Většina zařízení pro snímání oční duhovky nebývá příliš praktická ze dvou příčin: osoba musí k zařízení přistoupit na vzdálenost pár centimetrů a pak nějakou dobu čekat, než skončí ověřovací proces. Obě mouchy jednou ranou zabili výzkumníci z Carnegie Mellonovy univerzity.
Jejich skener duhovky nejenže odvede práci za jednotky sekund, ale navíc z extrémní vzdálenosti až dvanácti metrů. Zařízení je dokonce natolik přesné, že z takové dálky rozpozná třeba totožnost řidiče vozidla z odrazu jeho pohledu ve zpětném zrcátku.
Vyspělá elektronika spojená se špičkovou optikou identifikuje člověka podle duhovky na vzdálenost mnoha metrů (obr.: Carnegie Mellon University).
Podle výzkumníků tak nastává renesance v použití skenerů duhovky a nic už nebrání tomu, aby u sebe lidé přestali nosit třeba magnetické karty či jiné identifikační prvky. Nový skener je zavčas rozpozná a sám jim kupříkladu otevře dveře či za ně v obchodě zaplatí.
Obavy ze špehování
Odpůrci přílišného dohledu nad jednotlivci však varují, že promyšlený systém může zneužít třeba nějaká špionážní agentura ke sledování občanů. Pochybují také o tom, zda je vůbec společnost dostatečně zralá na tyto takřka futuristické identifikační možnosti.
Jedním z problémů třeba v Evropské unii bude, že nový dálkový skener dokáže shromažďovat informace o jedincích a jejich duhovkách, aniž by k tomu dali výslovné svolení – a to je podle evropské legislativy nemožné. Celkem obligátním problémem je pak už bezpečnost uchovávaných dat.
