Čeští mobilní operátoři měli od roku 2005 povinnost uchovávat informace o komunikaci svých zákazníků. V březnu 2011 povinnost padla, v červenci 2012 byla znovu uvedena v platnost. Dnes jsou mobilní operátoři (a poskytovatelé internetu) povinni půl roku uchovávat údaje o tom, kdo, kdy, kam, jak dlouho a z jakého telefonu volal, kdy a kam poslal textovou zprávu, případně že použil mobilní internet.
Data si může vyžádat policie, soud, BIS, kupodivu také Česká národní banka a (s odvoláním na zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů) také vy. Tedy, abychom si rozuměli, každý jednotlivec může svého operátora požádat pouze a jen o svá osobní data.
Tím se konečně dostávám k meritu věci. Chci vás totiž upozornit na počin studenta Jana Cibulky, který „svá“ data získal od T-Mobilu. Vše popisuje v článku na blogu iHned, přiložena je interaktivní časová osa s mapou, dozvíte se, jak záznamy o vaší komunikaci přesně vypadají a že je jejich předání pro operátora výjimečnou záležitostí – jak jinak si vysvětlit, že miniaturní textový soubor vypálil na CD?
Zajímavé je i zamyšlení komentátora HN Petra Honzejka. Celý text zde, pro nalákání úryvek: „Má nám vadit, že o nás mobilní operátoři shromažďují údaje, ze kterých lze vyčíst, kde jsme kdy byli? Ano. Je to ale hlavní problém s mobilními technologiemi? Ne.“ …protože mnohem větší škodu dokáže napáchat nesmazaná SMS od milenky. Tedy pokud nemá Policie důvod vyžádat si vaše záznamy. Ale to už je zase jiný příběh.
