Kromě pohlcování dalších samostatných zařízení budou mobily zdokonalovat stávající funkce. Již dnes začíná cesta ke třetímu rozměru.
Že budou mít mobily místo displeje trojrozměrný holoprojektor? To je hudba vzdálené budoucnosti. Ale vývojáři se už dnes připravují na to, aby holografický obraz nebyl pouze pasivní záležitostí. Tak jako dnes používáme dotykové displeje, podobně budeme své mobily ovládat i v prostoru. Dnes je situace vcelku jednoduchá: na displej se přidá citlivá membrána a už nás displej poslouchá na dotek. Jak ale zajistit něco podobného na nehmotném hologramu?
Šmátrání ve virtuálním prostoru
Optickou cestou. Snímáním obrazu našich rukou, jejich pohybu, následnou softwarovou analýzou a interpretací na konkrétní povely. Japonští vědci přišli s překvapujícím závěrem, že je tuto funkci možné integrovat už do současných mobilů a stačí k tomu kvalitní integrovaný fotoaparát s bleskem.
Kazunori Umeda a Naoya Ogawa z Chuo University v Tokyu se ve svém výzkumu nechali inspirovat prototypem „Motion Processor“ firmy Toshiba z roku 1999. Jde o jeden z prvních realizovaných přístrojů schopných snímání 3D objektů, připomíná webkameru obklopenou diodami. Jeho optika neustále snímá obraz před sebou, přičemž LEDky v pravidelných cyklech vysílají pulsy. Jejich odrazy, odstíny a intenzitu sleduje vestavěná elektronika, která na tomto základě vykonstruuje trojrozměrný obraz. Toshiba chtěla svůj vynález přivést do praxe jako počítačovou periferii, která by sledovala a interpretovala pohyby rukou uživatele. Mělo tedy jít o jakousi trojrozměrnou náhradu dnešní myši.
Jak pan Ueda vysvětluje, jejich úmyslem je přidat na podobném principu založenou funkci měření vzdálenosti také do běžných fotoaparátů. Jako podklady pro vývoj softwaru byly použity dvojice obrázků jedné scény poprvé sejmuté s, podruhé bez blesku. Jejich srovnáním a následnou analýzou byla určena intenzita blesku ve všech směrech a vzdálenostech od objektivu. To slouží jako základ určení vzdálenosti snímaného objektu a odtud už je pouze krůček k určení jeho tvaru, respektive pohybu.
Pro vývoj byl použit blíže neurčený typ masově prodávaného kompaktního digitálu. V různých úhlech natočení byla nejprve snímána jednoduchá karta, jako reprezentant rovinného objektu. Později vědci pracovali s poněkud složitější kulisou prázdného pokoje.
Ještě to chce doladit
Pokusy ukázaly, že k praktické aplikaci je ještě daleko. V současné fázi má aplikace problémy s rozpoznáním složitějších objektů, jejich odlišením od pozadí, jejich vyšším počtem, nebo rozdílným povrchovým materiálem. Nejlépe si poradí s matným bílým povrchem, s lesklým už je to horší, stejně tak s jinými barvami. Vývoj však nekončí, Japonci slibují, že o nich ještě uslyšíme a že na konci bude stát revoluční, spolehlivý a levný systém. Jeho aplikace záleží pouze na fantazii a invenci dalšího stupně vývoje. Výše popsaný způsob ovládání počítačů, ke kterému směřovala Toshiba, je pouze jednou možností z mnoha.
Až se povede systém integrovat do mobilních telefonů, mohl by posloužit pro vylepšení pořizovaných fotografií. Kdyby totiž fotoaparát „věděl co fotí, mohl by konkrétním podmínkám přizpůsobit parametry expozice. Typicky by šlo o rozpoznání obličeje (obličejů) při pořizování portrétu. Takové systémy existují již dnes (čtěte ZDE), ale pro 3D by to byl pouze začátek. Vrcholnou aplikací by pak bylo skutečně použitelné ovládání (prsty bychom posouvali holografickými objekty v prostoru), nebo dokonce kamera zaznamenávající trojrozměrný pohyb.
Zdroj: FujiPress.jp
