HP iPaq rw6815: malý komunikátor pro velké nároky (test)

Wi-Fi, Bluetooth, IrDA

iPaq nepostrádá tradiční kombinaci bezdrátových technologií Wi-Fi, Bluetooth i IrDA. Infračervený port najdete na pravé hraně a přestože jde o obstarožní komunikační rozhraní, v případě iPaqu ale najde při přenosu své uplatnění. Po koupi doporučuji zrušit zatržítko v nabídce Beam. Tím infraport vypnete, pro příjem jej zde opět zapnete. Mírné nepohodlí vám přístroj vynahradí delší výdrží.

 
Infračervený port raději vypněte

Technologie Bluetooth a Wi-Fi nepatří k tomu nejlepšímu, co lze v současné době mít. Bluetooth verze 1,2 nenabízí ve srovnání 2.0 tak vysoké přenosové rychlosti. Na druhou stranu vylepšení mezi verzí 1.1 a 1.2 jsou výraznější a pokud nechcete modrozubem přenášet větší množství dat, nad absencí "dvounulky" nezoufejte. Bluetooth má s podivem na starost rozhraní od Microsoftu. Škoda, u HP jsme bývali zvyklí na propracovaný a skvělý manažer od Broadcommu.

 
Rozhraní od Microsoftu informacemi neoplývá

iPaq si bez potíží poradil s bezdrátovým sluchátkem i GPS přijímačem komunikujícím na virtuálním sériovém portu. Na první pokus byla zprovozněna synchronizace s programem Missing Sync v operačním systému MacOS X. Kupodivu synchronizace přes Bluetooth ve Windows XP SP2 a ActiveSync nebyla zdaleka tak bezproblémová. iPaq si ale neporadil s přenosem souborů. Abyste si nemysleli že je chyba na straně MacOS X, vyzkoušel jsem přenos mezi dvěma komunikátory (s MDA Compact) i s běžným PC s Windows a Bluetooth USB čidlem – bez úspěchu. Ostatní recenzenti si na tento problém nestěžují a údajně soubory přenáší tam i zpět. Chyba proto může být pouze v mém testovaném kousku.

Možnosti bezdrátové síťové karty Wi-Fi

Bezdrátová síťová karta Wi-Fi také nepatří mezi to nej, co lze v dnešní době mít. Běží totiž dle pravidel standardu 802,11b, tedy s maximální přenosovou rychlostí 11 Mbit/s. Osobně mi absence rychlejší Wi-Fi nevadí. Surfování internetem i VoIP komunikace přes Skype nemá tak striktní požadavky na maximální rychlost přenosu dat. Wi-Fi funguje zcela bez problémů. V aplikaci Wi-Fi Utility lze nastavit výkon bezdrátové karty, což se následně projeví v dosahu. Ani s maximálním výkonem jsem se nedostal na úroveň konkurenčních zařízení, rozdíl ale rozhodně nebyl výrazný. V domě lze komunikovat i přes několik stěn a ve volném prostředí se dosah pohybuje v řádu stovek metrů. Dosah Wi-Fi v těchto mašinkách se běžně vyrovnává například notebookům s integrovanou nebo PCMCIA Wi-Fi kartou. Počítejte pouze s tím, že vám Wi-Fi během pár hodin vycucne celou baterii.

Psaní textovek pro otrlé

Již z předešlých odstavců vyplývá hlavní neduh iPaqu, nedořešené ovládání praktických funkcí. A bude hůř. iPaq nedisponuje hardwarovou klávesnicí jako třeba MDA Vario, HTC Universal či předchůdce iPaq hw6915. Hlavním vstupním zařízením je tedy dotekový displej a čtveřice známých způsobů zadávání textu: virtuální mini QWERTY klávesnice a trojice odlišných rozpoznání perem psaných znaků. Neříkám, že jsou tyto způsoby špatné, na virtuální klávesnici lze psát vcelku rychle, stejně jako rozpoznáním psaných znaků, pokud se je naučíte. Všechny tyto způsoby ale mají jedno společné, vyžadují ovládací pero, dvě ruce a hlavně klid. Pokud jste zvyklí psát textové zprávy za pochodu nebo dokonce v MHD, musím vás zklamat, s iPAQem to nepůjde. Postrádám virtuální klávesnici mobilu, opět známou zejména z řady MDA od Compactu výše. Někomu se může zdát mačkání virtuálních tlačítek palcem na displeji přinejmenším podivné, mohu vás ale ujistit, že jde o psaní pohodlné a stejně rychlé, jako na mobilu. Stačí jen trocha cviku. Stejně jako v případě vytáčení kontaktů lze virtuální klávesnici doinstalovat, ale stejně jako v předchozím případu to měl udělat Microsfot, potažmo HP (svalte vinu na toho méně sympatického).

 
Čyři způsoby zadávání textu

V ostatních ohledech psaní textových zpráv v ničem nevybočuje ze zavedených zvyklostí. Psát lze takřka libovolně dlouhé zprávy, paměť pro přijaté i odeslané je v podstatě neomezená. Na editoru multimediálních zpráv oceňuji zejména možnost tvorby vícestránkové zprávy. Lze tak odeslat víc než jednu melodii, obrázek a text. Omezení velikosti klade pouze operátor.

Hardwarová výbava

V záplavě dvoustovek od Texas Instruments, zejména v přístrojích HTC, rád vidím klasiku – Intel xScale PXA 270 s taktem 416 MHz. Procesor nelze ručně podtaktovat, nebo naopak jej přinutit k maximálnímu výkonu. Stále tedy běží v automatickém režimu. Rychlost procesoru je zcela dostatečná. S navigační aplikací iGo hýbal iPaq hezky svižně, bez nejmenších zádrhelů.

Procesor od Intelu si poradí i s neupraveným videem

Testy přehrávání videa dopadly dle očekávání. Již z předchozích komunikátorů a kapesních počítačů víme, že čtyřstovka od Intelu s klidem rozhýbe video v rozlišení 640 × 352 bodů s datovým tokem přes jeden megabit, se zvukem ve stereu a 128 kbit/s. Z toho vyplývá, že můžete teoreticky přehrávat celovečerní filmy bez nutnosti jakékoli konverze do nižšího rozlišení či datového typu. To například Texas Instruments OMAP850 200 MHz nezvládá. Slůvkem teoreticky si trochu alibisticky nechávám otevřená zadní vrátka. Při přehrávání z paměťové karty docházelo občas k trhání obrazu a je zřejmé, že do vnitřní paměti se celý film nevejde. Chyba ale může být i na straně paměťové karty.

Informace o velikosti celkové a dostupné paměti

Právě rychlý procesor může být silným argumentem při výběru mezi HP a HTC, který stále tvrdošíjně prosazuje dvoustovky od TI. Ne, že by šlo o procesor slabý, Intelu se ale vyrovnat nedokáže. Procesor doplňuje paměť ROM opředená malou záhadou. Výrobce udává papírovou velikost 128 MB a pokud nahlédneme do informací o paměti, zjistíme, že má uživatel k dispozici z této kapacity celých 116 MB! Do paměti ROM se má obvykle vměstnat i operační systém. Ostatní přístroje se 128 MB ROM nabízí pouze okolo 70 MB. Takže buď má operační systém 10 MB, nebo výrobce umístil do přístroje další paměť výhradně pro operační systém. Když se výrobce nadstandardní kapacitou uživatelské paměti nepochválí sám, musíme jej pochválit my. Přestože si většina uživatelů koupí paměťovou kartu, systémové aplikace si raději hoví přímo v paměti přístroje. Pro běh aplikací pak slouží paměť RAM o papírové kapacitě 64 MB. Skutečná činí necelých 52 MB a po restartu zůstává 30 MB.