ČTÚ propadl ve srovnání s ostatními evropskými regulátory. Dává operátorům příliš volnosti a ti jí s ochotou využívají. Obětí je koncový zákazník.
Článků, ve kterých nějak figuruje tuzemský telekomunikační regulátor (ČTÚ) jsem už napsal mnoho. Namátkou ten, v němž Český telekomunikační úřad popíral, že bychom snad v rámci Evropy volali draze a že zase tak hrozné to u nás není. Ostatně v tomto duchu se neslo i vyjádření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), které mi jeden z našich čtenářů nedávno poslal.
Stěžoval si, že je u nás v porovnání se sousedními zeměmi draho, že tuzemští operátoři u nás drží nepsanou kartelovou dohodu a že právě ČTÚ s tím nic nedělá. Kompletní vyjádření ÚOHS dávám se svolením podavatele k nahlédnutí zde ve formátu PDF, ale neodpustím si citovat alespoň část:
„Ve svém podání uvádíte, že důvodné podezření, že dochází ke kartelové dohodě všech tří mobilních operátorů, jste vyvodil z výsledků šetření Evropské komise u mobilních operátorů, kdy bylo zjištěno, že na rozdíl od všech ostatních zemí u nás ceny za mobilní služby stoupají, a na základě srovnání nabídek českých a britských operátorů, které vychází 2× až 4× horší v neprospěch českých operátorů (a dle šetření EU jsme na tom podobně ve srovnání s kteroukoli jinou zemí EU), přičemž odkazujete na internetové zdroje, z nichž jste čerpal.“
„Úřad na základě Vašeho podání provedl šetření v oblasti služeb nabízených jednotlivými mobilními operátory, zejména porovnání jednotlivých jimi nabízených tarifů, a to v delší časové řadě. Z provedeného šetření však Úřad pro ochranu hospodářské soutěže dosud nezískal žádnou indicii na porušení zákona. Sama skutečnost, že ceny za poskytované služby jsou případně vyšší, než v jiných zemích, neznamená, že jejich výše je výsledkem dohody narušující soutěž, neboť může být způsobena řadou dalších faktorů.“
Není na co si stěžovat...
Vyjádření příliš komentovat netřeba, pro Českou republiku je více než příznačné. Říká v podstatě, že fakta jsou neprůkazná, problém v podstatě neexistuje a pokud bychom ho snad byli ochotni připustit, tak to, kolik si tuzemští operátoři účtují, je způsobeno něčím jiným a nikomu nelze nic dokázat. Oni ale operátoři ani domluveni mezi sebou být nemusí, stačí jen, aby si vyskakovali do pomyslného stropu, který jim štědře vysoko nastavuje ČTÚ.
Armády právníků operátorů vytvářejí nesrozumitelné a neprůstřelné obchodní podmínky, které jsou tak složité a dlouhé, že je nikdo nečte. Nesmí chybět formulace, že si vyhrazují právo smluvní podmínky kdykoli změnit.
Účtování neoprávněně vysokých cen, neopodstatněné účtování nevyužitých služeb, zneužívání tržní síly, bránění vstupu konkurence na trh a další nekalé praktiky na našem trhu se však skutečně dají vypozorovat. Pár příkladů za všechny:
- Ceny tarifů a srovnatelných služeb mají operátoři v ČR vyšší než v jiných evropských zemích, kde působí pod stejnou značkou. A to po prostém kurzovém přepočtu i po zohlednění kupní síly.
- Sjednocování sazeb za volání do cizí a vlastní sítě na úroveň cen účtovaných do cizí sítě, přestože ve vlastní síti operátor neplatí propojovací poplatek a vyšší sazba je tudíž neopodstatněná.
- Výrazný pokles propojovacích poplatků (náklad pro operátora) bez jakéhokoli efektu na konečné ceny pro koncové zákazníky. Více v samostatném článku.
- Účtování časových jednotek, které zákazníci vůbec neprovolají. Čili účtování neposkytnutých služeb. O2 a T-Mobile účtují u všech novějších tarifů dokonce po celých minutách (60+60), což znamená podle metodiky výpočtů MobilMania.cz prodražení hovorů o celou čtvrtinu. Tarifikaci po sekundách (1+1, zákazník zaplatí právě tolik, kolik provolá) u nás nenabízí žádný mobilní operátor.
- Zneužíváním tržní síly je chápáno potlačování práv zákazníků, kteří se často horko těžko domáhají spravedlnosti například při neoprávněně naúčtovaných službách, bránění přenesení čísla nebo třeba při jednostranné změně podmínek, které výrazně zhoršují pozici zákazníka s limitem 20 dní na vyjádření nesouhlasu.
- Bránění vstupu konkurence na trh není tak úplně vina operátorů samotných, nicméně pravého virtuálního operátora (kteří jsou jinde ve světě úplně běžní a nabízejí nižší ceny) si do své sítě nepustí ani jeden
Máme další NEJ, tentokrát nejhorší
Česká republika není jen nejdražší zemí v rámci šetření OECD, má také shodou náhod nejhoršího regulátora. Tedy alespoň dle šetření Evropské asociace telekomunikačních operátorů (ECTA). V žebříčku asociace se tuzemský regulátor Český telekomunikační úřad (ČTÚ) umísťuje mezi těmi nejhoršími stabilně od roku 2005. Konkrétně v poslední publikované zprávě, která obsahuje hodnocení za rok 2008, se ČTÚ umístil na třetím místě od konce, hůře jsou na tom už jen v Polsku a v Turecku.
Zpráva ECTA pravidelně hodnotí regulátory v Rakousku, Belgii, České Republice, Dánsku, Finsku, Francii, Německu, Řecku, Maďarsku, Irsku, Itálii, Holandsku, Norsku, Polsku, Portugalsku, Slovinsku, Španělsku, Švédsku, Velké Británii a Turecku. Rozsah průzkumu zahrnuje širší institucionální a legislativní prostředí, jež ovlivňují odvětví, jakož i uplatňování nařízení vnitrostátních telekomunikačních regulačních orgánů. V případě nečlenských zemí EU bere v úvahu ještě implementaci nařízení směřujících z Bruselu.
Souhrnné výsledky za rok 2008:
Jak vidno, Česká republika to s 190 body nemá daleko na úplné dno tabulky. Národní regulátoři ve vyspělých zemích přitom dosahují výsledku nad 300 bodů. Do uvedeného součtu bodů se promítá pět oblastí legislativního, institucionálního, tržního a exekutivního rázu, jejichž náplň si můžete prohlédnout na následujícím diagramu:
Grafické znázornění efektivnosti národních regulátorů v pěti oblastech • Zobrazit obrázek v plné velikosti
Pokud si otevřete obrázek výše, pak uvidíte, že v první oblasti institucionálního systému dopadla Česká republika docela dobře, tedy až na oblast „NRA Enforcement Powers“, což jsou donucovací síly ČTÚ. A pak už převládá jen červená barva, tedy vše velmi nevyhovující. Druhý koláč představuje vstupní možnosti na trh, třetí efektivitu ČTÚ, čtyřka aplikaci regulace a poslední graf ekonomické podmínky na trhu.
Neschopnost ČTÚ dále dokazuje umístění v tabulce výsledků regulace, což můžeme považovat za stěžejní ukazatel. Celkově je horší už jen Turecko, ale co se týče Uvropské Unie, ČR nemá konkurenci. V oblasti institucionálního prostředí se Česká republika umístila ve středu tabulky, ale zde je na místě říct, že institucionální prostředí regulátor nevytváří. To mají na starosti naši zástupci volení do parlamentu.
Zpráva OECD říká, že voláme velmi draze, ECTA zase, že máme nejhoršího regulátora... Možná to nebude náhoda.
ČTÚ by se měl nad tímto hodnocením zamyslet, velmi špatné umístění několik po sobě jdoucích let nebude náhoda. Před několika dny vláda ČR jmenovala do funkce předsedy Rady ČTÚ na další tři roky jejího současného šéfa Pavla Dvořáka. Ten při svém opětovném jmenování mimojiné uvedl: „Rozhodně chci pokračovat ve zvyšování transparentnosti činnosti Úřadu i zlepšování jeho efektivnosti.“ Doufejme, že tohle prohlášení není jen další planou frází a v příštích letech už nebudeme muset na laxní činnost našeho národního regulátora doplácet.
