YotaPhone dává vzpomenout na doby, kdy „monochromatický“ nebylo sprosté slovo. Jak se smartphone se dvěma displeji povedl?
K YotaPhonu se obtížně přistupuje. Nemáte ho s čím srovnat, vůči komu postavit. YotaPhone je chytrý telefon s operačním systémem Android, který jde na věc jinak. Nesnaží se totiž odlišit jednou specialitou nebo funkčností navíc oproti tomu, co má konkurence, ale nabízí zcela jiný pohled na chytrý mobilní telefon, na jeho ovládání, na to, jak dnes smartphony používáme. Je to dobře, nebo špatně? Následující recenze napoví.
YotaPhone na produktových snímcích výrobce.
Po prvních minutách testování
- Ovládání gesty moc nefunguje. Systém registruje tak 60 % z nich.
- E-ink displej je super. Třeba na notifikace. Nebo jako čtečka knih.
- Kombinace zamykacího tlačítka a slotu na SIM je zajímavá.
- Proč se telefon několikrát denně restartuje? Vždyť je to čistý Android.
- Sluchátka jsou povedené špunty a hrají docela dobře.
- Krabička je rozhodně originální. Možná originálnější, než kterákoliv jiná.
- Proč není v režimu focení 4:3 ve stejném poměru i hledáček na displeji?
- Ještě že je možnost zapnout si ovládací tlačítka na displeji.
|
 | rozměry a hmotnost: 137 × 67 × 10,0 mm, 146 g
displej: 4,3", kapacitní TFT LCD, 720 × 1 280, 342 PPI
sítě: GSM, 3G, LTE
konektivita: microUSB Type-B, Wi-Fi 802.11 a/b/g/n, Bluetooth 4, GPS
paměť: 32 GB, RAM: 2 GB, baterie: 1 800 mAh
procesor: Qualcomm Snapdragon 400 (2× Krait 300, 2 GHz, 28nm)
operační systém: Google Android 4.2 (Jelly Bean)
fotoaparát: 13MPx, video (1 920 × 1 080), autofocus, blesk |
| cena: už se neprodává |
Zajímavý už od krabičky
Ještě než se dostanete k samotnému telefonu, budete se muset prokousat krabičkou, která je přinejmenším stejně originální jako samotný telefon. Pohledný kvádřík se totiž po odklopení magnetického víka rozkládá tak, jako když si doktor Watson rozkládá svoje nástroje. Před vámi najednou leží, v oddělených přihrádkách, vše důležité. Uprostřed se nachází samotný telefon, pod kterým je nezbytné čtení v podobě návodů.
Na YotaPhonu je zajímavá už jeho krabička. Je rozkládací a vše má svoje jasně dané místo.
V přihrádce nalevo najdeme špendlík pro vysunutí slotu na SIM kartu s nezvykle dlouhým trnem (proč, o tom dále) a také povedená špuntová sluchátka s ovládacím panelem, tenkým kulatým kabelem a konektorem v jedné přímce s ním. V přihrádce napravo potom má svoje místo tradiční datový kabel, který ve spojení s adaptérem tvoří nabíječku. Na adaptéru je vyvedeno logo výrobce, které při nabíjení svítí. Trochu pohozeně potom působí náhradní nástavce na špuntová sluchátka, které nemají svoje místo, ale v malém pytlíčku se povalují uprostřed datového kabelu.
Osobité logo YotaPhonu, které vypadá jako člověk, na adaptéru při nabíjení svítí.
Co se týče samotného telefonu, ten je na dnešní dobu poměrně kompaktní. Displej o úhlopříčce 4,3" na čelní straně poměrně jasně udává proporce celého zařízení. To má rozměry 137 × 67 × 10 mm, váží 146 gramů a v ruce se díky větší tloušťce a zakulaceným hranám drží s pocitem jistoty. Jeho konstrukční zpracování musím pochválit, avšak s jednou drobnou výtkou. Štěrbina mezi obvodovým rámem přístroje a krycími skly displejů není všude stejně široká a obzvláště na zadní straně si toho velice rychle všimnete. Čeho si také všimnete hned, doslova na první dotyk, je rozdílná tloušťka YotaPhonu na jeho koncích. Telefon má totiž nahoře tloušťku menší, než při spodní hraně, skosená je zadní strana. Upřímně řečeno, nepřišel jsem na to, proč tomu tak je.
YotaPhone nemá stejnou šířku ve všech místech zařízení.
Pokud byste se na telefon podívali bez dalších znalostí, překvapily by vás až příliš široké okraje, nad i pod displejem. Vespod to má opodstatnění – nachází se zde dotyková plocha, kde gesty ovládáte telefon namísto standardních tlačítek. Výrobce si toto řešení pochvaluje, já nikoliv, protože i když se naučíte správný grif, telefon zaznamená pouze polovinu gest. Ta jsou následující: dlouhé držení uprostřed spustí Google Now, dvojité tapnutí uprostřed správce úloh, swipe doprava slouží k návratu na domovskou obrazovku a swipe směrem opačným je zde namísto šipky zpět. Naštěstí, pokud nehodláte složitě švihat prstem pod displejem, lze si v nastavení zapnout klasická androidí ovládací tlačítka na displeji. V tomto případě nebude dotyková plocha aktivní. K čelní straně už zbývá jen dodat, že nad displejem je sekundární kamera, hovorový reproduktor a potřebné senzory.
Pod displejem je spousta prázdného místa. Ale jen na první pohled, ve skutečnosti se jedná o dotykovou ovládací plochu. Pokud byste ji nechtěli používat, lze zapnout ovládací tlačítka na displeji.
Pokud se přesuneme na obvod přístroje, který je tvořen plastovým rámečkem, najdeme zde také jedno unikum. To se nachází na horní hraně, kde kromě sluchátkového konektoru najdeme kombinované zamykací/vypínací tlačítko a slot na miniSIM. V pravé části se tiskne tlačítko, do hlubokého otvoru v čísti levé se vsunuje špendlík a vycvakává se slot. Zajímavé, originální, tlačítko se ale těžko tiskne. Levý bok YotaPhonu obsahuje pouze dvojkolébku hlasitosti, zatímco pravý je zcela holý, pokud tedy nepočítáme plastické logo výrobce zcela vespod. Spodní hrana ukrývá pouze hovorový mikrofon a nabíjecí microUSB konektor, který je zcela nepochopitelně umístěn vzhůru nohama, což se testovanému kousku málem stalo osudným.
Duo kamer na YotaPhonu. Ta čelní je na místě obvyklém, ta zadní už nikoliv.
Je jiný. Zezadu
Nepochopitelné pohledy u každého, komu se YotaPhone dostal do ruky, budila zadní strana. Nejprve tím, že je čočka fotoaparátu spolu s přisvětlovací LED diodou divně vespod. Hned vzápětí tím, že mám na zadní straně originální nálepku. Poté, co se nálepka ukázala býti druhým displejem, kroutil každý nevěřícně hlavou. O sekundárním e-ink displeji ale až v následující kapitole. Ještě je třeba říci, že zcela při spodním okraji se nachází hlasitý reproduktor, který se bohužel snadno ucpe, pokud telefon položíte na záda. Kdyby byla zkosena tato strana, alespoň by to dávalo smysl. V prostorech mezi hlasitým reproduktorem a sekundárním displejem, tam, kde je stříbrně vyveden název telefonu, se nachází druhá dotyková plocha, která ovládá zadní displej. I o té ale až v následující kapitole.
Specialitou YotaPhonu je druhý displej. Jedná se o elktronický inkoust, který téměř nespotřebovává energii. Tedy, alespoň v porovnání se zbytkem telefonu.
Když už jsme rozebrali zadní stranu, nesmíme zapomenout ani na hlavní displej YotaPhonu. Ten má na úhlopříčce 4,3" rozlišení 720 × 1280 obrazových bodů, což dává jemnost 342 PPI. Pokud si však aktivujete ovládací tlačítka na displeji, musíte počítat, že o několik pixelů na výšku přijdete. Jedná se o panel technologie TFT LCD, který však při pohledu ze strany získává mírný nádech jiných barevných odstínů. Kryt je odolným sklem Gorilla Glass 3, které se bohužel velmi špiní a otisky prstů z něj nejdou setřít tak snadno, jako u jiných telefonů. Pochválit ale musím čidlo okolního jasu, které na automatický režim pracuje velmi spolehlivě.
Na YotaPhonu lze zapnout ovládací tlačítka na displeji. YotaPhone říká, proč byste to dělali, když máte skvělou dotykovou plochu, já říkám, že ta plocha nefunguje, jak by měla.
Volaný účastník je nedostupný
Tak toto hlasové sdělení slyšel každý druhý, kdo se mi během tří týdnů, co jsem YotaPhone testoval, snažil dovolat. Ač má hardware výkonný a odladěnost prostředí je špičková, YotaPhone se restartuje. Sám, často a rád. Ne, když ho používáte, ale když odpočívá na stole nebo ho zrovna máte v kapse. Vada našeho testovacího kusu? Možná.
Výsledky YotaPhonu v benchmarkových testech.
Řečí tabulky specifikací se jedná o smartphone střední třídy. Hnacím ústrojím je dvoujádrový Krait procesor Qualcomm MSM8930AB s taktem 1,7 GHz na jádro, kterému vypomáhají 2 GB operační paměti a grafický akcelerátor Adreno 305. Tedy, nejedná se o žádného dravce, o tom ale YotaPhone vůbec není. Zde jde o jiné pojetí chytrého telefonu, ne o výkon. Samozřejmě, na všechny běžné úkony spolehlivě dostačuje a většinu her si na něm bez potíží zahrajete. Chutě na plynulý Real Racing 3 a podobné herní tituly si ale budete muset nechat zajít.
S nedostatkem operační paměti se na YotaPhonu potýkat nebudete. Na první pohled by mohla být problém malá baterie, ve skutečnosti se ale jedná o standard.
YotaPhone dostal do vínku vnitřní úložiště s kapacitou 32 GB, z nichž uživatelsky dostupných je přesně 26,54 GB. S více místem nelze počítat, slotem na paměťovou kartu totiž telefon neoplývá. Zajímavé je to i s baterií. Ta disponuje kapacitou 1800 mAh a na první pohled by se mohlo zdát, že pro smartphone se dvěma displeji je to dost málo. Ne však ve skutečnosti, sekundární e-ink displej spotřebovává energii pouze při překreslování a i tak si z baterie ukusuje pouze po drobcích. Hlavním žroutem tedy zůstává displej hlavní a postarší procesor. Stručně řečeno je YotaPhone klasický jednodenní smartphone, bez ohledu na to, jak moc používáte sekundární displej. Pokud chcete exaktní údaj, hodina hraní Subway Surfers ukousne z baterie rovných 10 %.
Naoko čistý Android
YotaPhone běží na operačním systému Android 4.2.2, který nebyl výrobcem překryt žádnou grafickou nadstavbou. Nebyl ani nijak viditelně modifikován, pokud nepočítáme separátní záložku v menu, která sdružuje aplikace spolupracující s e-ink displejem. Stejně tak, mimo těchto, standardních systémových a Google aplikací, nebyl do telefonu instalován žádný bloatware. Největší úpravy tak jsou neviditelné a souvisí s integrací sekundárního displeje, i o něj se pochopitelně stará stejný operační systém.
Domovské plochy neskýtají žádnou novinku. Ikony, složky, widgety, dole čtveřice zástupců společná pro všechny plochy, uprostřed vstup do menu.
V menu najdete matici ikon 4 × 5. Jedinou změnou, kterou výrobce v Androidu provedl, je karta aplikací určených pro práci se zadním displejem.
Na zamykací obrazovku lze umístit některé aplikace, tažením doleva přímu spustit fotoaprát. Notifikační lišta je dvojí - s notifikacemi a s přepínači.
