Tři králové v Česku: Vodafone, Telefónica, T-Mobile

Stačilo několik měsíců a domácí, dosud poměrně nehybný telekomunikační trh, dostal dva pořádné štulce. Výrazného Oskara, který však byl dítkem téměř neznámé kanadské investiční společnosti, pohltila světová jednička, Vodafone. Krátce poté byl Český Telecom i s Eurotelem přiklepnutý dalšímu obrovi, španělské Télefónice. Připočteme Deutsche Telecom čili T-Mobile a vidíme, že se na malinkatém domácím kolbišti náhle utkávají nejvýznamnější světové telekomunikační společnosti.

Máme, co jsme si přáli. Domácí uživatelé léta žehrali na to, že u nás není žádná pořádná konkurence (zejména ovšem v pevných linkách). Přáli si, aby k nám přišel někdo, kdo post-totalitním monopolům ukáže, jak mají vypadat telekomunikace a jak se slouží zákazníkům. Nyní se naše romantické představy – způsobené především mezi obyvatelstvem oblíbeným odporem k Českému Telecomu a vším, co s ním souvisí – střetnou s realitou.

Co nás čeká?

Ještě než se budeme věnovat třem gigantům, ztratíme slovo i za zbývající české operátory. Ti působí především ve službách poskytování Internetu (Tiscali, Czech on Line, Contactel, ČRa) nebo v hlasových službách především pro podnikové zákazníky (např. GTS Novera, dříve GTS a Aliatel, nebo už zmínění Contactel a ČRa, či Tele2).

I když se vstup nadnárodních gigantů nemusí projevit hned, budou mít zmiňované společnosti pravděpodobně trošku těžší život než dříve. Globální operátoři sice nebývají nejlevnější, ale mají obvykle o něco lepší technologie, dostatek peněz na marketing i propracovanější, celosvětově více „prošláplou“ obchodní strategii i vyzkoušené postupy. Nedivil bych se, kdyby došlo – právě v reakci na akvizici Oskara a především prodej Českého Telecomu – k dalším fúzím; zejména počet poskytovatelů internetu se zdá být poněkud nadbytečný. To ještě podtrhuje stále se zlepšující dostupnost internetové konektivity pomocí nových technologií: bezdrátem v místních rozvodech, metropolitním bezdrátem (WiMax), satelitem, kabelovkou, v budoucnu možná i v rozvodech elektrického vedení.

Situace, kdy na jedné lokalitě mají čtyři firmy prakticky stejnou nabídku nejen cenově, ale i technologicky (vše přeprodávaný dial-up přes Telecom) si o jakousi konsolidaci doslova volá. Ostatně je také vidět, že dial-upoví provideři už prakticky rezignovali na mocný technologický rozvoj či investice do marketingu v tomto směru a snaží se svoje aktivity trošku přeskupit.

Operátoři jsou jen marketingové firmy

Nyní ke „třem králům“. Zřejmě nejmenší očekávání – spojená s příchodem dvou nových hráčů – si musíme klást v oblasti mobilních komunikací. A to i přesto, že uživatelé mobilní telefonie si právě zde žádají největší změny: chtějí levnější hovorné, chtějí lepší a levnější datové služby, chtějí aplikace, chtějí obsah.

Nejmenší očekávání mám proto, že se domnívám, že vývoj v oblasti mobilní telefonie je určován „trhem“, tedy kombinací zákaznické poptávky a technologické nabídky. Nezáleží příliš na tom, jak se firmy zrovna jmenují. Je dobře známé, že mobilní operátoři jsou především marketingové společnosti, které příliš neinvestují do vlastního vývoje a vlastně ani nemají žádný významný vlastní produkt, tedy kromě ceníků. Síť, která určuje hlavní parametry, jim postaví někdo jiný, telefony dodává někdo jiný, oni pouze polepí stát reklamou a rozesílají zákazníkům tučné účty.

Toto platilo bezezbytku především v prvních letech rozvoje mobilní telefonie, kdy i operátoři byli poměrně malí a roztříštění. V posledních letech pak právě dochází k vyšší koncentraci a největší světoví operátoři – kam už patří i všichni čeští i slovenští – si uvědomují, že chtějí-li se dostat dál, musí přestat být závislí na cizích technologiích a musí se odlišit něčím vlastním. Právě Vodafone, nový vlastník Oskara, je tím nejvíce známý; i když zatím spíš z verbálních prohlášení svého šéfa Aruna Sarina. Ten – v dobrém slova smyslu – vyhrožuje výrobcům mobilů, že jejich stroječky nestojí za nic a že si je bude vyrábět sám. Ve strategii Vodafonu nalezneme záměry, které nás svojí progresivitou překvapí.

Nečekejte zlevnění

Přes to všechno ale zůstávám mírně skeptický. Mobilní operátoři si už vyzkoušeli, že lidé chtějí s mobilem a) telefonovat, b) telefonovat a c) telefonovat. Než bychom se dostali k něčemu dalšímu, prošli bychom ještě hodně písmenek abecedy. Přes oblíbené fotomobily jsou příjmy ze zpráv MMS zanedbatelné proti hovornému. Dnes už docela „obstarožní“ textové zprávy také nejsou něčím, co by operátory živilo. Mobil zůstane mobilem ještě dlouhá léta a všechna jeho další využití budou třešničkami na dortu – velmi zajímavými, ba i „vzrušujícími“, finančně ale nebudou pro operátory představovat více než procenta z jejich tržeb.

Hodně se vedou diskuse o tom, zda příchod nových operátorů sníží ceny hovorného v ČR. Je to populární přání otcem myšlenky, ale obávám se, že zákazníci budou spíše zklamání. Jistě: noví operátoři budou chtít dostat své jméno do povědomí a budou si chtít zkusit trošku změřit síly. Budou si chtít ověřit, jestli se na domácím trhu nedá ještě něco šikovného provést. Ale půjde spíše o krátkodobé nabídky než o dlouhodobou cenovou válku.

Není k tomu příliš důvod: trh je totiž rozdělený „správným způsobem“, operátoři potřebují především vydělávat, a to je pro ně přednější než jedno procento tržního podílu navíc. Čeští zákazníci se navíc ukazují jako poměrně loajální. Ani celosvětový vývoj mobilní telefonie nenaznačuje, že by v něm docházelo k pádům cen za hovorné – spíše k jakési postupné drobné erozi.

Veseleji bude u firemních zákazníků, kde ceny nejsou veřejné a vše je otázkou složitých „dealů“ a nejednoduchých vyjednávání. Je veřejným tajemstvím, že v některých druzích hovorného lze u velmi velkých firemních zákazníků dosáhnout i desetinásobně (!) nižších cen než kolik platí soukromý uživatel mobilu. Tady se bude dít mnoho, protože Vodafone-Oskar se nebude chtít smířit s malou rolí, kterou zatím má zejména u velkých zákazníků.

Pevná linka nepatří do starého železa

Se značným očekáváním jsem naopak zvědavý na budoucí vývoj u pevnolinkového operátora: Českého Telecomu. Tento operátor a obecně pevné linky se dosti podceňují. Telefon se šňůrou odesíláme do minulého století a cvrkotající modem jakbysmet. jenže „drát je drát“ a jeho výhod nad jakýmkoli bezdrátovým připojením je nepočítaně.

Zejména pro datové služby je drát ještě velmi málo využitý. Rozvoj v této oblasti byl u nás skutečně špatný a ADSL, které ještě zdaleka nepředstavuje vrchol toho, co lze s drátem provozovat, se zavádělo pomalu a špatně. Je obligátní vinit z toho právě Český Telecom, ale situace není tak jednoznačná. Svůj podíl viny má i stát jako vlastník i jako „provozovatel“ regulačního úřadu, to je ale jiné téma.

Kromě datových služeb nás ale pevné linky mohou překvapit i v hovorném. Není vyloučeno například zavedení paušálu na místní telefonní hovory a cena hovorného vůbec může ještě zajímavě klesat. Hovorů přes pevné linky ubývá, ale síť a infrastruktura je vybudovaná. Vzhledem k tomu, že pevnolinkové telefonování je obecně bráno jako méně komfortní, bude muset jít dolů s cenou. Velice zajímavého a lokálně různorodého vývoje se můžeme dočkat po oddělení poslední míle (local loop unbundling), ke kterému doufám dojde.

Regulovat – neregulovat?

Přestože existence tří globálních operátorů způsobí na českém trhu zajímavé a neobvyklé změny v oblasti telekomunikacích, je zde jeden faktor, který může způsobit zemětřesení daleko větší a který je v tom nejlepším smyslu slova na jakémkoli velkém operátorovi nezávislý. Je to technologie přenosu hlasu přes IP protokol, VoIP čili „telefonování přes internet“. Slavným se stalo vyjádření šéfa amerického telekomunikačního regulačního úřadu Powella, když mu poprvé předvedli Skype. Prohlásil (zhruba v tomto smyslu), že už může klidně odejít do důchodu a úřad zrušit, neboť zakrátko nebude co regulovat.

Na podobnou revoluci se ale můžeme pomalu chystat i u nás. Pokud ovšem stát nenapadne pod vlivem silného lobbingu, že telefonování je nepřípustné a že tedy je potřeba VoIP pořádně zregulovat či rovnou na něj nalepit nějakou novou daň.