Nokia N95 v ruce: známe první mouchy!

Zřejmě nejočekávanější telefon letošního roku dorazil do redakce MobilManie. První hodiny strávil před fotoaparátem a videokamerou, a tak už si můžete prohlédnout velkou fotogalerii s osmdesáti snímky telefonu. Nechybí ani detailní srovnání se starším modelem N73, abyste mohli porovnávat rozměry. Video bude brzy následovat.

Malý velký telefon

Mám v ruce finální prodejní vzorek telefonu včetně krabice. V ní najdete kromě samotného přístroje s baterií také USB kabel, sluchátka s dálkovým ovládáním na kabelu, kabel k propojení s televizí, CD se softwarem, návody a nabíječku. Ta je nová, Nokia se dala na miniaturizaci a tak je na nabíječce největším prvkem konektor síťové zásuvky. Paměťová karta v balení kupodivu chybí.

Telefon máme k dispozici v barvě „Deep Plum“, tedy ve „švestkové“. Tuto barvu najdete na zadním krytu a po stranách, je to téměř identická barva, jako u Nokie N73. Model N95 se dále bude nabízet ve světlé, „pískové“ variantě. Zepředu je však telefon, tak jako tak, stříbrný.

Povrch telefonu je matný, otisky prstů vás tedy nebudou trápit. Telefon je decentní, design odpovídá technickému zaměření telefonu – žádné velké kudrlinky, hlavní je výkon. Vzhledem k výbavě telefonu jsou rozměry 99 × 53 × 21 mm velmi příjemné. Stejně tak hmotnost 120 g. Především se mi líbí, jak je využita přední plocha telefonu – displej je roztažen pěkně k okrajům a nabízí obrovskou pracovní plochu 40 × 53 mm. To je víc, než třeba u Nokie N93, která má displej velký „pouze“ 37 × 44 mm.

Displej je rozměrný, ale rozlišení QVGA (240 × 320 bodů) zůstalo zachováno. Při pozorování z velmi krátké vzdálenosti lze pozorovat jeho rastr a ve srovnání s Nokií N80 působí displej jako hrubý. Při běžném používání tuto vlastnost však vnímat nebudete. Vždyť naprostá většina komunikátorů s Windows Mobile používá stejné rozlišení při ještě větších rozměrech zobrazovací plochy.

Ťuk, ťuk, ťuk

Nokia N95 je unikátní schopností vysouvat se na obě strany. Při běžném vysunutí horní části nahoru se dole objeví klávesnice, při opačném posuvu získáte přístup ke čtyřem tlačítkům sloužícím k ovládání přehrávače hudby. Posuvu zpočátku brání aretace, po jejím překonání obě části hladce kloužou bez pomoci nějaké vlastní síly. Ta začne působit až při dojezdu, kdy telefon aretuje do druhé polohy, do které s hlasitým cvaknutím zapadne. Zvuk pohybu obou částí je „šustivé“ třetí plastu o plast.

V zavřeném stavu pozoruji drobnou vůli obou částí, ovšem jen zanedbatelnou. Po otevření mě ale čekalo nemilé překvapení. Při ovládání otevřeného telefonu se ozývá hlasité cvakání, jehož příčinou nejsou tlačítka – to horní část telefonu naráží na tu spodní. Obě části jsou totiž velmi mírně napruženy a je mezi nimi malá mezera. Stisk tlačítka způsobí, že se horní část posune právě o tu miniaturní mezeru k části spodní a konečným důsledkem je hlasité cvaknutí.

Mechanismus plastově šustí, obě části o sebe v otevřeném stavu hlasitě cvakají – moc dobrá vizitka to není. Ale až na výsuvný mechanismus je telefon vyroben velmi pečlivě – kryty přesně lícují a vrznutí se od nich nedočkáte.

Fuknční část klávesnice se povedla. Navigační klávesa je přesná, potvrzování jisté, rámeček tvořený lesklými tlačítky je vystouplý a usnadňuje hmatovou orientaci. Hodně prostoru dostala tlačítka pro vstup do hlavní a multimediální nabídky, což je dobře. Pochválit musím i tlačítka na prvém boku – je zde kolébka pro regulaci hlasitosti sluchátka, rychlý přístup do galerie a spoušť fotoaparátu. Použitelné je také vypínací tlačítko na horní hraně, které poslouží k přepínání vyzváněcích profilů.

Numerická klávesnice je tvořena vlnami. Každá řada je jedna vlna. Snadno se tedy zorientujete i poslepu. Na tak velkém telefonu bych si ale představoval tlačítka možná ještě o trošku větší, prostor by tu pro rozšíření byl. Při psaní textovky mi dále trochu vadí vystouplá spodní hrana telefonu, kterou ucítíte na palci při stisku některého tlačítka ze spodní řady. Pozitivní hodnocení klávesnice však přetrvává, nemusí se na ni dlouho zvykat.

Na telefonu dále najdete dvě nápadné mřížky maskující stereofonní reproduktory. Je tu také opěvovaný konektor 3,5mm jack pro připojení běžných sluchátek. Osobně bych ocenil jeho umístění na horní hraně – když do něj zapojím svá sluchátka s konektorem, který není zalomený, telefon hodně nabere do šířky. V kapse u kalhot se přitom telefon nosí zpravidla vertikálně, a tak by bylo umístění na horní hraně vhodnější – kabel by směřoval přímo ven z kapsy.

Sluchátkový konektor není chráněn krytkou, stejně tak je obnažený i systémový miniUSB a nabíječkový konektor. To je jenom dobře, protože tyto zdířky budou často využívány, přitom jsou malé. Chráněn je ovšem slot pro paměťové karty. Krytku lze ovšem snadno za pomoci nehtu odejmout. Manipulace s paměťovou kartou je bez problémů.

Ze zadního krytu lze sejmout jen část zakrývající akumulátor (jsem velmi zvědavý na jeho výdrž). Pod baterií je slot pro SIM kartu s kovovou záklopkou – SIM karta se tedy nikam nezasouvá.

I nejlepší telefon může mít chyby

K Nokii N95 už přistupuji s chladnou hlavou. Za „zázrak“ jsem ji považoval při zářijové premiéře, teď už nejsem omámen a nesnažím se přehlížet chyby. Naopak, u telefonu za třiadvacet tisíc má totiž i drobná chyba velký význam. Takový telefon by třeba neměl klepat svými částmi při ovládání. Tento nedostatek je ale snad jediný, který lze Nokii N95 po konstrukční stránce vytknout. Telefon je atraktivní, nevrže a dobře se ovládá. Vysouvání na dvě strany je zajímavý nápad, který se třeba ukáže, jako velmi praktický. To ale ukáže až čas.

Telefon dále pečlivě zkoumáme, těšit se můžete na další seznamovací články, které vyvrcholí velkou recenzí.