Panasonic GD67 je první telefon nejnižší třídy s barevným displejem a cenou pod deset tisíc korun. Pokud chcete vědět, proč je jeho cena tak nízká, čím vás může překvapit a jestli se vyplatí, máme pro vás velkou recenzi.
Pokud čtete MobilManii pravidelně, asi víte, že jako kandidáty na prvenství mezi telefony s cenou do deseti tisíc korun jsme dlouho považovali buď Sony Ericsson T300 nebo Sagem My X-5, Panasonic ale oběma „vypálil rybník“ a zatímco ještě vůbec není jisté, kdy přesně se nám dostanou druhé dva mobily, on se už vesele prodává u Oskara za necelých devět tisíc korun.
Nemá svou škatulku
Většinou bývá docela snadné zařadit mobilní telefon do konkrétní skupiny uživatelů. Panasonic GD67 cenově sice zapadá mezi mobily nižší třídy, funkčně ovšem z této třídy docela znatelně vybočuje, protože některé z jeho funkcí patří až do kategorie telefonů vyšších tříd.
Při prvním pohledu na mobil nevidím důvod, proč by se neměl líbit. Elegantní stříbrný design doplněný prvky tmavomodré barvy z něj dělá manekýna, průměrné rozměry a nízká hmotnost pak telefon, který nejen padne dobře do ruky, ale nebude ani tlačit v kapse.
Výměnné kryty? Nuda!
Panasonic GD67 je prvním telefonem, který nahradil možnost výměnných krytů snad ještě lepším, ale každopádně originálním nápadem, na jehož začátku byla myšlenka: Proč byste měli utrácet peníze za stále nové kryty, když si můžete úplně jednoduše udělat vlastní a bude vám k tomu stačit jen váš oblíbený obrázek na papíře a nůžky? Tedy, ne že byste měli tak snadno mobil s úplně novým vzhledem, ale mám na mysli vyměnitelný zadní kryt. To samozřejmě není nic tak neobvyklého, až na to, že tento kryt je celý z průhledného plastu, a právě pod něj vsouváte libovolný obrázek. Rozměry obrázku, který můžete pod displej vložit, určíte podle šablony – ta je v krabici s telefonem také přibalena – a podle ní pak požadovaný motiv vystřihnete.
Nutno ale říct, že zadní průhledný kryt je vyroben z docela měkkého plastu a tak si asi snadno domyslíte, že bude náchylnější k poškození. A také že ano. Nepředpokládám, že by vám mobil měl třeba rovnou vypadnout z ruky tak, abyste zadní kryt zlomili, ale stačí, když se setká s tvrdším materiálem a hned na něm přibude nějaký ten škrábanec. Jestliže tedy nebudete k telefonu obzvlášť ohleduplní, po čase by mohlo být škrábanců takové množství, že byste pod nimi už obrázek ani neviděli.
Možná budete pátrat, jak zadní kryt z telefonu vlastně sundat. Nepokoušejte se jej odsunout nehtem z boku, ale zatlačte směrem od mobilu dolní modrou část přístroje. Ta se poté odklopí do strany a zadní kryt pak sundáte úplně snadno. Když už odsunete spodní díl, objevíte také nabíjecí konektor, takže se nenechte při prvním pohledu mýlit, že by Panasonic zapomněl za dobíjení baterie.
Barvy a už nikdy jinak
Není pochyb, že jedním z hlavních lákadel přístroje je jeho barevný displej. Zatím jej totiž měly jen některé dražší telefony a teprve Panasonic GD67 je první vlaštovkou, která odstartuje novou éru cenově dostupných mobilů s barevnými displeji. Kdybych měl tento mobil v ruce tak před rokem a půl, nad barevným displejem bych se doslova rozplýval – 256 barev, velký displej stejná jako třeba na Sony Ericssonu T68i a pěkné podsvětlení. V současnosti jsem už ale zmlsaný mobily s 4 096 barvami na displeji, takže se na Panasonic dívám jako na horší průměr. Displej je ale jinak slušný, dokonce i na přímém slunečním světle je relativně stálý a čitelný díky holografické fólii.
To, že „umí“ jen 256 barev se samozřejmě nedá v nižší třídě mobilů rozhodně brát za slabinu, jsou tu ovšem jiná ALE. Například odezva displeje: Přístroj je sám o sobě docela pomalý (asi jako původní Ericsson T68) a při rychlém listování třeba v menu si asi všimnete stínů, které chvilku na displeji zůstanou při překreslování obrázků. Je to sice jen opravdová chvilička, ale bez ní by to bylo ještě lepší. Displej je také hrubější, takže vidíte přechody mezi jednotlivými pixely (body) displeje. Zkuste se také na displej podívat v šeru – jestliže nezapnete podsvícení, nemáte šanci něco na něm uvidět. Na druhou stranu pro byste ale používali v šeru mobil bez podsvícení, když v dnešní době se na nějakou úsporu baterie už moc nehraje. Většina mobilů má baterii typu Li-Ion, kterou můžete dobíjet v jakékoliv fázi jejího vybití. Když už je řeč o baterii, má kapacitu 690 mAh, takže budete-li s telefonem pracovat často, čekejte výdrž zhruba třídenní. Na mobil s barevným displejem je to slušné.
Stejně jako u jiných mobilů s barevnými displeji jsou v telefonu připravena předdefinovaná barevná schémata zobrazování displeje a také několik pozadí displeje. Kdyby vám nějaká pozadí chyběla, stačí trošku zapátrat na WAPu a stáhnout si vlastní motivy například na adrese wap.esato.com nebo wap.panasonicbox.com. Pokud mám displej celkově zhodnotit z hlediska jeho kvality, možností, cílové skupině určení a ceny, je slušný a velmi rychle si na něj zvyknete i s jeho malými nedostatky.
Aby se mobil líbil
Od displeje sklouzne zrak nejčastěji ke klávesnici. Vypadá opět velmi pěkně stejně jako celý přístroj, je sytě podsvětlena (jen kurzorové klávesy jsou o něco méně podsvíceny) a obzvlášť hezký je joystick uprostřed stříbrného zrcadlového kroužku. Joystick je hlavní ovládacím prvkem mobilu, kterým potvrzujete většinu voleb, nastavujete hlasitost reproduktoru při hovoru nebo (trojitým stiskem) zamykáte klávesnici. Joysticku občas sekundují také dvě kurzorová tlačítka po jeho stranách. V pohotovostního režimu jsou přednastavena k rychlému vstupu do menu textových zpráv a telefonního seznamu. Připomínku bych měl snad jedině k ergonomii numerické klávesnice, protože tlačítka jsou zasazeny snad až příliš hluboko, takže je občas nedomáčknete a jistý je jen stisk špičkou prstu nebo nehtem.
Stalo se už docela běžné, že mobil nižší třídy má vnitřní paměť na nějaká ta telefonní čísla. GD67 si (kromě těch uložených na kartě SIM) umí zapamatovat stovku telefonních záznamů, nemohou být ovšem vícepoložkové. Telefonu nechybí ani vyzváněcí skupiny či rychlá volba. Vybraná čísla od sebe můžete navzájem odlišit jinými vyzváněcími melodiemi nebo animacemi.
