Fotoaparát Motoroly Moto G je jako telefon samotný. Bez zbytečného pozlátka, přesto podává solidní výkon. Obzvláště se nám líbila funkce HDR.
Před měsícem představená Motorola Moto G je v redakci a hodlá nás přesvědčit o tom, že je černým koněm současnosti. Cena typická pro nižší střední třídu (německý Amazon vám ji až domů pošle za 4 900 Kč), výbava, které není co vytknout a displej, který by před čtyřmi lety záviděl i iPhone. Jediné, co by mohlo našinci vadit, je absence češtiny.
Moto G, levnější variace na špičkovou Moto X
Na úvod testování jsme se zaměřili na fotoaparát. Ani ten nemá ambice konkurovat superphonům za trojnásobnou cenu, přesto příjemně překvapil. Obzvlášť se mi zalíbil režim HDR, tak dlouho jsem jej zkoušel vypínat a zapínat, až jsem vše nechal na automatice.
Toto jsou zřejmě nejpůsobivější ukázky toho, co HDR v Moto G umí. Na první fotce byla silnice tak lesklá a slunce tak ostré, že téměř bolelo podívat se tím směrem, ale fotoaparát si poradil skvěle. Jistě, barvy a světelnost scény neodpovídají realitě, přesto je výsledek působivý.
Fotoaparát má rozlišení 5 MPx, nechybí mu autofokus, ale vůbec se jím nemusíte zabývat. Telefon prostě ostří pořád, pro pořízení snímku jen ťuknete kamkoliv na displej. Mnoho ovládacích prvků na první pohled neuvidíte, jen ostřicí bod, přepínače na čelní kameru a na video režim. Video se začne natáčet hned po přepnutí, takže jde spíše o video-spoušť. O nastavení bílé a další pokročilé funkce se stará výhradně automatika.
Když podržíte prst na ostřicím středu, můžete jej přesunout jinam.
Z levého okraje vytáhnete nastavení s jednoduchými ikonkami, zprava vytáhnete náhled posledních snímků.
Některé nabídky mají i podnabídky, po jejich (de)aktivaci se objeví i textový komentář.
K dispozici je také nápověda a zoom. Přibližuje se posouváním prstu nahoru a dolů.
Ukázkové snímky
Se zapnutým HDR
Jde to i bez HDR
Moto G umí také panoramata
Co je HDR
HDR (High Dynamic Range) je technologie, která umožňuje pořídit snímek s vyšším dynamickým rozsahem expozice (tj. rozsah mezi nejsvětlejším a nejtmavším bodem), než je fotoaparát sám o sobě schopný. Dosáhne se toho složením několika různě exponovaných snímků. Z podexponovaného snímku se použijí světlé plochy, přeexponovaný snímek dodá dobře vykreslené tmavé plochy a z běžně exponovaného snímku se použijí středně jasné plochy.
Čím více snímků se použije, tím lepší výsledek může být. Pořízení vícero snímků však znamená riziko, že se mezi prvním a posledním změní scéna (tj. něco se na ní pohne), což výsledek znehodnocuje. HDR se tedy hodí pro statické snímky a je vhodné jej zapnout při velkém kontrastu mezi tmavými a světlými plochami. Typicky při focení něčeho v protisvětle – bez HDR je potom buď bílá přepálená, nebo tmavé plochy jsou tak tmavé, že na nich není nic vidět.
Někdy se to s HDR úplně nepovede. Třeba když se vám ve scéně něco pohne, což v tomto případě udělaly konečky větví keře vpravo.
