Podojit digitálně. iCow přes SMS radí africkým rolníkům

Jenže kudrnatá Keňanka se chce pochlubit třemi jalovicemi, které se bez uvázání potloukají za rodinným domem v blahobytné nairobské čtvrti Karen. Když jednu z nich pohladí po hlavě, začne vyprávět o své další krávě. Té digitální – říká jí iCow.

„Technologiím vůbec nerozumím. Jsem farmářka,“ zahajuje bez obalu žena, která patří k průkopnicím biopotravin v Keni. Na konci 90. let se jí v obchodu dařilo tak, že poptávku nestíhala pokrývat z vlastních zdrojů. Začala nakupovat i u jiných dodavatelů, ale zjistila, že nevědí, jak produkovat biozeleninu.

A nejen to. Ukázalo se, že rolníci mají pramálo znalostí o tom, jak se o své rostliny či zvířata starat, aby jen neživořili, ale díky hospodaření slušně uživili rodinu.

„Od té doby mě fascinuje otázka, jak k nim informace dostat. V jednom časopise pro zemědělce jsem měla sloupek s praktickými radami, ale to je hrozně málo,“ vypráví. Na tomto místě je nutno připomenout, že rolníky jsou v Keni především venkované s minimálním vzděláním, kteří pěstují pro vlastní spotřebu a s omezenými přebytky úrody chodí na trh.

Své znalosti o tom, jak se starat o půdu, mají jen od rodičů. Ti je zase zdědili od předků, aniž by je rozvíjeli o další poznatky, které v našich podmínkách dostanou zájemci například na zemědělských učilištích nebo univerzitách. Pak není divu, že naletí podomním prodejcům, kteří jim vnutí semena nebo hnojivo, jež není vůbec vhodné pro jejich půdu nebo mikroklima.

Středoevropan by se po informacích sháněl na webu. Jenže ten přes rychlý rozvoj těchto technologií není v Africe dostupný každému. Internetové kavárny jsou jen ve větších osadách, kam to může být pro rolníka několik hodin chůze. Navíc minimální poplatek za připojení je 10 šilinků (zhruba 2,5 koruny), který však naskakuje s každou další minutou.

„To může být pro mnoho lidí příliš velký luxus. Nemluvě o tom, že nemají s internetem zkušenosti, takže na něm neumějí ani efektivně hledat,“ vysvětluje Kahumbuová, proč se naše myšlení nedá snadno aplikovat v keňských podmínkách.

V roce 2004 ji to napadlo: svůj „receptář“ bude šířit přes mobily. Přivedlo ji k tomu ničivé tsunami v jihovýchodní Asii, které menší škody nadělalo i na východním pobřeží Afriky.

„Také chudí Keňané tehdy chtěli přispět postiženým pár šilinky, jenomže do banky by je s tím ani nepustili. Přitom tehdy už bylo běžné, že si lidé na dálku spláceli dluhy tím, že věřitel dostal místo peněz kredit do telefonu ve výši dlužné částky. Napadlo mě, aby se zřídilo jedno číslo na pomoc obětem tsunami, kterému by drobní dárci dobíjeli kredit. Znala jsem se se šéfem operátora Safaricom, který to skutečně zařídil. Vybralo se po desítkách šilinků dohromady deset tisíc dolarů,“ říká pyšně.

„Otevřelo mi to oči. Pochopila jsem, že mobily jsou více než přístroje k volání, že by mohly být i dobrým nástrojem rozvoje,“ vykládá nadšeně.

Nebyla jediná, kdo si toho potenciálu všiml. Společnost Vodafone se chytila afrického zvyku vyřizovat finanční operace pomocí dobíjení kreditu, spustila v Keni projekt M-Pesa (svahilsky mobilní peníze). Díky němu mají všichni v telefonu svoji banku, kterou mohou ovládat pouze pomocí esemesek.

Úspěch byl enormní, dnes se v Keni přes M-Pesu platí všechno od tankování na benzince až po školné pro potomka. Podobné je to v ostatních afrických zemích, kam se M-Pesa rozšířila rychlostí nadopovaného sprintera. Kahumbuová, která se nadále věnuje svému biopodnikání, přemítala, jak z mobilů udělat informační centrálu pro zemědělce.

Pomohl i grant

„Napadaly mě různé možnosti, jak třeba posílat zájemcům hlasové zprávy, ale nakonec jsem vsadila na esemesky,“ říká u šálku čaje. Měla plán zřídit jakousi knihovnu, z níž by si každý farmář vybral radu podle toho, jestli zrovna pěstuje rajčata, nebo chová ovce. Jenže uskutečnit tak rozsáhlý projekt by vyžadovalo velkou finanční injekci, kterou si ze svých zdrojů nemohla dovolit.

Pak se dozvěděla, že americké ministerstvo zahraničí vypsalo v roce 2010 s příslibem grantu ve výši deset tisíc dolarů soutěž Apps4Africa o nejlepší mobilní aplikaci, která by pomohla v rozvoji černého kontinentu. Jenže do odevzdání projektu zbývaly jen dva dny, během nichž nebylo možné vysněnou informační centrálu zřídit ani v té nejprimitivnější podobě.

„Kamarád mi poradil, abych z té široké škály zemědělských rad vybrala jen jednu výseč. Zvolila jsem kalendář pro březost krávy,“ vzpomíná matka tří dětí.

Susan Kahumbuová nahrává také instruktážní videa

Díky této službě předplatiteli chodily každý den po inseminaci krávy zprávy o tom, čeho si má na samici všímat, aby předešel problémům před otelením a při něm.

Protože onen přítel patřil k zakladatelům iHubu (pod touto zkratkou se skrývá Inovativní středisko pro rozvíjení IT talentů), inspirovala se a svůj projekt nazvala iCow. Tedy inovativní kráva.

Kamarád jí dohodil schopného programátora, který kalendář březosti „spíchl“ během dvou dnů. Logo, na kterém roztomilá stračena vypadá jako sestřenice veselé krávy ze stejnojmenného francouzského sýra, dodělali pár minut před první prezentací projektu. Přesto konkurenci předčili a díky grantu z USA mohli iCow začít pořádně rozvíjet.

Esemesková poradna

Dnes je hlavní činností iCow esemesková služba, kdy 22 tisíc předplatitelů dostává tři zemědělské rady týdně. Každá zpráva příjemce stojí tři šilinky (v přepočtu 75 haléřů).

„Klienti by chtěli podle našeho výzkumu trhu dostávat více esemesek týdně, ale bohužel si nemohou dovolit více platit,“ vysvětluje Kahumbuová, jak musí přizpůsobovat svoji nabídku finanční situaci zákazníků, kteří patří k nejchudším obyvatelům planety. Dokonce zvažovala, že by svoji službu poskytovala zdarma.

„Jenže pak by pro odběratele ztratila na ceně. Lidé si více váží věcí, za které platí,“ argumentuje. Dodává, že na iCow nijak nepotřebuje vydělávat, protože má svoje úspěšné biopotravinové podnikání. Ale zároveň nechce projekt ze svého dotovat. Stačí jí, když si na sebe vydělá, aby mohla zaplatit pětici zaměstnanců.

Nechce, aby se aplikace iCow změnila v call centrum, kam se jednotlivci obracejí s problémy svých políček nebo zvířat. Na dálku nelze ani na konkrétní obtíže správně reagovat. Jejím cílem je spíše vytvořit katalog obecných odpovědí na často kladené otázky, a to prozatím v angličtině a svahilštině. Některé rady se týkají chovu kuřat, další doporučují dobu na ideální zasetí pšenice, jiné dávají kontakt na inseminátory. Je to pestrá směs podle toho, co si zemědělci po zjištění terénních výzkumníků skutečně přejí vědět.

Po iCow přichází iMom

„Třeba můj kalendář kraví březosti až tak žádaný není. Daleko větší zájem je o informace o drůbeži. Kuřata přece jen chová daleko více venkovanů než dobytek,“ směje se Kahumbuová. Ale nijak původní projekt nezatracuje. Naopak podle něj rozvíjí obdobný nápad s názvem iMom.

Samozřejmě daná služba nenahradí gynekologa (stejně jako iCow nenahradí veterináře), ale esemeskové rady mohou být alespoň základním vodítkem pro ženy v jiném stavu. Úsměvné je, že i lidské těhotenství bude zaštiťovat jméno iCow – úspěšná značka se nemění ani v Africe.

Pokud se vám esemesky zdají v době smartphonů přežitkem, musíte se vrátit do africké reality. Chytré telefony jsou běžné v Nairobi a dalších velkých městech, ale vesničané jsou takřka do jednoho vyzbrojeni jen klasickými modely, které toho kromě volání a posílání zpráv příliš neumějí.

Čekání na smartphony

„Ale je mi jasné, že se smartphony budou rozšiřovat i na venkov, takže jim naše služby budeme postupně přizpůsobovat,“ dokládá Kahumbuová, že nezaspala dobu.

Původně chtěla být úplně nezávislá a svoji „inovativní krávu“ nabízet klientům všech mobilních operátorů v Keni a postupem času i za jejími hranicemi.

Jenže z technických důvodů se to ukázalo jako komplikované, a tak se spojila s největším regionálním hráčem, společností Safaricom. Má to pro ni výhodu, že nemusí spolehát na to, že se lidé o možnostech iCow dozvědí jen při sousedském klábosení. Safaricom totiž všem svým zákazníkům dá čas od času o iCow vědět bezplatnými reklamními esemeskami.

Ke konkurenci se Kahumbuová nechce vyjadřovat. Jisté je, že je velká. Po úspěchu M-Pesy nastal v Keni velký boom startupů, které hledají jednoduché digitální řešení na komplikované africké problémy, aby kontinent díky mobilním telefonům konečně vybředl z chudoby.

Křemíková savana

IT scéna je v Nairobi tak živá, že se dává za vzor celému světadílu. Americký časopis Time dokonce přišel v paralele ke kalifornskému Silicon Valley, kde sídlí nejvýraznější firmy v počítačovém a internetové sektoru, s termínem Silicon Savannah (Křemíková savana).

Světová média, ale i domácí politici chytlavou přezdívku rádi přijali, byť na keňské inovátory bez velkých prostředků vytváří tlak příliš velkého očekávání.

Mladí „ajťáci“ se snaží přijít se startupem, který by rozvrátil zavedené pořádky. Jen projektů orientovaných na rolníky existuje dvanáct do tuctu. Například M-Farm nebo RabbitMQ dělají něco hodně podobného jako iCow. A služba pro těhotné iMom, kterou Kahumbuová teprve rozjíždí, má už existující identickou konkurenci pod názvem Totohealth.

Podnikatelka svoji službu vidí také jako velice praktický, ale zatím absolutně nevyužitý nástroj pro vládu. „Když se objeví nákaza nějakou nakažlivou zvířecí chorobou, ministerstvo dnes obvolá zvěrolékaře, kteří mají informaci rozšířit po celém okrese. To je velmi pomalé, takže se mezitím choroba může nebezpečně rozšířit. My máme v databázi 600 tisíc čísel, z nichž desetina využívá nějakou z našich služeb. Stačilo by dát přes náš systém všem těmto zemědělcům vědět, aby přijali preventivní opatření,“ argumentuje.

Znát terén

Doufá, že se jí časem povede politiky k využívání její aplikace přimět. Má k tomu větší šance než dvacetiletí „nerdi“, kteří stojí za ostatními startupy. Její rodina, v níž jsou bělošští i černošští předci, patří k místní honoraci. Její příbuzní mají kontakty na nejvyšších místech a snaží se jich využívat ke změně Keni.

Sestra Paula jako známá ochranářka přírody tak dokázala do kampaně za záchranu slonů naverbovat i prezidentovu manželku a bratr Dominic v afrických státech staví bioplynové stanice vlastní výroby, které prosazuje jako levné řešení energetických problémů kontinentu.

Susan Kahumbuová si je síly rodinného zázemí vědoma, ale má za to, že největší sílu jí dává „opravdovost“ projektu. „Sama jsem farmářkou a klienti iCow poznají, že z vlastní zkušenosti vím, co keňští zemědělci potřebují. Něco takového jim nemůže nabídnout ani ten nejlepší programátor,“ uzavírá se sebevědomým úsměvem. 

Úvodní obr.: Ilustrační foto ILRI via Wikimedia Commons (CC BY 2.0)