Reportáž: Vodafone staví BTS vrtulníkem

Roztáčíme vrtule

    
Předletové přípravy jsou hotové, jdeme do vzduchu

Po důkladné přípravě přichází ta nejzajímavější část celé operace, vrtulník se zvedá do vzduchu. Ladným obloučkem se zavěsí do vzduchu nad spodní dílek skládačky budoucího vysílače. Pozvolna sestupuje níže, až nosné lano dosáhne k předem připraveným úvazům. Jeden z techniků oba díly spojí a precizně naplánovaná operace pokračuje. Nejde totiž „jen tak odletět“, dvoutunový slepenec trubek by vrtulník nebezpečně rozhoupal. Navíc by byl několik metrů tažen šroubovými hlavicemi po zemi, ty by byly zaneseny hlínou a mohly by se ohnout, což je pochopitelně nežádoucí.

 
Příslušný dílec stožáru je tedy opatrně zvedán tak, aby patky ležely na jednom místě, závěsné lano musí mířit přímo svisle dolů. Když se náklad konečně vznese do vzduchu, dělník ještě patky zběžně očistí. Během několika následujících sekund už se Mi-8 spouští mezi stromy 300 metrů vzdáleného lesa

V lese u základových patek čekají vazači, kteří pomocí vysílaček navádějí vrtulník na správné místo. Další informace dostává pilot od asistenta, který je vykloněn krytým otvorem ven z vrtulníku a sleduje dění pod strojem. Když dělníci na zemi dosáhnou na lana visící z levitující konstrukce, otočí trojhran tak jak potřebují, okolo osy závěsného lana to jde úplně snadno. Pak začnou lany tahat vrtulník na to správné místo. Je až neuvěřitelné, s jakou stabilitou a přesností se dokáže vrtulník pohybovat. V živočišné říši umí něco podobného kolibřík, ale tohle srovnání není úplně na místě, vždyť Mi-8 váží i s nákladem okolo deseti tun...

 
Kukaň asistenta pilota

Když je stojka konstrukce na správném místě, prostrčí se šroubovými dírkami jakýsi ocelový trn, čímž se poloha provizorně zafixuje. Když se toto povede se všemi stojkami, je čas na odpojení vrtulníku. Stačí k tomu jeden povel hydraulice závěsného háku.

 
První část věže je na svém místě, šrouby je nutné přesně dotáhnout momentovým klíčem 

Pozor na vrtuli, jsou tam šišky

Možná jste si na jedné z předchozích fotek všimnuli, že je hned vedle základů stožáru místo pro budku s technikou. První patro trubek už stojí a manipulační prostor pro boudu se tedy ještě více zmenšil, bude tedy zapotřebí ještě preciznější práce. Čekám na vrtulník v lese, slyším burácející motor, ale stále jen zdálky. Najednou motor znovu utichá. Dozvídám se, že byla bouda příliš těžká a nebylo by možné s ní bezpečně manipulovat. Jak se ukazuje, není to jen několik stlučených prkýnek, ale bytelná konstrukce s velmi silným normovanými stěnami a třeba i klimatizací, která bude pečovat o stabilní podmínky pro svěřenou elektroniku. Následuje několik úprav: vrtulník si odlehčil o krovky (zadní dveře nákladového prostoru), z budky bylo vyneseno několik metráků vybavení, střešní krytiny a dalšího materiálu. Následuje druhý pokus, ale ani tentokrát se úspěch nedostavil...

    
Bouda se snáší k zemi. Ve chvíli kdy je dva metry nad zemí už lopatky vrtulí téměř olizují okolní stromy. Kdyby se posádka pokusila pokračovat, mohlo by dojít ke katastrofě. Je to jasné, lano je příliš krátké, bude následovat třetí pokus

...a další pokus, to není jen přizastavit a prodloužit lano. Vrtulník sedá na zem, motor utichá, dochází k výměně lana, vše je pečlivě překontrolováno, bezpečnost je zde na prvním místě. Tankuje se, po dvaceti minutách se roztáčí rotory a jde se znovu na věc.

    
„Do třetice všeho dobrého“ platilo i tentokrát a budka je na svém místě

TIP: video z místa dění najdete na stránkách Pelhřimovského deníku

Pak už to jde ráz na ráz. Vrtulník se v půlhodinových intervalech zvedá ze země a staví zbylé dílky vysílače až do výšky 45 metrů. Pilot to má snazší v tom, že nemusí hlídat okolní stromy, vazači to mají složitější v tom, že nestojí na zemi, ale drží se na vrcholu už stojící konstrukce. Trefit na sebe šroubové hlavice jim pomáhají jen připevněné plechové náběhy, které jste mohli vidět výše.

 
Vazači stojí, visí, drží se, jsou připoutaní. Pracují v obrovské vichřici, kterou způsobuje vrtulník

   
Poslední dílek skládačky čeká na svůj let, právě na něj se budou upevňovat antény vysílače. Vazači si zatím prohlížejí vrcholky stromů z výšky

    
Vrchol věže se blíží ke svému konečnému stanovišti • vazači určují správnou polohu lany • třetí fotka zachycuje ten krizový a pokud možno co nejvíce zkracovaný moment, kdy je letící helikoptéra přištoubovaná k zemi • hák byl uvolněn, dělníci pevně spojují šroubové hlavice

Nejkrásnější pohled na svět

Stavba je hotová. Tedy alespoň pro chlapíky s vrtulníkem. Následuje úklid vybavení, odlet zpět na základnu a po cestě zasloužený spánek. Celá operace trvala asi šest hodin a Vodafone přišla na čtvrt miliónu korun. V následujících dnech přijde na řadu kolaudace stavby, instalace elektroniky, antén a když půjde vše dobře, během dvou týdnů se nad Zajíčkovem rozprostře nový, silný a stabilní signál Vodafone. Celkový účet za tuhle stavbu se zastaví na necelých třech milionech korun, stejná stavba na dobře přístupném místě s elektrickou přípojkou přijde třeba jen na polovinu této částky...

A ještě něco. Až někoho uslyšíte mluvit o tom, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu, můžete si být jistí tím, že ještě neletěl vrtulníkem...