Siemens M75: tank mezi mobily (velký test)

Co kde máme

Na přední straně je černou lesklou plochou vymezena oblast pro klávesnici a displej. V oblasti displeje je tato plocha samozřejmě průhledná. Klávesnice i displej vypadají oproti zbytku telefonu jako docela malé. Není to však jen většími rozměry přístroje, tlačítka jsou skutečně docela drobná a displej se oproti předchůdci M65 také zmenšil. Nezapomnělo se ani na ozdobné nápisy – nad displejem je to název výrobce, pod displejem označení modelu.

Plocha v úrovni displeje je mírně zapuštěna pod okraje • kam se poděla mřížka?

Kolem černé plochy je stříbrný plastový rámeček, který je mírně vystouplý a displej je tak lépe chráněn proti poškrábání. Stříbrný plast přechází přes horní a dolní hranu na zadní kryt. Po obou stranách jsou již zmiňované černé pryžové hrany, které na bocích oddělují světle šedé pásy ze stejného materiálu. Na levé straně je do tohoto pásu zasazeno poutko pro úchyt šňůrky a na opačném konci okénko infraportu. Na druhé straně telefonu zde najdeme dokonale utěsněná tlačítka pro zesilování, která slouží také jako spoušť fotoaparátu a aktivační tlačítko pro funkci Push to talk.

   
Úchyt pro handsfree na horní hraně • infraport • potko na šňůrku • tlačítka na pravém boku

Na horní hraně je zdířka pro úchyt do držáku handsfree sady a na dolní hraně systémový konektor a štěrbina pro paměťové karty. Oba tyto otvory jsou chráněny společnou pryžovou krytkou. Ta na svém místě drží poměrně pevně, ale není k telefonu připevněna. Po jejím vyjmutí je proto třeba dávat pozor, abyste ji neztratili. Konektor je stejný jako u modelu M65.

Systémový konektor a slot pro paměťové karty • pryžová krytka

Zadní kryt je decentně ozdoben prolisem. Pozornost ale nejvíce upoutá pryžová krytka konektoru pro externí anténu a fotoaparátu. Princip je stejný jako u předchozího modelu – ve štěrbině konektoru je uchycena pevněji a při fotografování ji stačí pootočit a odhalit tak čočku fotoaparátu. Ta je nově vybavena malým zrcátkem pro tvoru autoportrétů. Samotná čočka je hluboko zapuštěna a chrání ji pryžový rámeček. Společná krytka u testovaného kusu na místě příliš nedržela a při pootočení většinou vypadla.

 
Dobře chráněný fotoaparát

V horní části zadního krytu jsou dva hvězdičkové šroubky, která zaručují pevný úchyt. Pevnost konstrukce je příkladná, vrzání se nedočkáte ani po násilném kroucení a mačkání telefonu.

Zadní partie telefonu • zámek krytu

Spodní část krytu, od zrcátka níže, je odnímatelná. K odjištění je potřeba otočit kulatým zámkem ve spodní části, k čemuž je zapotřebí pevný nehet nebo mince. Kryt je po celém obvodu pečlivě utěsněný pryžovým těsněním. Uvnitř je schovaný lithium-iontový akumulátor s kapacitou 750 mAh, který podle oficiálních údajů dodá energii až pro 300 minut hovoru nebo 250 hodin výdrže v pohotovostním režimu.

   
Kryt baterie a co se pod ním skrývá • nezbytné těsnění • zámek krytu zevnitř

Menší ale jemnější

Displej telefonu je stejný jako u nového Siemensu CX75. Má stejné rozlišení jako displej řady 65, ale je menší a proto má jemnější rozlišení. Právě poměrně hrubé zobrazení s viditelným rastrem pixelů bylo u dosluhující řady často kritizováno. U nového displeje najdete hranici mezi jednotlivými body až po podrobném zkoumání. Menší zobrazovací plocha trochu zamrzí, ale alespoň se o něco málo zmenšilo riziko poškození displeje. Vzhledem k zachování rozlišení je zobrazení stále velmi přehledné.

 
Displej na přímém světle • ve tmě kvality displeje lépe vyniknou

Displej dokáže věrně zobrazit 262 tisíc barevných odstínů. Potěšila mne čitelnost na přímém světle, se kterou neměly problémy ani modely řady 65, novinka je však v tomto směru ještě o krok dále. I když slunce září, displej je pohodlně čitelný a projasněný se světlým i tmavým pozadím. Dokonce i podsvícení můžete přes den nechat vypnuté. Hodí se zde zmínit, že intenzitu podsvícení displeje můžete nastavit.

Malá klávesnice na velkém telefonu

Hlavním ovládacím prvkem telefonu je joystick, který je zasazen v obdélníkovém stříbrném rámečku spolu s nenápadným tlačítkem pro přístup k internetu. Joystick je ideálně vystouplý a díky gelovému protiskluzovému vršku neklouže ani pod zpocenými prsty. K tomu přispívá i to, že joystick je poměrně dost štíhlý a do prstu se doslova zabodne. Při delší práci je to také cítit. Byl jsem překvapen, že takřka ideální je síla potřebná pro vychýlení či stisk joysticku, protože u Siemensů jsem byl zvyklý většinou více přitlačit.

Po stranách jsou dva páry obvyklých funkčních tlačítek, tedy dvou kontextových kláves a červeného a zeleného sluchátka. Klávesy jsou poměrně malé, ale díky výraznému vystoupení dobře hmatově rozlišitelné.

 
Klávesnice a joystick

Poměrně malá jsou i tlačítka numerické části klávesnice. Ta jsou seskupena ve třech samostatných sloupcích, přičemž každé tlačítko je odděleno výraznou mezerou. Mírně vyboulená tlačítka jsou rovněž zárukou snadného ovládání poslepu. Nesmíte mít ovšem větší prsty, protože jsou klávesy poměrně malé a snadno proto může dojít k nechtěnému stisku dvou sousedních.

Klávesy jsou vyrobeny z černého plastu, který je poměrně kluzký. Popisky jsou bílé a stejnou barvou jsou i podsvíceny. Podsvícení je dostatečně silné a rovnoměrné. Dominantním prvkem je na zářící klávesnici prstenec kolem joysticku. Stisk všech kláves, včetně joysticku, je jistý a síla potřebná ke stisku není tak velká, jako u předchůdců.

  
Tlačítka jsou trochu malá

I přes počáteční rozpaky jsem si na klávesnici rychle zvykl, urostlejší známý s většími prsty však slova chvály nepěl. Společně jsme se pak shodli na tom, že typické klapnutí při stisku by mělo být méně hlučné.

 
Podsvícení klávesnice je bílé, rovnoměrné

Nesmím zapomenout na pár bočních tlačítek. Ta jsou překryta pryží a pro jejich stisk je potřeba vynaložit trochu více síly. Stisk je poměrně hluboký.

 Tlačítka na pravém boku telefonu