Také nemajetní chtějí poslouchat hudbu a fotit. Sony Ericsson připravil levný Walkman a Snapshot. Není těch kompromisů ale příliš?
Uvnitř roky beze změny
Po spuštění telefonu vás přivítá prostředí známé ze všech telefonů Sony Ericsson. Po vstupu do menu se objeví mřížka dvanácti ikon (mimochodem jejich vzhled je stejný, jako u modelu K700i, už bych bral změnu u všech telefonů SE, nejen u vyšších řad). Další podnabídky jsou již jen textové. Práce s telefonem se vyznačuje nestabilní rychlostí. Občas telefon reagoval skutečně bleskově, jindy jsem nechápal, na co čeká. Neumím si vysvětlit, co je příčinou takto rozdílného chování. Například při vypnutém zadávání PINu mi trvalo 9 vteřin, než jsem telefon zapnul a otevřel menu. Skutečně výborný čas na takto levný telefon.
Samozřejmostí je podrobný telefonní seznam, docela mě ale překvapilo, že se nikde neobjevuje přesný údaj o jeho kapacitě. Nechápu, proč Sony Ericsson W302 tento údaj neumí zobrazit. Po pár pokusech bych to ale odhadoval na 1000 kontaktů a 2500 položek. Podobně jako u adresáře, chybí údaj o kapacitě také u SMS zpráv. Sice si po Sony Ericssonu stále žádáme inovace, ale zrovna tyto změny mě nepotěšily. Samozřejmostí je naopak podpora MMS a také propracovaný emailový klient. Organizaci času má na starosti opakovaný budík, ten ale nenabízí příliš široké možnosti nastavení a navíc se v telefonu nachází jeden jediný. Zbytek organizačních funkcí je již u SE standardem, patří mezi ně povedený kalendář, úkolovník, stopky, odpočítávání a kalkulačka. Docela mi ale chyběly poznámky. Někoho snad alespoň potěší možnost nahrávat zvuk.
Ukázka několika vestavěných aplikací
V pasáži o ovládání telefonu jsem sliboval některé výhrady a tady jsou. Především mi vadí, že na rozdíl od drtivé většiny telefonů Sony Ericsson neumí W302 minimalizovat aplikace. Také mi vadí, že nelze nijak měnit seznam rychle přístupných funkcí, který se objeví po stisknutí tlačítka se šipkou. Od výrobce zde najdete TrackID, Bluetooth, budík, profily, úkoly a nahrávání zvuku. Nevím jak vy, ale u mě by podobný seznam vypadal úplně jinak, bohužel u W302 nelze změnit. Šipka je pal prakticky zbytečné tlačítko, jedinou použitelnou funkcí je zde pro mě Bluetooth.
O zbytek iluzí mě pak připravila levá kontextová klávesa. W302 patří do řady walkman, tedy má na levém boku tlačítko, které aktivuje přehrávač. O to méně pochopitelný je pro mě fakt, že levá kontextová klávesa vás odvede do složky Hudba ve správci souborů. Docela bych se divil, kdyby si nějaký majitel telefonu Walkman pouštěl skladby přes správce souborů. Co je ale horší, ani toto tlačítko nelze nijak nastavit, tudíž je v praxi prakticky nepoužitelné a zbytečné. Nemůžu si pomoct, ale tady programátoři vůbec nepřemýšleli a nastavení beze změny převzali z jiného modelu, který ale onen „Walkman-knoflík“ neměl.
Kolik že muziky za málo peněz?
O zábavu se v telefonu stará především hudební přehrávač Walkman. Ten se nijak neliší od těch, co jsou v ostatních telefonech se stejným logem. Umí skladby dělit podle interpreta i jednotlivých alb, lze zapnout náhodné přehrávání a opakování, nastavit si ekvalizér či použít rozšířené stereo. Docela mě v nastavení Walkmanu zaujala položka Světelné efekty. Při přehrávání hudby pak poblikává podsvětlení klávesnice, ale nepřišlo mi, že by se mu to dařilo nějak do rytmu, nebo to bylo jakkoliv zajímavé. Už proto, že se vždy zapne podsvětlení všech tlačítek, když už, čekal bych nějaké zajímavé variace.
Zvuk ze zadního hlasitého reproduktoru mi doslova trhal uši, bohužel ve špatném slova smyslu. Zvuk je hrozně plechový a jakoby ostrý.Toto má být Walkman? Chybět nemůže ani rádio s RDS, které si ale pustíte pouze s připojenými sluchátky. Pak je tu také videopřehrávač, ten ale není příliš použitelný pro nízké rozlišení displeje. Pokud chcete identifikovat nějakou právě přehrávanou skladbu, může vám k tomu pomoci aplikace TrackID. Pokud by vám i to bylo málo, díky podpoře Javy si můžete do telefonu nainstalovat spoustu her a vzhledem ke kvalitní klávesnici si hraní nepochybně užijete.
Možnosti propojení se zbytkem světa jsou relativně chudé, na druhou stranu plně uspokojí nenáročné uživatele. Na krátkou vzdálenost můžete použít Bluetooth ve verzi 2.0, který navíc podporuje i technologii A2DP. Pokud preferujete připojení pomocí kabelu, můžete využít ten, který je v základním balení, navíc díky podpoře USB Mass Storage nejste nuceni instalovat žádné ovladače. Stačí telefon připojit k počítači, pár vteřin počkat a můžete začít přesouvat soubory. Infraport chybí, osobně to ale nevidím jako problém. Připojení k internetu obstará dvojice GPRS a EDGE, obojí ve třídě 10. Rychlejší data chybí, typický uživatel tohoto telefonu by je ale stejně nikdy nevyužil. K občasnému surfování doporučuji doinstalovat Operu Mini, ostatně náš nedávný test prokázal, že Opera Mini umí být na GPRS rychlejší, než jiné prohlížeče zásobené rychlými daty HSDPA.
Fotoaparát jen na okrasu
Jak už jsem zmínil na začátku, na zadní straně se nachází čočka digitálního fotoaparátu. Ten umí pořizovat snímky v rozlišení až dva megapixely, vzhledem k absenci autofocusu ale od něj nečekejte nikterak kvalitní záběry. Ba co je horší, fotografie jsou skutečně hrozné. Nepamatuji se, kdy jsem naposledy měl v ruce Sony Ericsson, který by fotil takto zle. Prakticky mě nenapadá nic, co bych na fotografiích mohl pochválit. U spouště mi docela vadilo, že aktivuje režim fotoaparátu pouze v případě, kdy jste na úvodní obrazovce a ne nikde v menu. Pokud máte například otevřené kontakty, aktivovat fotoaparát se vám nepodaří.
Kvalitu fotografií nezachrání ani možnosti nastavení, k dispozici je sice několik efektů a noční režim, výsledek je ale plus mínus stále stejný. Telefon umí nahrávat také video, to ale kvalitami nijak nepřekvapuje a ani jeho rozlišení 176 × 144 moc nepotěší. Přisvětlovací dioda také chybí, vzhledem k jejímu využití jako světla bych ji ale v telefonu rád viděl.
Samotné prostředí fotoaparátu je docela povedené