Sony Ericsson S312: ovladatelnost na prvním místě (recenze)

Sony Ericsson S312 vypadá na první pohled jako další lowend od Sony Ericssonu, který je vyráběný a vyvíjený pod taktovkou francouzské společnosti Sagem. Ačkoliv výbava telefonu rozhodně není závratná, není důvod jej předem zatracovat. Ve srovnání s předchůdci je totiž výrazně vylepšený, navíc cena je od začátku nastavena velmi nízko. Pokud chcete utrácet co nejméně, může být Sony Ericsson S312 dobrou volbou.

Sony Ericsson S312 lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

 

   

Po vzhledové stránce je telefon velmi nenápadný, rozhodně na jeho těle nehledejte žádné extravagantní prvky, kterými by vybočoval z davu. Rozměry telefonu jsou 100 x 46 x 12,5 milimetru, hmotnost se zastavila na velmi příjemné hodnotě 80 gramů. Na přední straně telefonu se nachází dvoupalcový TFT displej s rozlišením 176 x 220 pixelů, který je schopný zobrazit až 262 tisíc barev. Na běžnou práci je naprosto dostačující a dobře čitelný. Podle výrobce by měl být odolný proti poškrábání, sám jsem ale toto z pochopitelných důvodů nezkoušel. Až čas a zkušenosti majitelů ukáží, jestli měl Sony Ericsson pravdu a nechlubil se pro nic za nic.



Pod displejem se nachází velmi pohodlná klávesnice, která má velkou zásluhu na skvělé ovladatelnosti telefonu. Všechna tlačítka jsou dostatečně rozměrná, mají jistý stisk i zdvih, je radost s nimi pracovat. Na pravém boku se nachází spoušť fotoaparátu a také speciální tlačítko sloužící k přepnutí na videokameru. Vzhledem ke kvalitám (respektive nekvalitám) videa, které model S312 natáčí, mě toto speciální tlačítko velmi překvapilo. O něco výš se nachází také dvojice tlačítek sloužící k regulaci hlasitosti. Na levém boku se nachází osamocený konektor Fast-port. Zadní straně jednoznačně dominuje čočka digitálního fotoaparátu, které dělá společnost přisvětlovací dioda a samozřejmě obligátní nápis Sony Ericsson. Vzhledem k parametrům displeje nepřekvapí velmi solidní výdrž na jedno nabití, ta se u mě pohybovala až na hranici pěti dní, ale záleží samozřejmě na stylu používání.

   

Po funkční stránce nenaleznete prakticky nic nového, co by mělo smysl ve výbavě modelu S312 vypíchnout. Výbava totiž kopíruje předchozí lowendy od Sony Ericssonu (S302, W302, F305, W395 a další). Prostředí vypadá podobně jako u modelu K700i (alespoň stylem ikon) a moc se mi nelíbí. Jelikož je vzhledově naprosto stejné, jako u předchůdců, doporučuji si prohlédnout recenze starších modelů, které jsem výše zmiňoval. Právě z tohoto důvodu jsem screeny u S312 nefotil, nebylo by to přínosem. V hlavním menu na vás čeká mřížka dvanácti ikon, další podnabídky jsou již jen textové a je možné se v nich rychle pohybovat pomocí číselných zkratek. Telefonu nechybí podrobný telefonní seznam. Je možné uložit až 1000 kontaktů. Změn se nedočkal ani editor zpráv, vše je stále stejné, jako u ostatních telefonů Sony Ericsson a sám necítím potřebu cokoliv měnit. Podobně jako u telefonního seznamu ale i zde platí, že telefon vám dostupnou kapacitu pro SMS zprávy přesně nesdělí.



Organizační funkce jsou zpracovány dobře, na druhou stranu jsem už u Sony Ericssonu viděl lepší. K dispozici je totiž jen jediný budík, citelně mi navíc chyběla funkce poznámek. V tomto směru jsou na tom i výrazně starší telefony mnohem lépe a to by měl být pro výrobce důvod k zamyšlení. Velkou radost mám naopak z funkce světlo. Pár změn se ale od předchozích modelů přece jen našlo a jedná se o změny k lepšímu. Vypíchnout bych chtěl především podporu aktualizační služby SEUS II. Telefon tak je obyčejným Sony Ericssonům zas o něco blíž, než jeho předchůdci.



Sony Ericsson patří do modelové řady Snapshot, tedy mezi telefony, které jsou zaměřeny na rychlé fotografování momentek, na druhou stranu se tomu děje jednoznačně na úkor kvality snímků. Největší rozdíl v rychlosti oproti například Cybershotům je totiž dán absencí autocusu a to rozhodně není zrovna výhoda. Paradoxně tak nyní výrobce má dvě řady telefonů zaměřených na focení, jedna řada se specializuje na kvalitní snímky, druhá na rychlé fotografování. Přijde mi to trochu divné. Fotoaparát má rozlišení dva megapixely a nechybí mu například přisvětlovací dioda.

   

Práce s fotoaparátem je celkem rychlá, ale absence automatického ostření se stará o to, že kvalita snímků není nikterak úchvatná. Na momentky a do multimediálních zpráv je dostatečná, na nějaké prohlížení na počítači už je to ale slabší (a o tisku ani neuvažujte). Práci s fotoaparátem dost zjednodušují symboly na klávesnici, které jsou funkční jen při aktivním fotoaparátu. Také nahrávání videa trpí absencí ostření a lepší optiky, záznamy jsou nevalné kvality a rozhodně by si zasloužily vylepšit. Na druhou stranu se zde bavíme o jednom z nejlevnějších telefonů Sony Ericsson, takže nelze očekávat zázraky a výsledky na úrovni modelu C905. Přesto si myslím, že kvalita fotografií mohla být vyšší.



Kromě fotoaparátu si spoustu zábavy užijete s přehrávačem hudby. Ten je sice velmi jednoduchý, ale svou funkci zastane dobře. Kvalita zvuku sice není na nejvyšší možné úrovni, tu jsem ale od telefonu ani nečekal. Díky podpoře paměťových karet navíc můžete paměť libovolně rozšířit, na vaše skladby tak budete mít vždy dostatek místa. Vnitřní paměť je pouhých 15 MB, proto na investici do paměťové karty nezapomínejte. Ani ta totiž není součástí standardního balení, které je celkově velmi chudé. Pokud máte potíže s identifikací neznámých skladeb, určitě zkuste aplikaci Track ID. Rozpoznávání funguje překvapivě dobře i u málo známých interpretů. Pokud se vám hudba uložená v telefonu omrzí, můžete využít také integrované FM rádio, kterému nechybí ani funkce RDS. Samozřejmě je třeba nejprve připojit sluchátka, která slouží jako anténa, bez nich vám rádio nezahraje. V základním balení se ale žádná sluchátka nenachází, musíte si je dokoupit zvlášť. Díky displeji s malým rozlišením se telefon příliš nehodí na hraní her, navíc není úplně nejrychlejší. Jelikož se navíc nejedná o čistokrevný Sony Ericsson, práce s aplikacemi není zdaleka tak pohodlná, jako u moderních přístrojů na platformě A200.



Připojení s ostatními telefony zajistí technologie Bluetooth včetně profilu A2DP (tedy funguje také bezdrátový stereo poslech hudby), se stolním počítačem zase můžete telefon připojit pomocí USB kabelu. Podobně jako v případě sluchátek ale ani ten není součástí standardního balení, takže jej budete muset dokoupit. Připojit se můžete i na internet a to pomocí technologií GPRS a EDGE, obojí ve třídě 10. Vzhledem ke kvalitám vestavěného prohlížeče doporučuji raději doinstalovat volně stažitelnou Operu Mini. Jelikož ale má displej rozlišení pouze 176 x 220 pixelů, ani sebelepší prohlížeč situaci příliš nezachrání. Sám si ale nedovedu představit, že by budoucí majitel modelu S312 někdy surfoval přes telefon na internetu.



Sony Ericsson S312 ve mě při svém představení příliš radosti nevzbudil. Další Sagem. Až osobní zkušenost ale ukázala, že to není zdaleka tak zlé, jak jsem si myslel. Sony Ericsson totiž pravděpodobně zatlačil na Sagem a ten telefony výrazně vylepšil. Ačkoliv i po úpravách se nejedná o plnohodnotné Sony Ericssony, rozhodně jim jsou nyní blíže. Navíc se jedná o funkce a vlastnosti, které ocení většina budoucích majitelů. Ať už jde o podporu schémat, aktualizační služby SEUS II nebo vlastní zkratky. Ačkoliv se jedná o drobnosti, používání telefonu umí velmi zpříjemnit. Pokud k tomu přidáme velmi dobrou ovladatelnost a nízkou cenu, vyjde nám telefon, který u méně náročných uživatelů může být velmi úspěšný. Právě tímto telefonem je Sony Ericsson S312, u kterého navíc bude velmi záležet, zdali se objeví v nabídce našich operátorů. Při sepsání smlouvy by jeho cena klesla ještě více a stal by se dostupným prakticky pro všechny.

Sony Ericsson S312 můžete zakoupit na oficiálním e-shopu Sony Ericsson

Graf ceny produktu Sony Ericsson S312 poskytuje server Heureka.cz