Vzali jsme mobil na dětský tábor a zapojili fantazii. Výsledek je užitečný, zábavný a možná vám bude inspirací.
Mobilní telefon používá v současné době valná většina z nás. Někdo hlavně volá a píše zprávy, jiný zase vyřizuje e-maily a prohlíží web, zbytek zase poslouchá hudbu, fotí a hraje hry. Já jsem se zkusil podívat na využitelnost mobilních telefonů a příslušenství očima vedoucího na dětském táboře. Ačkoliv by to asi spousta lidí nečekala, lze na něm najít využití pro širokou paletu techniky.
Na tři týdny se ze mě v létě stává vedoucí na dvou dětských táborech, určených pro děti ve věku 6-15 let. Nikdy mě ale příliš nenapadlo, že bych mohl nějaké věci z oblasti mobilních telefonů využít i právě při přípravě táborů. Hlavním impulsem pro tento článek byla reakce několika dětí, kterým jsem jednou přinesl ukázat Sony Ericsson Bluetooth Car-100 a nechal je, aby jej ovládali mým telefonem. Všechny děti byly nadšené a tak mě napadlo popřemýšlet, co všechno bych mohl na táborech úspěšně využít. Výsledkem úvah je tento článek.
Co máš s nohou?
Pravděpodobně každého by při dotazu týkajícího se využití mobilních telefonů na táboře napadlo odpovědět, že pomocí mobilního telefonu lze snadno a rychle zavolat pomoc. Vzhledem k takřka stoprocentnímu pokrytí republiky signálem již toto nepředstavuje žádný problém a pomoc tak lze zavolat prakticky odkudkoliv. Mobilní telefon se v těchto okamžicích stává důležitou a nepostradatelnou pomůckou vedoucích.
Přestože to přímo není tématem článku, pár vět bych měl i k mobilním telefonům v rukách dětí na táboře. V dnešní době již má telefon skutečně většina dětí a věková hranice, při které obdrží svůj první mobil, se stále snižuje. Obecně mohu říci, že děti starší než deset let bez mobilního telefonu jsou stále výjimečnější. Rodiče dnes mají možnost kdykoliv mluvit se svou ratolestí, zjistit jak se mají a podobně. Přesto nejsem příznivcem toho, aby si děti mobil na tábor vozily. Důvodů pro to je hned několik. Především vyřizování hovorů s rodiči významně narušuje program, děti jsou ochotné sebemenší nespokojenost hned oznámit rodičům (kteří pak zpětně volají vedoucím atd.). Neposledním důvodem je, že děti velmi rády srovnávají co kdo má a podle mě není pro jejich výchovu vhodné, aby rozlišovaly a škatulkovaly své kamarády podle toho, kdo má v kapse jaký telefon.
Dnešní výlet nám potrvá…
Velmi výhodná mi na táboře přijde technologie GPS. Ze zkušenosti vím, že ne každý umí odhadnout vzdálenost, kterou ušel. Často se tedy stává, že výlet, který měl být na celé odpoledne, skončí buď příliš brzy, nebo naopak pozdě v noci. V Obou případech bývá problém na straně toho, kdo trasu vymyslel. On totiž trasu šel svým tempem a rychlost dětí pouze odhaduje. Přítomnost GPS tento problém elegantně řeší, pokud totiž projdu naplánovanou trasu se zapnutým GPS přijímačem, na konci uvidím ušlou vzdálenost a ta je tak říkajíc nezpochybnitelná. Lze z ní odvodit, jak dlouho asi potrvá dětem a zda je vhodně zvolená (samozřejmě, že samotná vzdálenost není vše, rozhoduje také kvalita respektive nekvalita terénu a výškové převýšení, ale samotná vzdálenost je neoddiskutovatelný údaj).
Jeden z mnoha GPS Bluetooth modulů
Kromě naplánování výletů tak, aby jej děti zvládly je GPSka šikovný pomocník. V případě většího počtu GPS, než jediné, se možnosti využití ještě rozšiřují o hry, kdy děti někoho nebo něco hledají a podobně. Zažil jsem stopovací hru, při které byly značky tak důmyslně skryty, že ani skupinkoví vedoucí (tedy ti, kteří hry nechystají a většinou neví o všem, co se bude dít) nevěděli, kudy dál. Primárně by sice děti měly hledat značky samy, ale v případě velmi dlouhého hledání bez výsledku by je měl vedoucí umět navést na správnou trasu. V tomto případě by stačilo mít seznam značek, které se vyskytují na trase a u každé mít její zeměpisné souřadnice. Pokud by pak některá skupinka značku nemohla najít, vedoucí by zapnul GPS a značku by ‚‚náhodou‘‘ objevil…
Každý chce být závodníkem.
Zajímavým zpestřením na táboře může být také Sony Ericsson Bluetooth Car-100. Děti jsou zvyklé na spoustu nejrůznějších autíček na dálkové ovládání, ale že by autíčko mohly ovládat telefonem je pro ně nové. Pro většinu z nich se stane jeho ovládání velikým zážitkem. Bluetooth car je totiž dostatečně malý na to, aby i přes ne zrovna silnou baterii mohl být překvapivě hbitý. Podmínkou je pouze rovný hladký povrch (takže žádný koberec). Na nejvyšší rychlost a při vhodném povrchu není problém s autíčkem udělat smyk, což děti ocení o to více. Možností, co s autíčky dělat je pak celá řada. Lze udělat různé dráhy a děti mají za úkol jimi projet v co nejrychlejším čase. Nebo lze vytvořit dráhu, která bude zaměřena na šikovnost, děti můžou parkovat do pomyslné garáže (kromě toho, že si s autíčkem vyhrají, je to naučí i základní orientaci a představivosti).
Sony Ericsson BT car a jeho ovládací aplikace
Já vlastním hned dva kusy BT autíček, což možnosti ještě rozšiřuje. Jediným problémem se zde stává výdrž autíčka, která je cca půl hodiny plného provozu, poté je třeba jej přibližně půl hodiny znovu nabíjet. Kromě tohoto primárního využití se dá autíčko využít i jinak. Před odjezdem na tábor jsme si vyrobili papírovou karoserii, kterou jsme všelijak pomalovali a nasadili na autíčko. Na táboře při jednom z večerů se pak najednou po zemi začal rychle pohybovat záhadný předmět, který navíc zeleně blikal (pod čelním sklem Caru se nachází zelená LED dioda, která signalizuje blikáním, že je autíčko zapnuté). Vzhledem k tomu, že tématem našeho táboru byl starověký Egypt, se tak z autíček na jeden večer stali dva skarabeové.
Mluvící slunce
Malé děti milují záhady, a tak jsme přemýšleli, jak jim nějakou připravit. Samozřejmě, že nejlepší by pro nás bylo, aby děti záhadu nerozluštily. Každé ráno a každý večer vždy někdo z vedoucích promluvil k dětem, řekl a zhodnotil, co se přes den událo, některé skupinky pochválil, jiné vybídl k větší snaze, soutěživosti a podobně. A právě tato postava mluvčího se naposledy stala pro děti záhadou. Najednou k nim nemluvila konkrétní osoba, ale relativně malá krabička s netradičním vzhledem, která byla pomalována jako slunce. Tato krabička je poté provázela po celou dobu tábora a v nejrůznějších okamžicích k dětem mluvila. Přitom k ní nevedly žádné kabely, zdroj energie a podobně. V krabici se nacházel Sony Ericsson Bluetooth reproduktor MBS100, čímž je celé tajemství vyřešeno.
Reproduktory MBS100 vypadají záhadně i samy o sobě
Vždy jsme si předem nachystali příslušné nahrávky a shromáždili děti do jedné místnosti, aby si poslechly, co k nim sluníčko bude mluvit. A z krabice se vždy najednou sám od sebe ozval hlas a děti získaly svou záhadu. Rozřešení záhady je samozřejmě jednoduché. Svůj mobilní telefon jsem měl předem spojený s reproduktorem, zaujal jsem místo na opačném konci místnosti, kde si mě děti vůbec nevšímaly a spustil jsem nahrávku. Za dobu tábora žádné dítě neodhalilo tajemství mluvícího slunce.
Nápad na mluvící krabici není můj, kdysi nám jeden pán vykládal, že měli podobnou mluvící krabici již před dvaceti lety, tenkrát tedy ve formě radiomagnetofonu v krabici. Toto řešení samozřejmě mělo ve srovnání se současným spoustu nevýhod, nedalo se přesně načasovat spuštění a také při nečekané změně programu se vše měnilo podstatně hůře, než nyní.
Nejlepší telefon na tábor? Sony Ericsson C702
Jako jeden z prvních jsem měl možnost v únoru vyzkoušet novinku ze stáje Sony Ericsson a přibližně před měsícem jsem měl na necelé dva týdny doma k dispozici jeden z prototypů tohoto telefonu. Sice se zdaleka nejednalo o finální verzi telefonu, ale už nyní mohu říci, že kdybych si měl vybrat ideální telefon na tábor z pozice vedoucího, neváhal bych a pořídil Sony Ericsson C702. Důvodů, které by mně k tomu vedly je hned několik. Především zvýšená odolnost telefonu, takže se člověk nemusí být nějakých větších nárazů případně menšího množství vody. Dále jsem uvítal integrovanou GPS. Navíc vzhledem k její integraci je její obsluha jednodušší, než v případě bluetooth kolegyň. Často využívaný by jistě byl také kvalitní fotoaparát k pořizování momentek. Tahat s sebou všude klasický fotoaparát prostě nejde... Na tomto telefonu vidím jedinou zásadní nevýhodu, kterou bude jeho cena, která se bude pohybovat někde kolem 8 500 Kč. Za takto vybavený telefon to není zcela přehnaná částka, ale pro vedoucí na táborech (což jsou většinou studenti středních a vysokých škol) to přeci jen malá částka není.
Odolných telefonů není mnoho. Koupit můžete starší Nokie, nebo Siemens, prodává se Samsung M110 a brzy se dočkáme i zmíněného Sony Ericssonu
Co dál
Netvrdím, že jsem v dnešním článku napsal o všech možnostech, jak se dají mobilní telefony a příslušenství na táboře využít. Napsal jsem pouze ty, které zatím napadly mě a které se dočkaly realizace. Pokud máte nějaké vlastní poznatky z této oblasti, sdělte nám je v komentářích pod článkem. Trochu mě mrzí, že se realizace například nedočkala pojízdná Bluetooth kamera, kterou připravoval Sony Ericsson. Hlavou se mi honí hned několik nápadů...
Této sci-fi hračky jsme se bohužel nedočkali
Důležitá je samozřejmě také cena jednotlivých věcí, které jsem v článku zmínil. Kvalitní Bluetooth GPS se dá pořídit za cenu okolo dvou tisíc korun, Bluetooth reproduktor pak vyjde na necelou tisícovku. Nejvýhodněji z tohoto vychází Car-100, které se při troše štěstí dá pořídit za cenu okolo tří set korun. Nechci, aby si po přečtení tohoto článku někdo myslel, že mým cílem je zavádět moderní techniku na táborech pro děti nějak houfně. Spíše měl ukázat, že se některé věci dají na táboře vhodně využít a pobyt tak dětem zpestřit. Někdy na táboře nastávají okamžiky, kdy je třeba děti rychle zabavit na krátkou dobu, než se například nachystá jídlo případně další program. A třeba tyto okamžiky jsou pro autíčka ovládaná přes Bluetooth jako stvořená.
