Sony Ericsson K300i: šampion na léto (test)

První informace o Sony Ericssonu K300i pronikly na veřejnost již v listopadu loňského roku. Tehdy se na jednom diskusním fóru objevila rozmazaná fotografie poměrně malého mobilního telefonu s kódovým názvem Kristina. Mnoho lidí této informaci uvěřilo, mnoho dalších ji také považovalo za podvrh. Naštěstí se však podvod nekoná a nový Sony Ericsson K300i leží na našem redakčním stole.

   
Novinku od Sony Ericssonu máme zapůjčenou v obou barevných variantách

Klíčové funkce

Hlavní nedostatky

• pasivní displej
• omezená kapacita adresáře
• chybí opakované události v kalendáři
• GPRS pouze třídy 8

---

S nezaměnitelným rukopisem

Model K300i nijak nezapírá své rodiče, takže hned na první pohled vám je jasné, že se jedná o přístroj z produkce maminky Sony a tatínka Ericssonu. Nejblíže má novinka k současnému modelu K500i, se kterým má shodné v podstatě všechny funkce. Výbava a cena je však nepatrně nižší.

   
Žádné designové experimenty, jen střídmá elegance

Telefon působí kompaktním dojmem, provedení klávesnice dává tušit příbuznost spíše se starším modelem T610. Telefon je k dispozici ve dvou základních barevných variantách, stříbrné a stříbrno-modré.

Při pohledu na přední stranu telefonu vás zaujme zvýšený lem okolo displeje, který je u druhé jmenované barevné varianty pochopitelně opticky daleko výraznější. Přesto však tento prvek neruší jinak vyvážený vzhled celého přístroje, protože plynule přechází obloukem přes horní hranu telefonu a pokračuje na zadní stranu. Klávesnice zabírá přibližně polovinu přední strany telefonu.

Výdrž asi potěší

Rozměry Sony Ericssonu K300i jsou 100 × 46 × 21 mm, což jej společně s hmotností 85 g řadí mezi malé a lehké telefony. Anténa je samozřejmě integrovaná. Při řádné obhlídce bočních partií telefonu dokážete objevit pouze tlačítko QuickShare pro rychlé spuštění fotoaparátu na levém boku telefonu. Na horní hraně je zapínací tlačítko doplněné tmavým okénkem infračerveného portu, pod kterým se skrývá také nenápadná stavová dioda. Na spodní straně již najdeme pouze systémový konektor, který je stejný s konektorem starších modelů Sony Ericssonu, čímž je zajištěna dostatečná podpora příslušenství.

 
Telefon je příjemně malý • vypínací tlačítko a infraport • systémový konektor • tlačítko fotoaparátu

Téměř celou zadní stěnu telefonu tvoří plastová skořepina baterie, která obsahuje vypouklé zrcadélko pro snadné snímání autoportrétů vestavěným fotoaparátem, jehož čočku najdeme hned vedle. Skořepina kryjící baterii je poměrně tenká, tudíž i po mírnějším stisknutí uslyšíte znatelné zavrzání.

  
U modrého modelu vynikne stříbrná oblst fotoaparátu a zrcátka • hlasitý reproduktor • stylová ozdoba nesmí chybět 

Telefon udržuje při životě lithium-polymerový akumulátor o kapacitě 700 mAh, což má dle informací výrobce dostačovat pro tři stovky hodin v pohotovosti nebo až pro 420 minut hlasového hovoru. Naše zkušenosti z testování tuto spíše nadstandardní výdrž potvrzují, zatím jsme však neměli dostatek času na důkladné měření. Nabití akumulátoru na plnou kapacitu netrvá déle než dvě hodiny.

 
Pohled pod zadní kryt

Tlačítka se nepovedla

Rozvržení klávesnice je shodné, jako u jiných novějších mobilních telefonů Sony Ericssonu. Přímo pod horní hranou displeje najdeme dvojici softwarových tlačítek, které slouží k základnímu ovládání. Jejich význam se v průběhu práce s telefonem mění, přičemž právě ten aktuální je vždy uveden ve spodním stavovém řádku displeje.

Klávesnice se stylem vrací k modelu T610

Poměrně zapuštěný je pětisměrný joystick, ovládá se však docela pohodlně a jistě. Po jeho stranách se nachází tlačítko pro návrat do vyšší úrovně menu a korekční klávesa. Pro mnoho uživatelů bude zbytečné tlačítko pro spouštění wapového prohlížeče; její namapování však bude možné u telefonů dostupných mimo nabídky operátorů měnit.

Tlačítko pro přístup k webu • joystick je docela zapuštěný • podsvícení by mohlo být trochu silnější

Z klávesnice jsem poněkud rozpačitý. Klávesy jsou totiž dostatečně velké pro pohodlné a rychlé psaní, mezi sebou mají také dostatečné rozestupy a jejich zdvih také není nejhorší. Je tedy záhadou, proč se na nich nepíše tak dobře, jak by mohlo. Zřejmě bude na vině použitá dotyková vrstva pod tlačítky, která nemá jistý dotisk; navíc je ke stisknutí klávesy potřeba až příliš mnoho síly.