Sony Ericsson W395: plynulost výsadou (test)

Hudební Sony Ericsson W395 nabídne pořádné stereoreproduktory, má rychlost a je velice pohledný. Má na to stát se úspěšným?
Kapitoly článku

V testovaném Sony Ericsson W395 můžeme jasně spatřit hudební reinkarnaci herního modelu F305. Přibyly nové hudební funkce a klávesy, vše je stále zabaleno v dobře vypadajícím kabátku s lesklými kryty. Model W395 evidentně nechce soupeřit s našlapanými multimediálními přístroji, za přijatelnou cenu se totiž snaží přinést uživateli hudbu se základními multimédii. Do jaké míry se mu to daří se dozvíte právě v tomto článku.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Klíčové vlastnosti

  • rychlý pohyb v menu
  • plynulé animace na pozadí
  • rozměrné ovládací prvky
  • displej v nečinnosti poslouží jako příležitostné zrcátko
  • hlasité stereoreproduktory
  • 1GB karta a sluchátka HPM-64 v základním balení

Hlavní nedostatky

  • prakticky hudební kopie F305
  • otisky prstů na displeji
  • při vysouvání se není o co zapřít
  • plochý zvuk stereo reproduktorů
  • fotoaparátu je zaostřování i přisvětlení cizí
  • pouze jeden opakovaný budík

Sony Ericsson W395
Sony Ericsson W395Klíčovým prvkem u walkmanu s výsuvnou konstrukcí jsou vestavěné stereo reproduktory a zesilovač basů. Má také FM rádio s RDS, dvoumegapixelový fotoaparát a podporuje EDGE.rozměry a hmotnost: 96 × 47 × 15 mm, 96 g
displej: 2'', aktivní TFT, 176 × 220, 262 tisíc barev
sítě: GSM (850/900/1 800/1 900 MHz)
data: GPRS tř. 10, EDGE tř. 10
konekt.: USB, Bluetooth (A2DP)
paměť: 10 MB, paměťové karty Memory Stick Micro
baterie: ?
hudba: přehrávač hudby, rádio, stereorep.
fotoaparát: 2MPx (1 632 × 1 224), video
50 %
(390. místo z 1101)
katalogpreviewinfo výrobce
cena: 3 640 Kč (koupit)

V displeji se uvidíte

Sony Ericsson W395 je zařízení výsuvné konstrukce, jehož rozměry činí 96 × 47 × 15 mm. Ve specifikacích výrobce je jako jeho hmotnost uváděna hodnota 92 gramů, na kterých se podepsaly převážně použité materiály. Zadní strana a boky přístroje jsou zhotoveny z matného plastu, zatímco přední panel tvoří lesklý kryt s metalickým povrchem. Ten na první pohled přidává na eleganci, přístroj bude ve středu zájmu hlavně u mladších, dámy mohou displej využít i k příležitostné úpravě zevnějšku. Displej je vsazen mírně pod okolní povrch, takže se nemusíte bát jeho poškrábání, dokáže zobrazit až 262 tisíc barev při rozlišení 176 × 220 bodů. Oceňuji poměrně slušné pozorovací úhly i to, že byl teoretický prostor pro displej téměř maximálně využit. Na sluníčku se však můžete dostat do situace, kdy na displej uvidíte pouze sebe, doporučil bych proto volbu světlejšího grafického schématu.

Spodní část čelní plochy již standardně zaplnily hlavní ovládací prvky. Rozměrnou kurzorovou klávesu oceníte nejen při ovládání hudebního přehrávače, díky vyvýšeným hranám a jasného stisku dopomůže ke svižnému pohybu v menu. Zdrsněný střed potvrzuje volby, spouští hlavní nabídku nebo zapíná a pauzuje hudební přehrávač. Na bocích nalezneme dvojici kontextových kláves, tlačítka s barevně odlišenými sluchátky pro ovládání telefonátů a dále pak korekční C a klávesu Walkman. Všechny ovládací prvky jsou od sebe dostatečně vzdáleny a pohodlně se mačkají. Bez překlepů se bude telefon dobře ovládat i lidem s většími prsty.

Klepněte pro větší obrázek 
Blok tlačítek pod displejem je nejen funkční, ale i pohledný

O co se zapřít?

Pro vysunutí přístroje je nutno zatlačit přední panel nahoru na spodní hraně přístroje, pro zasunutí zpět jsem nejvíce používal ukazováček. Důvod je prostý, na telefonu totiž není žádné místo, o které by jste se při vysouvání mohli zapřít, takže ze začátku budete klouzat prsty po krytu i po displeji. Telefon stačí vychýlit směrem nahoru a o docvaknutí do maximální polohy se postará pružina. Spolu se zacvaknutím přístroje se můžeme spolehnout i na automatický zámek klávesnice. Vymezený prostor ve spodním dílu zabírá bíle podsvětlená alfanumerická klávesnice. Tlačítka jsou rozdělena do čtyř řad a nejsou zrovna ideální. Ze začátku asi budete mít s psaním problémy, musíte si zvyknout psát špičkou prstu či nehtem.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 
Sony Ericsson umí daleko lepší klávesnice, než je ta u W395

Na levém boku nalezneme, jako již tradičně u všech novějších Sony Ericssonů, datový konektor FastPort, který bude sloužit k nabíjení i připojení USB kabelu v režimu telefon či MassStorage. Rychlost přenášení souborů však není nikterak závratná, maximálně jsem dospěl k hranici 600 kB/s, přenos velkého množství souborů se tedy dosti protáhne. Protější hrana ukrývá dvojklávesu pro úpravu hlasitosti, v pohotovostním režimu dokáže zobrazit základní stav telefonu. O něco níže je umístěna spoušť fotoaparátu. Čas pořízení prvního snímku po spuštění je ten snad nejrychlejší, který jsem kdy viděl, za 2 vteřiny může být vyfoceno. Na horní hraně přístroje nalezneme gumovou záslepku pro paměťová média Memory Stick Micro Vypadá bytelně, s tělem telefonu je spojená, takže se její ztráty nebojím. V základním balení byla obsažena karta s kapacitou 1 GB, větší lze samozřejmě dokoupit.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 
Obludný FastPort stále hyzdí boky jinak sympatických Sony Ericssonů

Hudební střípky

Hlavním tahákem zadní strany přístroje jsou bezesporu stereoreproduktory. Při poslouchání hudby tak můžete telefon položit stranou s konektorem na stůl a zaposlouchat se do vašich oblíbených skladeb. Jaká je jeho kvalita? Zvuk je trochu plochý, někdy jsou hlasy méně výrazné, přesto jsem z jeho reprodukce mile překvapen. Na maximální hlasitost dokáže ozvučit celou místnost, s hlubokými basy však trošku bojuje. Hudbu lze samozřejmě poslouchat i ve sluchátkách, v základu jsou dodávány HPM-64, reprodukce je na takto postavený Walkman dostatečně kvalitní. Možná jen ve sluchátkách mohla být maximální hlasitosti o něco vyšší.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Jedny z nejlepších mobilům integrovaných reproduktorů vůbec
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Walkman přehrávač není nic, co bychom předtím neznali, a tak se můžeme těšit ze zavedeného standardu

Při přehrávání je zobrazováno album interpreta, využít lze ekvalizéru s velkým počtem voleb i ručního nastavení, nejvíc vyvážené mi přišlo nastavení bass++. S možností uživatelského nastavení úzce souvisí i nastavení vizualizací, jednoho ze tří vzhledů nebo pulzování hlavní klávesy při přehrávání. Škoda, že si nevychutnáme basy á la MegaBass jako u výše postavených modelů. Hudbu lze díky A2DP bluetooth profilu poslouchat i bezdrátově.

Populárním empétrojkám sekunduje všudypřítomné FM rádio, které na první pohled oproti předchůdcům nedoznalo žádných podstatných změn. Opak je však pravdou, zmizelo automatické vyhledávání a automatické uložení všech dostupných stanic. Místo toho lze manuálně uložit devět stanic. Tyhle kroky výrobce rozhodně nevedou tím správným směrem. Při aktivním RDS se uloží název rádia místo nicneříkající frekvence. Rádio hraje jen s připojenými sluchátky, poslech si můžete užít i přes stereo reproduktory, maximální hlasitost nezvládnete ani vy ani reproduktor, takže ji ku prospěchu obou stran nepoužívejte.

Témata článku: Ericsson, Sony, Sony Ericsson, , , , Sony Ericsson W395, Protější hrana, Pružina, Plochý zvuk, Bass, Přemožitel, Eri, Ruční nastavení, Plynulá animace, Plynulost, Son, Plyn, Test, Herní model