Americký hurikán Matthew pomalu opouští americké pobřeží. Spoušť po něm v USA a na Haiti ovšem zůstala obrovská. I proto se pracovníci amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) snaží tyto přírodní jevy zkoumat tak, aby úřady dokázaly včas varovat veřejnost před hrozícím nebezpečím. Od roku 2014 tak do středu hurikánu posílají bezpilotní letecké prostředky, takzvané drony.
O využití dronů začal NOAA uvažovat v roce 2012 po ničivém hurikánu Sandy, který zasáhl karibskou oblast a východní pobřeží USA a Kanady. Tehdy za sebou zanechal 233 lidských obětí a škody v hodnotě 75 miliard amerických dolarů. Právě tato katastrofa však byla impulsem pro meteorology začít používat drony, které do té doby byly výsadním nástrojem armády. „Někdy z něčeho zlého může vzejít velká příležitost,“ řekl pro qz.com meteorolog Joe Cione.
NOAA již dva roky používá dron s názvem Coyote, který vyrábí nadnárodní korporace Raytheon, největší světový výrobce řízených střel. Coyote má rozpětí 175 centimetrů, na délku měří necelý metr. I přesto váží méně než sedm kilogramů, elektromotor dokáže letoun dostat do výšky 7,7 kilometru, ve které se pohybuje rychlostí 140 kilometrů za hodinu.
Dron Coyote (FOTO: NOAA)
Schéma výzkumu hurikánu pomocí dronu Coyote (FOTO: NOAA)
Jeho cena se pohybuje kolem 22 tisíc dolarů. Relativně nízkých výrobních nákladů se dosahuje především použitím běžně dostupných dílů. Coyote zároveň od svého prvního letu v roce 2009 prošel mnoha modifikacemi, které se týkají především zvýšení jeho doletu.
Jak tedy takové měření informací o hurikánu probíhá? Meteorologové vynesou dron do požadované výšky průzkumným letadlem P-3 Orion, po vypuštění z útrob stroje bezpilotní dron roztáhne křídla a doletí do požadované oblasti.
Letoun P-3 Orion a jeho posádka (FOTO: NOAA)
V současnosti vědci bezpilotní letoun posílají do nitra hurikánu pouze ve chvíli, kdy jeho rychlost nepřeashuje stupeň číslo 2, tedy rychlost 110 mil za hodinu (asi 180 km/h). Výhoda dronu je tedy zřejmá – bezpečně může létat v místech, kam by bylo rizikové letouny s posádkou poslat.
Průlet letounu P-3 Orion hurikánem Mathew:
Dron je schopný operovat i v minimální výšce (méně než 50 metrů nad hladinou), sbírá přitom data o rychlosti a směru větru, teplotě, vzdušné vlhkosti a mořské hladině. V tom mu pomáhají například infračervené snímače. „Je důležité vždy během bouře zjistit, jak hladina oceánu pomáhá hurikánu v dalším šíření,“ dodal pro qz.com Cione. Získané informace okamžitě putují zpět do mateřského letounu, který je předává meteorologům k dalším výpočtům.
V minulosti se pro výzkum hurikánů využívaly především speciální sondy, jež letadla vypouštěla z větších výšek. Sonda spouštějící se na padáku k zemi během průletu hurikánem zaznamenala data stejně jako dron, její pobyt uvnitř středu bouře však trval jen okolo pěti minut. Coyote je podle oficiálních informací výrobce určený pouze k jednomu použití, není totiž schopný bezpečně přistát. A ačkoliv je jeho cena přibližně 25x vyšší, než u meteorologických sond, množství nashromážděných dat z dronu je oproti nim značně objemnější.
Pohled na hurikán Matthew (FOTO: NOAA a Creative Commons)
NOAA však není jedinou organizací, která své bezpilotní letouny do nitra hurikánu posílá. Také NASA se například na hurikánu Matthew podílela, použila pro to však značně sofistikovanější dron Global Hawk. Ten se však se svým rozpětím téměř čtyřicet metrů může rovnat klasickým letadlům, jeho výhodou je především vysoký dostup a výdrž, ve vzduchu se dokáže pohybovat více než třicet hodin v kuse. A právě NASA výzkum hurikánu prováděla vypuštěním měřících sond, které měly pomoci zpřesnit výsledky z meteorologických satelitů na oběžné dráze Země.
Dron Global Hawk (FOTO: NASA a Creative Commons)
