Siemens AX75: levná pracovní síla (test)

Klíčové vlastnosti

• velký a kvalitní adresář
• možnost synchronizace
• infraport
• hlasové ovládání

Hlavní nedostatky

• chybí potvrzovací tlačítko
• občas zpožděné reakce
• pomalejší GPRS

---

Komu se zalíbí?

Siemens má na poli lowendových telefonů silné postavení. Se svými modely řady A sklízí úspěchy již několik let a také o něco lépe vybavená řada C je mezi uživateli velmi oblíbená pro svůj dobrý poměr ceny a výkonu. Výrobce se snaží vyplnit každou mezírku na trhu v tomto segmentu a proto také přišel s modelem AX75. Tato novinka je vrcholem základní lowendové řady A, která kvůli k chybějícímu fotoaparátu ještě nedosahuje na „céčko“. Telefon ale dostal vzhledem ke své ceně výbornou funkční výbavu, díky které bude vyhovovat i některým náročnějším uživatelům, využívajícím svůj mobil také pro práci.

VIDEO: prohlédněte si telefon ze všech stran (AVI, DivX 5.2, 2 MB)

Siemens AX75

Názory na design se velmi liší a rozpory jsme měli i v redakci. Kolega telefon označil za docela pěkný, mně se však příliš nelíbí a přestože je vidět snaha výrobce o přivození dojmu luxusu, přístroj na mě působí dost lacině. K tomuto pocitu mě přivedly nejen použité plasty, ale také jejich povrzávání. Nemáme sice k dispozici zcela finální telefon, ale dá se předpokládat, že tento tradiční neduh levných Siemensů bude patrný i v prodejních verzích telefonu.

Máme modrou variantu, na trhu je však i celostříbrné provedení. Zaoblené tvary a vejčité rámečky, které známe z minulých modelů už vyšly z módy a na novince proto zavládly ostré hrany. Na přední straně zaujme chromově lesklý pásek nad sluchátkem, který napovídá o příbuznosti se Siemensem CX75. Pod úzkou štěrbinou sluchátka se pak rozprostírá bílá plocha v níž je zasazen displej a své místo zde našlo i nezbytné logo výrobce. Kousek pod displejem pak začíná klávesnice svojí funkční částí s hranatými stříbrnými tlačítky.

 
Na přední straně se chromovými prvky nešetřilo • největší je nad displejem

Zbytek předního krytu, včetně numerické klávesnice, je světle modrý. Na klávesnici zaujmou lesklé úzké přepážky rozdělující jednotlivé řady, které oživují jinak poměrně nudný design. Kolem celé přední strany je pak ještě matně stříbrný lem, který zasahuje až do boků.

 
Telefon svojí velikostí nijak nevybočuje ze zavedeného průměru a dobře padne do ruky

Fotoaparát nehledejte

Na horní straně je malá západka pro uchycení do držáku automobilové handsfree sady, kterou si snadno spletete s očkem na přichycení šňůrky. To se nachází na spodní straně přístroje spolu se standardním systémovým konektorem.

 
Systémový kontektor na spodní straně a pod ním očko na šňůrku 

Boční strany vypadají na první pohled stejně. Jsou podélně rozděleny na světle modrou spodní, a stříbrnou horní část a na obou stranách najdeme okénko infraportu. Na levé je ovšem jen falešné a funguje pouze jako designérský prvek. Funkční okénko na pravé straně je proto označeno symbolem.

 
Jeden infraport... • ...druhý infraport? • ten pravý je označený

Zadní strana je ozdobena efektním prolisem a plastickým logem výrobce. Rušivým prvkem je štěrbina pro konektor externí antény, která navíc byla u našeho nefinálního telefonu jen hrubě opracovaná. Čočka fotoaparátu zadní stranu telefonu neoživuje. Ještě zbývá dodat rozměry a hmotnost telefonu: tak tedy 106 × 47 × 18 m a 76 g, což je v dané třídě průměr.

 
Zadní stranu zdobí prolis a opačný účinek má konektor pro externí anténu

Pod snímatelným zadním krytem se schovává lithium-iontový akumulátor s kapacitou 600 mAh, který by měl telefonu zabezpečit výdrž až 220 hodin v pohotovosti nebo 300 minut při hovoru.

 
Pohled pod zadní kryt

Pasivní, ale kvalitní

Displej telefonu je poměrně malý a místa je přitom kolem dostatek. Musíme si však uvědomit, že před sebou máme telefon za dva a půl tisíce korun. Navíc je displej rozměrově i rozlišením stejný jako o většiny Nokií Series 60, včetně proslulého manažerského modelu 6230, tak nač si vlastně stěžovat. Pro pohodlnou práci s telefonem stačí a kdo chce komfort, musí si připlatit na Siemens C75.

Rozlišení displeje je tedy 128 × 128 bodů a poradí si s 65 tisíci barvami. Přestože je displej pasivní, jeho zobrazovací schopnosti jsou výborné a bez větších problémů se dá přečíst i na přímém slunci. Prodlevy při překreslování jsou jen stěží pozorovatelné, brzdou však často bývá samotný telefon.

 
Displej podává dobrý výkon, i když je pasivní

Zobrazení na displeji je tradiční. V horní části jsou stavové ikony a v rozích indikátory stavu signálu a akumulátoru. Kousek níž se zobrazuje název operátora, popřípadě náhradní logo. Ve spodní části jsou pole s názvy aktuálních funkcí kontextových kláves a nad nimi údaje o datu a čase.

Po vstupu do nabídky jsem se zhrozil. Siemens stále neobjevil kouzlo vyhlazování hran a tak jsou ikonky tradičně kostrbaté. Dvě ikony v nabídce zcela chybí, takže je jisté, že se nejedná o finální podobu nabídky. Po zkušenostech s ostatními telefony Siemens ale předpokládám, že se konečná grafika od té stávající příliš lišit nebude. Nabídka je tedy klasická, maticová s devíti prvky nebo ji lze přepnout do zobrazení se samostatnými ikonami s velkými textovými popisky. Barevný tón celé nabídky je možné změnit podle připravených grafických schémat.

  
Hlavní displej (místo názvu operátora je zobrazeno logo) • v hlavní nabídce nám chybí dvě ikony

Klávesnice pro rychlopsavce

Díky menšímu displeji zbyl na klávesnici dostatek prostoru. Všechna tlačítka jsou proto dostatečně velká a pohodlně se ovládají. Hlavním ovládacím prvkem je čtyřsměrná navigační klávesa, bohužel ale bez potvrzovacího středu. Kolem se nachází klasické čtveřice funkční kláves – dvě kontextová tlačítka a barevná sluchátka. Stisk je ve všech případech jistý, jen právě tlačítka se sluchátky jsou trochu zapuštěna mezi ozdobnými chromovými pásky. Ke stisku je zapotřebí trochu více síly a nezbytné cvaknutí by mohlo být trochu méně hlučné.

 
Klávesnice má velká tlačítka a je pohodlná

Numerickou část klávesnice tvoří poměrně velká tlačítka, která jsou vertikálně rozdělena chromovými lištami. Ty zaručují dobrou hmatovou orientaci. Bez dlouhého zvykání se dá na klávesnici velmi rychle psát. Podsvíceny jsou popisky kláves a to oranžovou barvou. Světla je dostatek, ale není rozloženo příliš rovnoměrně a na funkční klávesy se ho moc nedostává.

   
Chromové pásky oživují design • podsvětlení je dostatečné, ale mohlo by být rovnoměrnější