Nokia Snake je legendou mezi mobilními hrami. Má několik verzí, naučil se nové triky a 3D grafiku. Překonal ale prapůvodní pohyblivé čtverečky?
Už více jak deset let platí Nokia ve světě za jedničku na trhu s mobilními telefony. Na jejím úspěchu se svezla i nejpopulárnější mobilní hra: Snake. Pojďme nahlédnout do její historie. Znáte všechny originální verze?
Mezi mobilmaniaky se asi jen těžko najde někdo, kdo by hada na nějaké Nokii nehrál, nebo aspoň neviděl. Pro ty, kteří však skutečně nikdy neměli tu čest, přibližme princip hry. Ten je jednoduchý a pro všechny existující verze shodný: had sbírá potravu a s tím roste jeho délka. Během sběru se nesmí kousnout do vlastního ocasu ani narazit do zdi bludiště, v němž se pohybuje; v tom momentu hra končí.
Snake (1998)
Nejednou jsem zaslechl, že „ta původní verze hada je stejně nejlepší“. Možná proto, že je opravdu jednoduchá a nerozptyluje hráče žádnými dalšími vychytávkami okolo. Had se dovede motat pouze po ploše displeje, jehož okraje fungují jako stěny, kterým je nutné se vyhnout. V nastavení hry si lze zvolit z devíti stupňů rychlosti pohybu, přičemž čím rychleji se mobilní plaz pohybuje, tím více bodů za každý sebraný bod získá.
Pravidla hry vás upozorňují i na to, že hada nelze zastavit. Zkušení hráči nicméně vědí, že to není tak docela pravda; hru lze totiž opustit a kdykoliv se k ní zpětně vrátit, přičemž nejprve vidíte jen „zapauzovanou“ obrazovku a libovolným tlačítkem zvíře znovu rozpohybujete. Nejvyšší dosažené skóre ve hře se ukládá pod položku Rekord (taky pamatujete, jak jste před deseti lety porovnávali, kdo má větší číslo?).
Ještě malá zmínka ke grafice první verze hada: ta je totiž extrémně jednoduchá. Had tu vlastně není nic jiného než pohybující se černá čára. Ne že by to nějak ubíralo na hratelnosti, nicméně u pozastavené hry se nepozná, kde má hlavní hrdina předek a kde ocas.
Snake II (2000)
Poněkud věrnějšího vizuálního zpracování se dočkává ve své druhé mutaci, kdy už jasně rozlišíme vrtící se ocásek od hlavy s tlamou, jež se rozevře před každým pozřením potravy. Nejde však o jediný rozdíl – přibývají tu navíc nové funkce, jako pětice různých bludišť či bonusová potrava, kterou je třeba sníst v časovém limitu, a čím rychleji ji had stihne spořádat, tím více za ni dostane bodů. Od běžné ji rozeznáte snadno, vypadá totiž obvykle jako nějaký brouk.
S výše zmíněnými bludišti souvisí nová vlastnost hada-dvojky: schopnost procházet skrz okraje obrazovky. Ony pro hada nebezpečné stěny se pak objevují právě v bludištích. Jedním z nich je i obyčejná krabice, tedy čtyři prosté stěny, jak to známe z debutové verze – vhodné pro staromilce.
Prostředí hry dosáhlo ještě jedné kosmetické, nikoliv však nevýznamné změny: průběžný stav vašeho skóre vidíte po celou dobu hry v levém horním rohu. V pravém se pak objeví odpočítávač pokaždé, když na hada v poli čeká bonusová potrava.
Snake EX a Snake EX2 (2002)
V době, kdy monochromatické displeje začaly stále častěji nahrazovat jejich plně barevní nástupci, nemohla na sebe ani obarvená verze oblíbené hry nechat dlouho čekat. Nejednalo se tentokrát už o hru vpálenou napevno do softwaru mobilu, nýbrž o aplikaci pro prostředí Java (J2ME), resp. operační systém Symbian, jež se využívaly v čerstvě vzniklých platformách Series 40 a 60.
Prvním takovým pokusem byl Snake EX, který však kromě barev a povedené (byť dvojrozměrné) grafiky nepřinášel od svého předchůdce Snake II nic nového. Významnějším nástupcem je proto až Snake EX2. Ten k doposud standardnímu „klasickému“ hernímu režimu připojuje ještě druhý (a dle mého zábavnější) mód „extrémní“.
Platí pro něj prakticky stejná pravidla, výjimkou však je hadovo přecházení z jednoho bludiště do druhého po dosažení určitého počtu bodů. Oživujícím prvkem jsou nejen běhající broučci, které je třeba sníst, ale i jakési pobídky, které mohou hru dočasně ulehčit, nebo naopak ztížit, přičemž důležitou roli zde hraje moment překvapení. V extrémním režimu je navíc had vybaven jazykem, jímž může lapat svou kořist na dálku.
Snake Xenzia (2005)
Přeskočím teď k této jednoduché verzi (pod složitým názvem), která se objevovala v posledních modelech dnes již dožívající lowendové série (na videu ji bohužel nenajdete). Pravidla jsou zjednodušená, vrací se zpětk odkazu verze Snake II. Hlavní odlišnost spočívá především v grafice. Tělo hada tu není rovné, ale lehce se vlní. Místo brouků sbírá jen malé a bonusové velké bubliny. I přesto (nebo právě proto) je tato varianta stejně dobře hratelná jako její předchůdkyně.
Snake III (2006)
Svým pojmenováním naznačuje návaznost na verzi Snake II, ve skutečnosti je tato však do značné míry přepracovaná a na první pohled by možná málokdo hádal, že má s původním hadem něco společného. Může za to především grafika; trojkový had je totiž uzpůsoben pro QVGA rozlišení obrazovky a taková plocha už dává prostor pro opravdu propracovanou grafiku. I vypodobnění samotného hada je tu možná vůbec nejzdařilejší a dá se říci, že i nejroztomilejší.
Kritikové však namítají, že na úkor vizuálního zpracování utrpěla pohodlná hratelnost – a nebudou tak úplně daleko od pravdy. Snake III už je trojrozměrný a na rozdíl od předešlých variant nevidíte celé hrací pole najednou, ale vždy jen malý úsek v okolí hadí hlavy, klasický mód, který tu je stále k dispozici, se proto opravdu moc dobře nehraje.
O to lepší je to však s novým herním režimem nazvaným „Dobrodružství“. V něm má had za úkol během časového limitu narůst do dostatečné délky, aby se mu otevřela brána do dalšího hracího pole. K tomu mu opět pomáhá sbírání potravy, jíž už nejsou abstraktní tečky, ale různé druhy ovoce. Dobře mu naopak nedělají muchomůrky – po nich se váš had musí chvilku oklepat a vy tak ztrácíte čas. Opět jsou zde určité pobídky, které mohou vaše krmení ulehčit i zkomplikovat. Objektů vašeho zájmu je na hrací ploše vždycky více a po celou dobu hry neubývají, proto zde nijak nevadí omezený rozhled, jenž je u klasické hry na překážku.
Dobrodružství se tedy očividně inspirovalo Extrémním režimem ze Snake EX2. V tomto módu také poprvé hada přímo existenčně neohrožuje narážení do zdi ani překousnutí vlastního ocasu. Obé vás však vzdaluje od šance dokončit danou úroveň a přejít do vyšší. Jediné, hru ukončí, je tak uplynulý čas. Snake III je hra v Javě, korektně však funguje výhradně jen v zařízeních ze Series 40 s patřičným rozlišením obrazovky.
Snakes (2007)
Pro symbianové modely s rovněž QVGA displejem je určena verze hry, (čerti vědí proč) nazvaná Snakes. Sice jde také o trojrozměrnou adventuru, s javovým hadem či kterýmkoliv z jeho předchůdců má však pramálo společného. Zachováno zůstalo v podstatě jen sbírání bodů a nemožnost překousnout vlastní ocas. Stěny zde hadovi sice také ubližují, ty nerozbitné však až na druhý pokus a těmi rozbitnými projde obvykle jen s minimální škodou.
Cílem hry je tedy opět sbírat body, avšak zde je důležité jejich sběrem v časovém limitu naplnit zásobník energie, abyste postoupili do vyšší úrovně. Zcela netypicky tu má had v základě tři životy a během hry může do zásoby nabírat další. Ve vyšších úrovních mu v dokončení napomáhají tzv. energetické cesty, s každou z nichž se i násobí počet bodů. Úrovní je zde v porovnání s předchůdci mnohem více, sám se (zatím marně) pokouším dostat přes šestnáctou.
Především díky operačnímu systému Symbian je hra Snakes mnohem komplexnější a graficky i zvukově nejpropracovanější, celkově má blíže k jednodušším počítačovým hrám – vedle ní vypadá javový brácha Snake III skutečně jen jako jednoduchá mobilní hříčka.
Bohatá minulost, nejistá budoucnost
Za těch pár roků postihl hada pořádný vývoj: z hranaté černé čáry se stala animovaná bytost. Budeme-li však porovnávat, jak dobře vás který ze šestice hadů zabaví, i nároční trojrozměrní plazi jsou svým „pravěkým“ předchůdcem stále suverénně ohrožováni.
Je nicméně nutné si přiznat, že význam hada v herní sféře přece jen trochu klesá. Může za to jednak rozrůstající se konkurence v podobě skutečně atraktivních mobilních her všech možných druhů, částečně je však vina na straně samotné Nokie. I ta totiž dala ve svých mobilních zařízeních přednost jiným hrám, takže zatímco v žádném z černobílých modelů nesměl had chybět, mezi barevnými následovníky už to ani zdaleka tak pevným pravidlem nebylo. Uživatelé pak museli hru jako soubor JAR či SIS (mnohdy pracně) shánět sami.
Další otázkou je potom současný trend telefonů s dotykovým displejem, v němž se i Nokia poslední dobou vyžívá. Je zatím otázkou, jak by na takových zařízeních had vypadal, jak by se ovládal... třeba se nakonec sedmé verze dočkáme.
