Nokia pod vánoční stromečky posílá dvojici hudebních telefonů s označením 5200 a 5300. Oba mají sportovní vzhled a disponují vysouvací konstrukcí. Dnes si můžete přečíst podrobnou recenzi dražšího modelu, který kromě propracovaného přehrávače hudby nabídne i kvalitní QVGA displej, megapixelový fotoaparát a klasický miniUSB konektor. Video!
Rychlé odkazy • fotogalerie se všemi obrázky • nerozdělená recenze v textové verzi
Nokia 5300 naživo
To, že hudba v mobilním telefonu je dnes velkým fenoménem, není snad třeba ani připomínat. Hodně lidí používá svůj telefon zároveň i jako hudební přehrávač, a tak se nároky na kvalitu reprodukce i uživatelskou přívětivost stále zvyšují. Každý výrobce se pak k této problematice staví rozdílně a rozdílně se jí také věnuje. Sony Ericsson začal produkovat hudební telefony s označením Walkman. Tento název si vypůjčil od přenosných přehrávačů mateřské firmy Sony. Nokia nechce ani v tomto směru zůstat pozadu, a proto pro své hudební telefony vymyslela přívlastek XpressMusic.
Jedním z prvních telefonů s tímto označením je Nokia 5300, která brzy přijde na náš trh. Jedná se o vysouvací telefon střední třídy, který se může pochlubit velmi originálním designem. Vzhledově telefon působí velmi sportovně. Může za to zejména kombinace červené a bílé barvy na krytech telefonu. Kromě této barevné varianty v obchodech narazíte i na decentnější verzi, kde je křiklavě červená nahrazena tmavě šedou.
Nokia 5300 zezadu • telefon v ruce • srovnání velikostí s klíčem
Použité barevné plasty ale mají za následek i jednu negativní vlastnost telefonu. Díky nim nová Nokia působí poměrně lacině až plastově a trošku připomíná hračku. Z obrázků si udělejte vlastní úsudek.
Telefon s vysunutou klávesnicí
V zavřeném stavu mi telefon díky svým tvarům připomíná mýdlo rozřezané na poloviny. Obě části jsou totiž na svých hranách výrazně zaobleny a při pohledu z boku mám pocit, jako by ani nebyly vzájemně spojeny ale jen k sobě přiloženy. Tomuto dojmu napomáhá i dvojice stříbrných linek na styku obou částí, která obkružuje celý telefon.
Mezi oběma částmi telefonu je poměrně velká mezera
Rozměrově je Nokia 5300 průměrná. Její míry 92 × 48 × 21 mm to jen potvrzují. Hmotnost činí 107 g, takže ani zde se překvapení nekoná. Jde o klasický „slider“, takže horní část nového telefonu kromě displeje obsahuje i stříbrný blok funkčních tlačítek. Jejich barva dle mého názoru příliš neladí s bílým okolím.
Trojice bočních tlačítek pro ovládání hudebního přehrávače a FM rádia
Nejsou to ale jediná tlačítka, která zde najdete. V červeném proužku nalevo od displeje se ukrývají další tři. Podle jejich grafických popisků je na první pohled jasné, že slouží pro ovládání hudebního přehrávače. Každé tlačítko je pak tvořeno malým vystouplým proužkem, který je součástí krytu. Jeho stiskem a tedy promáčknutím krytu se tlačítko sepne. Tato skutečnost má bohužel za následek to, že stisk tlačítek není příliš jistý ani pohodlný. Osobně bych také přivítal, kdyby byly raději umístěny na opačné straně displeje. Zde by na ně palec pravé ruky dosáhl bez problémů.
Boční tlačítka pro regulaci hlasitosti, tlačítko fotoaparátu a infraport
Pravá strana horní části telefonu totiž obsahuje jen logotyp výrobce. Ten se tak netradičně přesunul z místa nad displejem, kde je teď prázdná stříbrná plocha.
I pravá strana ukrývá tlačítka, jen se musíte podívat o kousek níže na spodní část telefonu. Zde objevíte dvojici tlačítek pro regulaci hlasitosti a tlačítko fotoaparátu. Vedle nich se nachází i tmavé okénko infraportu. Bohužel i tato tlačítka se aktivují promáčknutím krytu, a tak o nich platí to samé, co o předešlé trojici. Naštěstí na ně palec pravé ruky lépe dosáhne.
Senzory bočních tlačítek najdete po sejmutí zadního krytu
Když budete pokračovat v prohlídce spodní části telefonu, narazíte ještě na spoustu zajímavých prvků. V pravém horním rohu je to poutko pro přichycení šňůrky, hlavní překvapení vás ale čeká na horní straně telefonu. Zde se totiž kromě vypínacího tlačítka ukrývá i klasický miniUSB konektor! Ano, čtete správně. Nokia u tohoto modelu zavrhla svůj oblíbený Pop-port a sáhla po tomto standardu. Pro připojení telefonu k počítači tak můžete využít i běžný kabel například od digitálního fotoaparátu. Vedle konektoru se nachází ještě zdířka pro připojení nabíječky s úzkým trnem a vypínací tlačítko.
Poutko pro šňůrku • miniUSB konektor, zdířka pro nabíječku a vypínací tlačítko
Levá strana spodní části telefonu pak nabízí konektor pro připojení sluchátek. Lze do něj sice připojit standardní jack, ale jen o průměru 2,5 mm. Pro připojení běžných sluchátek s 3,5mm jackem tak musíte využít dodávanou redukci. Vzhledem k tomu, že všechny konektory se přesunuly na horní a boční hranu telefonu, zůstala spodní hrana zcela hladká a nevyužitá.
Konektor pro připojení sluchátek
Podívejme se tedy na záda telefonu. Ta jsou opět vyvedena v kombinací bílé a červené barvy. V levém horním rohu zde najdete objektiv fotoaparátu a vypouklé zrcátko pro pořizování autoportrétů. Střed krytu zaujímá logotyp výrobce na červeném pozadí a dole je umístěna nenápadná mřížka hlasitého reproduktoru.
Celá záď telefonu je tvořena velkým zadním krytem, který se vcelku pohodlně snímá pomocí mechanického odjišťovacího tlačítka ve své horní části. Po jeho sejmutí objevíte klasickou Li-Ion baterii o kapacitě 820 mAh. Ta podle oficiálních údajů výrobce vydrží na jedno nabití telefon zásobovat energií až 192 minut při hovoru, 233 hodin v pohotovostním režimu a 12 hodin při přehrávání hudby. SIM karta se vkládá pod baterii a je uchycena nepříliš povedenou příklopkou.
Objektiv fotoaparátu a zrcátko pro autoportréty • mřížka hlasitého reproduktoru
Po sejmutí zadního krytu telefonu získáte také přístup ke slotu pro paměťové karty microSD, který se nachází na levém boku telefonu. Pro manipulaci s kartou tak není nutné telefon vypínat. V základním balení by měla být přiložena paměťová karta o velikosti 256 MB.
Bohužel za dílenské zpracování a pevnost nemůžu novou Nokii pochválit. Z telefonu se sice ani po pevnějším stisku neozývá žádné vrzání, vysouvací konstrukce ale vykazuje velkou vůli prakticky ve všech směrech. Horním a spodním dílem telefonu lze vzájemně pohybovat zejména v zasunutém stavu, a to jak v horizontálním, tak ve vertikálním směru o jeden až dva milimetry. Jejich spodní části totiž nejsou k sobě vůbec přichyceny.
Vyjmutá baterie • slot pro paměťovou kartu je pod zadním krytem
Obě poloviny telefonu při sobě drží tak, že horní část telefonu obsahuje na své spodní straně dvě stříbrné tyčinky, které pojíždí úchytem v horní polovině spodní části telefonu. Doufám, že u jiných kusů je konstrukce pevnější, jinak si Nokia trhne slušnou ostudu. Nechci totiž pevnost telefonu vidět po několikaměsíčním intenzivním používání.
Při vysouvání i zasouvání pomáhá pružinka, která po překonání počátečního odporu dotlačí horní část telefonu do konečné polohy. Palec lze při této činnosti opřít o tenký vystouplý proužek pod displejem. Ten je ale tak nízký, že může často dojít k nechtěnému stisku horního směru navigačního tlačítka nebo k uklouznutí palce a zašpinění displeje otisky prstů.
Horní část telefonu pojíždí po dvou úzkých tyčinkách
Po zasunutí nedojde k automatickému uzamknutí funkční části klávesnice. Zámek musíte ještě potvrdit stiskem středu navigační klávesy, což nepovažuji za příliš praktické.
Další kapitola: klávesnice, displej, uživatelské prostředí a ovládání
Vaše jméno:
Váš e-mail:
E-mail adresáta:
Komentář:
Odeslat
HTC One V má dobrý poměr ceny a výkonu, nejnovější Ice Cream Sandwich, 5Mpx fotoaparát a překvapivě povedený kontrastní displej.
20. 5. 2012 | Láska Jan, Kuchár Martin | 16
Nové pestrobarevné tatranky od Nokie umí volat se dvěma SIM, připojí se k internetu a obsahují velký balík her. Co víc chtít za tisícovku?
16. 5. 2012 | Láska Jan | 7
Napište stručné hodnocení mobilu, který nosíte v kapse. „Uživatelské recenze“ vám příště pomohou s výběrem nového telefonu.
15. 5. 2012 | Kůžel Filip | 8