Teď jsem to zkusil na Oskara, přišlo to okamžitě, takže zablokovaný je T-mobile a Eurotel. Ale na Oskara zatím chválabohu nepotřebuji posílat SMS někde přes Indonézii, 15 za týden a 160 znaků.
Aby řeč nestála, diskuse se zvrhla na to, jak kde umějí cizí jazyky. Nevím, jak jsou na tom v Německu s angličtinou, protože německy umím lépe než anglicky, tak se tam nepotřebuji domlouvat anglicky, ale myslím si, že by se tam člověk anglicky domluvil. Obecně je to tak, že národy, které hovoří nějakým světovým jazykem necítí potřebu se příliš další světový jazyk učit.
Mám zkušenosti z Beneluxu, v Nizozemí a vlámské (holandsky mluvící) části Belgie se člověk bez problémů anglicky nebo německy domluví. Ale když jsem se ve Waterloo (což je valonská část Belgie) - tam se mluví francouzsky - ptal anglicky dívenky školou povinné jak se dostanu k památníku bitvy (a to jsem ten památník pojmenoval francouzsky) - zavolala z domu maminku a ta mi s kyselým výrazem ve tváři anglicky řekla, že na druhé křižovatce mám jet doprava a potom na další křižovatce doleva.
Jednou jsem z Francie potřeboval zavolat domů, měl jsem X-kartu našeho drahého Telecomu. Bylo to v Cherbourghu, což je přístav. Z Francie se s X-kartou dovoláte, problém je, že tam nejsou automaty na peníze, pouze na karty. A aby se dalo volat, musí tam být vložena místní karta, ze které se nic neodečte. Uviděl jsem prodejnu francouzského Telecomu. Seděly tam 3 slečny, když jsem se je snažil anglicky požádat, aby mi vytočily číslo zdarma, že si potřebuji zavolat (a informace na X-kartě jsou i v angličtině), postupně si mě předávaly jedna druhé, žádná nerozuměla, až mi zavolaly pána, tomu jsem to anglicky vysvětlil, on se podíval na anglický návod, řekl no problem, vytočil mi z jejich služebního telefonu číslo zdarma a já jsem volal.
Nevím, jaká je situace dnes, my jsme se povinně učili ruštinu a nikdo se nic nenaučil, protože když něco nevěděl, tak to řekl slovensky. Ty stejné ruštinářky se dnes rekvalifikovaly a učí angličtinu nebo němčinu. Já jsem měl štěstí, že jsem kdysi měl přísnou ruštinářku, která ale něco naučila, ale to byla výjimka. Zažil jsem jednou v Rusku, když se náš turista snažil mluvit rusky, že mu řekli: "Ale ta Vaše řeč je dost podobná naší, já skoro všemu rozumím".
