Mobil spoustu věci změnil, to je jasná věc. Zatímco dříve jsme se nazvájem navštěvovali, nyní stačí zvednout telefon a zavolat. Ještě jednodušší je ovšem zavěsit. Jak mobil boří mezilidskou komunikaci?
Mobil místo posmrkaného kapesníku
Nedávno jsem se jednoho člověka dotázal, co považuje za největší zázrak našeho světa. Po chvilce přemýšlení odpověděl, že kromě života samého je to mobilní telefon. Zeptal jsem se ho proč. Argumentem číslo jedna byl fakt, že mobil vytváří mosty mezi lidmi, které spojují, nalézají, rozesmívají, napravují, zachraňují a vůbec nám dělají život snazší a lepší. Já si však nemyslím, že by lidé měli díky mobilnímu zázraku techniky k sobě nějak výrazně blíž.
Pochopitelně nelze popřít, že mobil spoustu věcí změnil. Někomu umožnil být v kontaktu se svým blízkým, kterého by jinak měsíce či roky neslyšel. V úzkých se můžete snáze dovolat pomoci a kapsáři zas díky mobilním telefonům mají další atraktivní předmět zájmu, kterým mohla před deseti lety být tak maximálně peněženka nebo posmrkaný kapesník. Jenže je i druhý pohled na věc, který celou tohle zbožňování staví do poněkud jiného světla.
Boříme komunikační mosty
Mobilní telefon není jen nástrojem mezilidské komunikace, dokáže ji také nekompromisně a velmi efektivně bořit. Dříve sice nebylo tak snadné někoho vyhledat a spojit se s ním, ale snad právě pro námahu, kterou jsme museli investovat, bylo odměnou kýžené shledání. Mohli jsme za svými známými přijet na návštěvu, kamarád na druhém konci města si zašel půjčit novou desku. Pravda, když by člověk nechtěl druhého vidět, tak se mohl schovat za záclonu, nakukovat a čekat, až oklamaný nebožák odejde pryč. Jenže takový manévr vyžaduje notnou dávku drzosti a cynismu, ačkoli věřím, že jsou okamžiky, kdy nelze jednat jinak.
Běžná telefonní linka také není zrovna ideální prostředek k sebezapření. Pokud člověk přesně neví, kdy nežádaná osoba zavolá, pak musí telefon při každém zazvonění zvednout, pokud není natolik zoufalý, že raději nevezme všechny nebo telefon jednoduše odpojí. Efektivně tak lze stornovat jedině snad poštovní korespondenci, na kterou stačí prostě přestat reagovat a nepsat zpět.
Jak se nechat zapřít
Mobilní doba však všechny tyto problémy smetla ze stolu a s laskavou tváří dobrotivého pomocníka a spojovatele nám nabídla snadný způsob, jak se sobě navzájem vyhýbat, jak se zapírat, jak zmizet z povrchu zemského, je li to třeba. Přečtenou zprávu stačí smazat a už neexistuje. Příchozí hovor necháme dozvonit až do skleslého umíráčku vyzvánějící sbohem mezilidské komunikaci nebo si nasadíme kouzelný plášť neviditelnosti pouhým vypnutím mobilu. A navíc samozřejmě odpadá problém s anonymitou volajícího, protože malý digitální přítel ochotně sdělí, kdo je na druhé straně. Hravě si tak můžeme vybrat, kdo bude mít tu čest s námi pohovořit a kdo si bude muset nechat zajít chuť. Potlačená telefonní čísla pak raději nezvedneme vůbec, abychom se náhodou nenachytali.
Jenže to není vše. Logika věci by měla v případě neúspěšného navázání kontaktu velet k uvažování nad tím, zda by nebylo možné dosáhnout kýženého cíle jinou cestou. Třeba zkusit zavolat na pevnou linku nebo se dokonce pokusit setkat na živo a promluvit si takříkajíc z očí do očí. Je jasné, že ne vždy to jde. Navíc často rezignujeme - i když víme, že má doma telefon, i když víme, že k němu můžeme dojít za deset minut.
Rezignace, ignorace
Tomuhle se nedá říci jinak než rezignace. Rezignace na aktivitu v komunikaci. Nekonečně opakovaná věta operátora o nedostupnosti volaného je pro nás smíření s osudem, že ten druhý momentálně neexistuje a my s tím nedokážeme nic udělat. Jak snadno dokážeme někoho odmítnout přes mobilní telefon, tak se stejně lehce smiřujeme s tím, že jsme byli odmítnuti.
Jak pravil můj známý, mobilní telefon se stal nástrojem ignorace a nekompromisního odmítnutí. Není tady řeč o tom, že právě nemáme čas, že u svého přístroje nejsme nebo že se nám právě vybila baterie. Mobilní telefon je pro nás s pokryteckým úsměvem na rtech kličkou do strany, kterou jsme vyměnili za rovný pohled do očí druhého. Ale na tom asi není nic zvláštního, takoví jsme prostě my lidé.
Máme ale moc s tím něco dělat, jenom musíme chtít. Proto zahajuji týden bez zapírání nechtěných telefonátů. Jestli chcete, můžete to zkusit se mnou.
Zapíráte se před nechtěnými telefonáty? Vyjádřete svůj názor také v anketě v pravém sloupci tohoto článku
