Nokia N97: královna ve velkém testu + video

Třířádková qwerty

Co se ale povedlo, to je vyklápěcí mechanismus. Vezmete telefon podélně, zaberete oběma palci a „cvak“ – displej odskočí a z telefonu máte rázem miniaturu notebooku. Hlavní nosný prvek celého mechanismu je sice plastový, ale působí velmi pevně. Nikde nejsou žádné vůle, dorazy jsou tlumené.

Větší než většina telefonů, menší než většina komunikátorů

Řešení je po konstrukční stránce zajímavé, ale osobně mi vadí, že zde nemám možnost standardního vysunutí displeje nad klávesnici v jedné rovině, případně naklonění displeje v libovolném úhlu. Ve stávajícím stavu mi displej připadne nakloněný až příliš. Ale to bude možná dost subjektivní záležitost – před eventuelním nákupem vyzkoušejte a uvidíte.

  
Kdybyste náhodou zapomněli, čím je Nokia N97 vybavena, najdete seznam výbavy zezadu (viz. poslední foto)

Samotná klávesnice je docela titěrná, ale on celý přístroj není žádný obr. Na výšku měří 117 mm, což je v porovnání s komunikátorem E90 o nezanedbatelného 1,5 cm méně. Na klávesnici oceňuji, že je tichá a není nijak příliš tuhá. Dobré je také rovnoměrné podsvětlení a barevné odlišení alternativních kláves.

 
Klávesnice je malá a jen třířádková, ale psát budete pochipotelně rychleji než na klasické telefonní klávesnici

Klávesnice má ale bohužel jen tři řady a výrobce se s tím musel nějak vypořádat. Mezerník se tak odstěhoval doprava a znaky s českou diakritikou lze psát prostřednictvím zástupné klávesy v kombinaci s tlačítky prostřední řady. Na rozšířené symboly, jako je třeba dvojtečka nebo závorky, už nezbylo místo a musí se volat přes spaciální tlačítko, které na displeji zobrazí mapu znaků.

  
Klávesnice je za tmy decentně podsvícena

Vedle klávesnice je navigační klávesa s potvrzovacím středem. Možná si říkáte, že je to vzhledem k dotykovému displeji zbytečnost, ale občas se hodí – například na přesný posun kurzoru v textu, nebo přesné zaměření odkazu na stránce.

Malý velký telefon

Displej nabízí jemné rozlišení 360 × 640 bodů při rozměrech 44 × 77 mm (úhlopříčka 3,5 palce). Překvapující je jeho citlivost na dotek, která je srovnatelná s kapacitními displeji. Opravdu nepřeháním, oproti Nokii 5800 XpressMusic je to velký vývojový krok a nehrozí opakované volby apod. Odporová technologie pak přináší tu výhodu, že můžete telefon ovládat i stylusem.

Stylus není součást telefonu a myslím, že nikomu chybět nebude. Displej je velký a systém se prsty ovládá dobře, přesné zacílení lze případně vyřešit navigační klávesou. Komu by stylus chyběl, ten si může k telefonu připevnit malý plastový špalík, který najde v krabici spolu s telefonem. Špalík připomíná miniaturní USB flashdisk, ale po vysunutí se místo USB konektoru objeví malý tupý hrot.

Přívěsek k telefonu, který slouží místo stylusu

Velký displej a qwertz klávesnice se musely někam vejít. Přístroj proto váží 150 g, což je ale u komunikátorů velmi dobrá hodnota a třeba takový iPhone 3G bez klávesnice váží jen 17 gramů méně. Také tloušťka není vzhledem ke konstrukci nijak přehnaná, 16 mm v nejširším místě a cca o milimetr méně na většině délky přístroje se dá snést. Chce to trochu větší kapsu, ale příruční zavazadlo není potřeba.

Po stranách telefonu je několik ovládacích provků, stereoreproduktory a konektory

Ke konstrukci ještě jedna malá pochvala, a to za posuvné tlačítko zámku klávesnice, resp. displeje. Je to jednoduché, rychlé a okamžitě návykové řešení. Kombinovat se dá s automatickým zámkem po libovolně nastaveném čase.

Widgetový mumraj na displeji

Pro Nokii je model N97 teprve druhým telefonem se Symbianem S60 páté edice ovládaném prostřednictvím dotykového displeje. A je dobře, že si Nokia odbyla premiéru na méně významném modelu 5800 XpressMusic, aby pro ten vrcholný vychytala různé mouchy. A naštěstí se to docela povedlo.

Především je telefon svižnější. Má výkonnější procesor ARM11 pracující na frekvenci 434 MHz a přestože to není žádný rekordman mezi konkurenty, se Symbianem pracuje velmi svižně. Funkce jsou okamžitě dostupné, rychlé je i přetáčení displeje z vertikálního zobrazení na horizontální a naopak. Telefon se příliš nezadýchá ani při běhu více aplikací zároveň.

 
Pohotovostní displej s widgety

Velkou chloubou Nokie N97 je zcela nový styl úvodní obrazovky. Ta obsahuje klasický stavový pruh nahoře a kontextová tlačítka dole, v meziprostoru je šest panelů pro umístění widgetů (miniaplikací). Ten první je nastálo vyhrazen hodinám, datu a informaci o profilu – vše je interaktivní a dotykem se dostanete k budíku, kalendáři či seznamu vyzváněcích profilů. Další widgety jsou volitelné.

Displej s widgety na výšku • editace polí

Widgety se pravděpodobně časem rozšíří, ale zatím jich k dispozici moc není. Z těch praktických se hodí odkazy na oblíbené aplikace nebo oblíbené kontakty. Celý displej si ale nemůžete zaskládat ikonkami aplikací podobně jako u iPhonu, protože k tomuto účelu jsou tu k dispozici jen dva widgety a každý můžete použít jen jednou.

Docela mi vadí, že nelze udělat jeden větší widget například pro kalendář nebo e-maily, protože kvůli pevné velikosti vidím vždy jen tři řádky výpisu a to je mnohdy málo. To už jsem zmínil další dva dostupné widgety, a když k nim přidám hudební přehrávač, počasí (anglicky a na nevhodně tmavém pozadí) a Facebook, dostal jsem se ke konci výpisu těch zajímavých. Další by měly být dostupné na internetu, ale zatím to není žádná sláva. Časem se to snad zlepší.

Jinak je widgetový systém domácí obrazovky celkem šikovný. Při přetočení displeje se widgety přeskládají a na pozadí prosvítá zvolená tapeta. Pokud zůstanou některé pole pro widgety nevyužity, zbude více prostoru, na kterém obrázek na pozadí vynikne.

Grafická témata jsou v telefonu připravena tři

Telefon, který dýchá

A teď k tomu stříbrnému tlačítku pod displejem. U dosavadních „enkových“ Nokií slouží takto designované tlačítko pro vstup do multimediální nabídky, tady je ovšem vstupní bránou do nabídky hlavní. Speciální multimediální nabídka s 3D záložkami se nekoná a já myslím, že je to jen dobře – jednoduchost a přehlednost je lepší než efekt.

Nabídka telefonu (toto už je moje přizpůsobená verze)

Nabídku si můžete libovolně uspořádat. Je také možné vytvářet nové složky a aplikace seskupovat do nich, ale docela mě mrzí, že není možné změnit ikonu těchto složek – nabídka je pak plná žlutých obálek, které odlišují akorát popisky pod nimi. Pokud by vám nevyhovovala mřížka, můžete si přepnout na zobrazení nabídky formou seznamu.

V nabídce najdeme standardní sestavu aplikací známých z ostatních symbianových telefonů. Různé nástroje jsou konečně seskupeny v jedné společné nabídce Nastavení, kde najdeme i dříve separátní nastavení Bluetooth, Wi-Fi , vyzváněcích profilů nebo i správu doinstalovaných aplikací. Nabídka možností nastavení je teď sice značně obsáhlá, ale vše je přehledně roztříděno.

   
Telefon lze ovládat i hlasem – nastavení hlasových příkazů • nastavení pro hlasité čtení zpráv a čtení zprávy

Možnosti přizpůsobení zahrnují volbu tapety na displeji, obrázek zobrazovaný při volání (obecně pro jakékoli číslo, individuální se pak přiřazují v adresáři) a volbu grafického tématu nabídky. U námi testované bílé varianty jsou k dispozici tři – světle modrá s bílými doplňky, světle šedá s modrými doplňky a tmavě šedá rovněž kombinovaná s modrou. Ta odpovídá odstínu podsvícení alternativních znaků na klávesnici, a tak je telefon barevně sladěný.

Kupodivu nelze nastavit jiný styl pohotovostního displeje, než je ten s widgety. Jediná alternativa je zobrazení widgetů vypnout. Zobrazení na displeji zhasne po přednastavené hodnotě, monochromatické zobrazení hodin a stavových informací po zhasnutí displeje není možné. O zmeškaných událostech informuje jen bílá dioda pod tlačítkem hlavní nabídky – můžete nastavit, zda má informovat o hovorech, zprávách či e-mailech a zda má tzv. „dýchat“ jakožto indikace zapnutého telefonu.