Unikátní konstrukce těla, štíhlé proporce, bohatá výbava a hlavně logo Cyber-Shot, které má zaručit špičkové fotografie.
Maličká tlačítka
Poslední částí, kterou jsme ještě neprozkoumali, je přední strana. Opět se budete divit prvnímu pohledu a po bližším prozkoumání bude všechno trochu jinak. Telefon je rozdělen na dvě přibližně stejné části. Tu spodní obsadila klávesnice složená z klasické alfanumerické části, čtyřsměrného ovládacího kříže s potvrzovacím středem a z šestice funkčních kláves. Pro stisk tlačítek ovládacího kříže v pohotovostním režimu můžete nadefinovat zkratky k funkcím, jež chcete mít rychle nadosah. Dvě tlačítka hned pod displejem jsou kontextová, jejich význam se tedy mění v závislosti na aktuálním stavu telefonu. Pod nimi jsou tradiční tlačítka pro příjem a odmítnutí hovoru, nejsou sice barevně rozlišena, ale piktogramy mluví za vše.
Ze zmíněné šestice zbývají ještě dvě tlačítka. To pravé slouží k rychlému mazání a to nejen při psaní SMS či jiného textu, ale také v kalendáři, adresáři, správci souborů, fotogalerii a podobně ― stačí stisknout, potvrdit a příslušná položka je smazána, velmi praktické. Levé tlačítko vyvolá zobrazení okna známého i z ostatních telefonů Sony Ericsson, je rozděleno na čtyři záložky. V první máte vždy aktuální přehled všech zmeškaných hovorů, nepřečtených zpráv a událostí z kalendáře. Druhá záložka slouží pro přepínání mezi spuštěnými aplikacemi ― vím, že pro Sony Ericsson to není žádná horká novinka, nicméně po přechodu od telefonů jiných značek, které multitasking neumožňují, je to praktická a velmi návyková vlastnost. Ve třetí záložce si můžete nadefinovat zkratky k nejčastěji používaným funkcím a poslední záložka slouží pro rychlý přístup k internetu.
K rozložení jednotlivých kláves nemám výhrady, horší je to s použitým materiálem a jejich velikostí. Nejprve jsem nadával, množství překlepů bylo příliš velké. Klávesy jsou totiž vyrobeny z tvrdého materiálu a navíc mají poněkud zvláštní zkosení. Po čase používání jsem ale zjistil, že je mnohem lepší jednotlivé klávesy tisknout na jejich horní vyvýšené hraně ― tedy nikoliv v jejich středu, jak je obvyklé. Na klávesnici jsem si tedy zvykl a nyní už mi psaní nečiní problémy. I tak bych ale tento telefon doporučil spíše lidem s menšími prsty, protože jednotlivé klávesy jsou poměrně maličké. Pokud by si výrobce odpustil nápis Cyber-shot pod klávesnicí, mohl by prostor využít účelněji a jednotlivé klávesy udělat větší.
Malý velký displej
Téměř celou horní polovinu obsadil displej. Opět se musím vrátit k prvnímu dojmu, kdy plocha sklíčka krycího zhasnutý displej je opravdu velká, což navozuje dojem, že použitý displej bude co do velikosti opravdu parádní. Ve vývojovém oddělení výrobce ale uvažovali jinak. Displej je o 5mm z každé strany menší, zbylý prostor v pohotovostním režimu bohužel není nijak využit a displej opticky působí jako zbytečně malý. Onen zbylý prostor kolem displeje je využit v režimu fotoaparátu, ale o tom později.
Displej jako takový je aktivní TFT s úhlopříčkou 2 palce, QVGA rozlišením a schopností zobrazit až 262 tisíc barev. Podle současné módy jsou displeje schovány za co možná nejvíce lesklým průhledným krytem a nejinak je tomu i u C902. O lapači otisků prstů a nutnosti častého leštění se snad ani netřeba dlouze rozepisovat. Zobrazení samotné je kvalitní a také pozorovací úhly jsou výborné, displeji prostě není co vytknout, ale také ničím úžasným nevyniká.
Ve zbylém prostoru nad displejem jsou umístěny tři důležité prvky. Jedním z nich je samozřejmě sluchátko. Po jeho levé straně je umístěno čidlo regulující intenzitu podsvícení displeje, která v šeru a za tmy intenzitu automaticky sníží, za světla je intenzita prakticky vždy nastavena na maximum. Symetricky na opačné straně, tedy napravo, se nachází malá kamerka sloužící pro videohovory.
