Vědci z univerzity v Bristolu vymysleli novou baterii, která je zajímavá už jen svým způsobem výroby a problémy, které řeší.
Opotřebované grafitové regulační tyče z jaderných elektráren obsahují radioaktivní izotop uhlíku C14 (nebezpečný radioaktivní odpad). C14 je přitom hlavně na povrchu tyčí. Při zahřátí se C14 začne odpařovat, z výparů se dá vyrobit diamant, který při vystavení radiaci vytváří elektrický náboj. No a protože tento diamant je sám radioaktivní, je sám o sobě zdrojem energie. Aby byl neškodný pro okolí, překryje se další diamantovou vrstvou z už neradioaktivního uhlíku.
Z nebezpečného odpadu užitečná surovina? Zní to jako technologický sen, který řeší problémy na několika úrovních.
Výsledná diamantová baterie je pro okolí neškodná, podle autorů je radioaktivní asi jako banán. Protože je ale jaderná, má velkou výdrž. Na 50 procent energie poklesne za 5730 let (poločas rozpadu C14).
Diamantová baterie se tak může chlubit extrémní výdrží, současně ale nenabídne tolik okamžité energie. Alkalická AA baterie má energetickou hustotu 700 Joulů/gram a vybije se za den, jeden gram diamantové baterie dá za den jen 15 Joulů. Diamantová baterie ale za 5730 let nabídne celkem 2,7 TerraJoulů.
Už dnes se podobné radioaktivní baterie používají v satelitech, kde je potřeba extrémní výdrž a požadovaná spotřeba se dá stlačit dolů. Diamantová baterie by ale umožnila použití v implantátech v lidském těle. Tedy v podmínkách, kde je potřeba dlouhá výdrž a baterie se nedají moc dobře vyměnit.
V Anglii se za léta používání v jaderných elektrárnách nashromáždilo na 93 tisíc tun tohoto grafitového odpadu. Na pár diamantových baterií tedy bude určitě materiálu více než dost.
