem a T-Mobilem na nové ceně dohodnout, od února 2001 přestal hradit RadioMobilu náklady na propojení a v červenci 2001 se mu spolu s Oskarem podařilo docílit prosazení nové ceny za terminaci hovorů v mobilních sítích. Český Telecom toho docílil tak, že s Oskarem uzavřel propojovací dohodu s cenou za terminaci hovorů v síti Oskar 3,00 Kč a tuto sazbu pak prohlásil za cenu běžnou na trhu. ČTÚ tuto novou výši jakožto cenu běžnou na trhu také do značné míry reflektoval do svého cenového rozhodnutí.

Paradoxní ale je, že Oskar v prvních měsících provozu své sítě neměl s Eurotelem a T-Mobilem vybudován vlastní propojovací bod. Náklady na propojení s Oskarem tedy fakticky neexistovaly. T-Mobile proto ÚOHS argumentoval tím, že kvůli Oskarovi musel výrazně navýšit kapacitu propojovacích bodů s Českým Telecomem. Toto výrazné navýšení však ÚOHS smetl s tím, že nárůst provozu byl kvůli Oskarovi procentuelně nevýrazný.

Teď se ale nabízí otázka, zda bylo oprávněné „postihnout“ Oskara za navýšení propojovacích kapacit s Českým Telecomem. Metodika kaskádního odúčtování totiž hovoří o tom, že v okamžiku, kdy Oskar předá hovor do sítě Českého Telecomu (slouží zde pro jeho tranzit), stává se tento hovor jakoby hovorem ze sítě Českého Telecomu. Stejně jako jakýkoli jiný hovor ze sítě Českého Telecomu se řídí propojovací dohodou Českého Telecomu s operátorem, do jehož sítě je propojen.

Kde se tedy vzala výše nákladů na propojení?

Nejzásadnější otázka sporu se tedy točí zejména kolem této argumentace z oficiálního vyjádření Oskara:

Když tedy Eurotel a T-Mobile navýšili koncovou cenu za volání do sítě Oskar z důvodů vyšších nákladů na propojení a nechtěli tím Oskara diskriminovat, jak mohli již od počátku vědět, jaká ta výše bude (kolik bude potřeba propojovacích bodů, s jako kapacitou, atd.), když tuto cenu navýšili již v době, kdy neexistovalo přímé propojení jejich sítí se sítí Oskara?

(Celé vyjádření Oskara najdete ve včerejším článku)

Odpověď ÚOHS byla jasná: operátoři to vědět nemohli, tudíž tento argument neopodstatňuje zvýšení ceny a jedná se pouze o diskriminaci nově příchozího operátora s ne významným podílem na trhu (v EU, a tedy nyní i u nás to je jasně definovaný termín).

Odpověď Eurotelu a T-Mobilu může znít, že to odhadli na základě zkušeností z propojení mezi sebou. Tato odpověď u ÚOHS zjevně neuspěla, nicméně soud je nezávislý a může rozhodnout naprosto nezávisle na ÚOHS, jehož rozhodnutí v našem právním systému nepatří mezi prameny práva.

Pokud by ovšem Oskar soudní spor prohrál, mohlo by se stát, že by ho Eurotel a T-Mobile zažalovali za poškození dobrého jména společnosti, a nebylo by se čemu divit, kdyby šlo o podobně vysokou sumu. Jestli Oskar vyhraje, patrně by to podstatně zamíchalo situací na trhu. Za navíc utržených 1,6 miliardy korun by mohl bez problémů pořídit EDGE, uvést nějaké další nové služby a posílit pokrytí a celkovou kapacitu sítě.

Oskar se tedy pustil do velké hry o velké peníze a následně i velkou budoucnost. Tento spor by navíc mohl být konečným impulsem i pro řadu našich alternativních fixních operátorů, kteří se cítí být diskriminování ze strany Českého Telecomu. Možná tedy stojíme na pokraji telekomunikační revoluce, možná je to ale jen další z řady žalob, která se bude řešit roky bez zjevného náznaku možného výsledku.