Kompromisy? Promiňte pane autore, ale to je naprostá blbost, jelikož mícháte nespojitelné věci, totiž technologii z roku 2005 a dneška. N70 neměla ve své době žádné kompromisy, a jako spokojený vlastník, hezky se k tomu teď rozepíšu:
Autofocus měla v té době Nokia v plenkách, ten co byl v N90 stál zaprd, a s tím co měl v té době Sony Erricson K750i, se nedal ani náhodou srovnávat. Řekl bych, že ten displej byl parádní, byl to skutečně první telefon, na kterém jsem něco viděl i při plném slunci, díky přisvětlovací diodě.
Rozlišení bylo v té době standartní symbianovské rozlišení (které bylo v N90 a N80 zdvojené, kvůli kompatibilitě, a existovalo na něj minimum aplikací).
Málo známým faktem je obrovská paměť RAM, celých 53 MB, a po spuštění měl k dispozici nějakých 32MB. Tak velkou paměť neměl ještě dlouho žádný Symbian telefon (například N73 má k dispozici nějakých 20 MB, které se rychle zaplní) Nedostatek paměti skutečně hrozil jen málokdy, popravdě se mi to povedlo jen s programem Smartmaps, který nějakým způsobem po určité době sám zaplňuje paměť.
Samozřejmostí bylo rádio, a stereo výstup, věci které Nokia v předchozích modelech ráda zapomínala přidat (dnes to zní směšně, ale je to tak).
Skřípajícího krytu jsem si vážně nevšim, telefon drží jak ulitý, a odřeniny se nekonají, jelikož mám telefon v obalu.
Byl to v té době nejvychytanější telefon od Nokie, který měl všechny věci, které chyběly v předchozích modelech. A také jasně nejlepší volba pro milovníky starého symbianu, na který vzniklo ohromné množství aplikací, potažmo her. To je také důvod, proč ho pořád vlastním a zatím nemám žádný důvod měnit.