Za devět tisíc získáte hromadu výkonu v líbivém těle. S reklamní masáží snadno získáte dojem zázraku, jak si ale Honor 6 stojí ve skutečnosti?
Jméno Honor se zrodilo s řadou smartphonů značky Huawei, po pár letech úspěšného tažení trhem se mateřská firma rozhodla vyčlenit jej jako samostatnou značku. Vstup Honoru na trh byl divoký a mediální humbuk kolem toho všeho se jednoduše povedl. Z telefonu mám však rozpačité dojmy, po PR nadílce jsem čekal skoro zázrak, ale po dotestování jsem vystřízlivěl. Žádná kocovina se nekoná, jen má všechno reálnější obrysy.
Reprezentativní design vynikne hlavně v bílé barvě.
Značka Honor 6 vznikal ještě jako Huawei a nikdo se to ani nesnaží příliš zakrýt. Logo Huawei uvidíte na nabíječce, kabelu a také v grafice systému. Při pohledu na hardwarovou výbavu má člověk dojem, že jde o výkonnou vlajkovou loď, ale cena 9 000 Kč tento dojem zase vyvrátí. Rozhodně nejde o levný highend, ale o dobře vybavenou vyšší střední třídu.
|
 | rozměry a hmotnost: 140 × 70 × 7,5 mm, 130 g
displej: 5,0", kapacitní IPS LCD, 1 080 × 1 920, 441 PPI
sítě: GSM, 3G, LTE (300|50 Mb/s)
konektivita: microUSB Type-B, Wi-Fi 802.11 a/b/g/n, Bluetooth 4, GPS
paměť: 16 GB, microSDHC (32 GB), RAM: 3 GB, baterie: 3 100 mAh
procesor: Hisilicon Kirin 920 (8× Cortex-A15, 2 GHz, 28nm)
operační systém: Google Android 4.4 (Kitkat)
fotoaparát: 13MPx, video (1 920 × 1 080), autofocus, blesk |
| cena: už se neprodává |
Lesklé, líbivé, hezké
Na první pohled vypadá telefon líbivě, ale až jej chytnete to ruky, nadšení opadne. Část rámu, která vypadá kovově, je plastová, hliníkové je až šasi pod ním a okolo, které naopak vypadá jako plast. Zvláštní paradoxy…
Stříbrné boky jsou plastové a při bližším pohledu působí levně. Naopak to bílé okolo je kovové šasi.
Rám Honoru 6 je kovový kvůli pevnosti, má ale ještě jednu funkci. Už při vývoji mysleli konstruktéři na odvod tepla, a tak místo obvyklejší oceli či hořčíkových slitin použili slitinu hliníkovou. Ta by měla lépe rozvádět teplo od procesoru rovnoměrně do celého těla. Zajímavé je, že mezi procesorem a šasi je aplikovaný termovodivý gel, což je materiál používaný spíše u počítačů. Přemýšlím, jak zhodnotit praktický dopad těchto čínských hrátek s tepelnou energií a napadá mě snad jen, že si opravdu nevzpomenu, že by mě Honor výrazně hřál do rukou.
Uhádnete, kde je procesor? ;-)
Tepelná mapa znázorňující zahřívání telefonů během zátěže (údaje ve stupních Celsia po hodině hraní 3D her). Zleva: šasi z nerez oceli, šasi z hořčíkových slitin a „hliníkový“ Honor 6. V praxi by za stejných podmínek měl Honor být až o 5°C chladnější.
Plastová jsou také kovově se tvářící tlačítka. Pod nimi najdete krytku, která schovává sloty na microSIM a microSD kartu. Pochvalu si zaslouží displej, výrobce použil Full HD IPS panel s vysokým maximálním jasem a širokými pozorovacími úhly. Barvy jsou živé, spíš tepleji laděné.
Skleněná záda vypadají velmi dobře, ale musíte se smířit s tím, že mohou klouzat z rukou. Obavu mám také z toho, že na nich budou za několik měsíců škrábance. Na bílé variantě jsem to sice nepozoroval, ale u černé to bude viditelnější. Na zádech mi vadily ještě dvě drobnosti; dvojitý LED blesk je zapuštěný do kovového rámečku, který je po přejetí prstem ostrý. Stejně řešená čočka 13Mpx fotoaparátu je ale v pohodě. Druhou věcí je hlasitý reproduktor. Hraje dostatečně nahlas, ale pokud položíte telefon na záda, hodně jej utlumíte. Stran pevnosti těla nemám připomínky, Honor 6 je příkladně pevný stroj.
Skleněná záda vypadají moc hezky. S viditelností škrábanců na tom budete lépe s bílou verzí.
Vlastní osmijádro s LTE
Pokud jde o výkon, tak nedostatkem opravdu trpět nebudete. Osmijádrový procesor od Huawei má síly na rozdávání, navíc telefon disponuje 3 GB RAM. Jenže i když má telefon v benchmarku a papírově výkonu spoustu, v Androidu 4.4.2 s nadstavbou EMUI se zdá všechno pomalé kvůli animacím, které nelze vypnout. Výkon ale poznáte ve hrách a náročných aplikacích, které jedou velmi svižně.
Uživatelské prostředí postrádá menu. Veškeré aplikace tak jsou na ploše a je jen na vás, jak si je uspořádáte – ty méně používané jednoduše odsunete na vzdálenější plochy, nebo do složek. Skvělé řešení.
Grafika systému je trochu divoká, ale můžete zkusit změnit vzhled na něco formálnějšího. Myslím si, že se vám to příliš nepovede. V nabídce je sice spousta motivů, ale nic vyloženě konzervativního. Útěchou budiž aktualizace EMUI z verze 2.3 na 3.0.
Systém má dobře vyřešené přepínače ve stahovací roletce, nebo rychlou nabídku tažením od spodu na zamykací obrazovce. Odkud spustíte přehrávač hudby, kalendář, svítilnu atd.
Ze softwaru musím pochválit utilitu Správa telefonu, která umí kromě všemožného čištění a zrychlování nastavit různé režimy spotřeby baterie, spustit režim Nerušit (večer se dovolají jen určité kontakty), nebo zálohovat celý telefon. Bohužel zde také najdete několik zbytečných her, naštěstí jdou smazat. Velkou záhadou je mi IrDA port na horní straně, ke kterému chybí software a s žádnou utilitou třetích stran se mi jej nepodařilo zprovoznit.
Spodek telefonu obsadil microUSB konektor a mikrofon. Radost z IrDA portu kazí nepřítomnost softwaru pro jeho ovládání.
V této cenovce už je samozřejmá podpora LTE, ale pozor, jestli máte SIM od českého Vodafonu. Je to jeden z pouhých čtyř operátorů v Evropě, kteří své LTE provozují (mimo jiné) na atypické frekvenci 900 MHz, a tu Honor 6 nezvládá. Naopak 800 a 1 800 MHz telefon umí, takže u O2, T-Mobilu a ve městech i u Vodafonu budete surfovat co FUP dovolí.
Z dalších bezdrátových technologií pochopitelně nechybí Wi-Fi včetně podpory 5 GHz, je zde Bluetooth 4.0 i asistovaná GPS. Z populárních moderních zkratek chybí snad jen NFC, nedosšlo ani na bezdrátové dobíjení. Naopak lehce archaické FM rádio přítomné je. Vnitřní paměť má 16 GB, ale dá se pohodlně rozšířit až 64GB microSD kartou.
