Vypravte se s námi do míst, kam se žádný běžný smrtelník ještě nevydal – na základnovou stanici O2, která zároveň slouží jako mikrovlnný bod.
Je čtvrtek 11. února, blíží se jedenáctá hodina dopolední a já sedím ve služebním voze Škoda Octavia 4×4 Aleše Klimánka, manažera provozu technologií společnosti O2 pro region Morava. Škrábeme se do kopce po zasněžené lesní cestě pár desítek kilometrů za Brnem, lehounce sněží a venkovní teplota klesla na sedm stupňů Celsia pod nulu.
Naším cílem je jedna ze základnových stanic operátora, která ale nešíří jen signál GSM, nýbrž funguje jako tzv. mikrovlnný bod, tedy důležitá spojnice v páteřní síti. S Alešem jsem se sešel už o půl desáté v brněnské centrále v ulici Jana Babáka a cestou ho vyzpovídal na téma náplň jeho práce, práce ostatních techniků a příčiny a řešení problémů v síti O2.
Cíl naší cesty, základnová stanice nedaleko Brna
Tentokráte jedeme na dobře dostupné místo, přesto naše Octavia s pohonem všech čtyř kol sto metrů před cílem do něčeho nepříjemně vrazí pravým předním kolem a zapadne do závěje. V zápětí se ukazuje, že jsme najeli na pařez skrytý pod sněhovou přikrývkou a bez pomoci se zpět nedostaneme. I když jde o velmi nepříjemnou situaci, přeci jen je to pořád ještě legrace, není totiž problém zavolat si do brněnské centrály o pomoc.
Cesta k základnové stanici se neobešla bez problémů, překážku v podobě pařezu bylo potřeba vyřezat motorovou pilou
Práce techniků totiž není v žádném případě peříčko, mezi jejich výbavu patří krom horolezeckého vybavení také běžky, sněžnice a sněžné skútry, jelikož často musí zasahovat na nepřístupných místech, kam se ani terénním autem nedostanou. V horských oblastech to často nejde ani na skútru, a tak týmu servisních techniků nezbývá, než nazout sněžnice, vzít si na záda veškeré vybavení a vyrazit na mnohakilometrový pochod směrem k problémové základnové stanici.
Dobrodružný život technika
A to nejen ve dne, zásahy na důležitých stanicích jako je ta, na kterou se společně vypravíme v tomto článku, nesnesou odklad, proto není výjimkou, že tým techniků se musí prodírat v mrazu sněhem třeba ve tři hodiny ráno. Na tyto zaměstnance jsou proto kladeny náročné požadavky nejen z hlediska vzdělání, ale také z hlediska fyzické kondice. Pracovníci musí mít výcvik pro práci ve výšce a každý rok složit zkoušky pro tzv. průmyslové lezení. Svůj soukromý život musí dále skloubit se držením pohotovostí a s prací na směny, které se u O2 řídí platným zákoníkem práce.
Problémy na základnových stanicích mohou být hardwarové či softwarové povahy. Pokud daný problém nejsou schopni vyřešit pracovníci přímo z dohledového centra (reportáž čtěte zde), přichází řada na techniky. Pro nastavení sítě je nutné držet se požadavků kolegů z oddělení ladění sítě, kteří mají za úkol konfigurovat základnové stanice tak, aby korektně komunikovaly s okolím a nastavili požadované kmitočty, zajistili správné náklony, směrování antén a další detaily.
Co se týče softwarových chyb, tak ty jsou častější na ústřednách, kdežto hardwarové poruchy jsou častější na základnových stanicích. V takovém případě vyráží do terénu technici s tím, že na základě informací z dohledového centra a historie alarmů BTS mají určitou představu v čem je potíž. Tím se pak pochopitelně řídí ve výběru náhradních dílů, které mají u sebe. Sadu dílů na nejčastější závady mají technici u sebe samozřejmě při každém výjezdu, ale pokud se vyskytne jiná, například méně obvyklá chyba, tak se pro náhradní díl musí vypravit do skladu.
