Satelitní telefonování nepatří právě k těm nejobvyklejším způsobům komunikace. Jsou však situace a místa na planetě, kdy je tato varianta jedinou možností, jak se spojit se zbytkem světa. Přečtěte si jak pracuje satelitní komunikace a co se nabízí.
Představte si, že jste v malé oáze někde uprostřed pouště a potřebujete se domluvit s někým na druhém konci světa. Nebo se plavíte na lodi uprostřed Tichého oceánu, kde o signál kteréhokoli z GSM operátorů nezavadíte. Pro tyto a podobné případy je telefonování přes satelit jako stvořené.
Vysoko nad námi
Trasa satelitního spojení má několik hlavních částí. Předně je to přístroj, kterým se dovoláte až k družici, tedy satelitní telefon. Dalším prvkem jsou obvykle pozemní pevné nebo mobilní sítě, které komunikují s družicemi a zprostředkují tak spojení se satelitem druhému pozemskému koncovému bodu. A konečně jsou to vlastní družice, které plují v určité výšce nad povrchem Země a tvoří tak vlastní propojovací uzel mezi oběma účastníky.
Družice mohou létat v různých výškách. Pro telekomunikační družice se často používají menší výšky, zhruba v rozmezí 700 až 1500 km nad zemským povrchem. Pro tyto nízké dráhy se někdy používá označení LEO (Low Earth Orbit). Systémy s družicemi v malých výškách mají nevýhodu v tom, že k pokrytí povrchu planety je třeba desítek a v extrému až stovek družic. Navíc se družice v malých výškách musí pohybovat značně svižně; rychleji než se otáčí Země. Výhodou je to, že je jsou signálem snadněji dosažitelné, satelitní přístroje mohou použít slabší výkony a mohou mít proto i menší rozměry. Příkladem satelitní sítě tohoto typu je Iridium nebo Globalstar.
Druhou skupinu družic tvoří takové, které létají ve značných výškách, tedy přibližně 36 tisíc kilometrů nad povrchem Země. Ty se označují jako geostacionární, což znamená, že stojí stále nad stejným místem na zeměkouli. Výhodné je to, že jedna družice díky své výšce pokryje signálem velkou část planety. Pro pokrytí celé Země tak stačí jen několik družic. Nevýhodou je to, že pro dosažení družice z povrchu Země je zapotřebí velkého vysílacího výkonu pozemního mobilního přístroje. Síť, která využívá geostacionární družice, je např. Inmarsat.
Kolem Země provozuje své sítě několik společností, z nichž nejznámější jsou Inmarsat, Globalstar, Iridium nebo Thuraya. Tyto typické zástupce si představme podrobněji.
Nejstarší je Inmarsat
Dědeček satelitních sítí Inmarsat byl poprvé spuštěn v roce 1979, kdy byl určen jako komunikační systém pro námořní lodě. Do podoby, ve které jej známe dnes, se systém vyvinul až v devadesátých letech. Systém Inmarsat má své družice na geostacionární dráze, proto mu jich stačí jen asi jedenáct.
Telefonní přístroje jsou díky velké vzdálenosti k družicím dosti rozměrné a jsou opatřeny parabolickou anténou. Před vlastním telefonováním je nutné nejprve zaměřit anténu na některou z družic, až poté může začít komunikace. Kromě jiného je systém Inmarsat využíván při telefonování z paluby letadla.
Legendární Iridium
Iridium je asi vůbec nejznámější satelitní komunikační systém. Jeho strůjcem je společnost Motorola, která jej uvedla do provozu v roce 1998. Systém čítá celkem 66 družic, které se pohybují ve výšce 780 km. Díky malé výšce družic mohou být telefonní přístroje poměrně malé a tedy lépe přenosné. Síť Iridium pokrývá svým signálem celý povrch planety.
Motorola 9505 pro Iridium
Jako třetí Globalstar
Globalstar je oproti předchozím dvěma sítím mladší – funguje od roku 1999. Satelity tohoto systému jsou poněkud výše než u Iridia. Ve výšce 1 414 kilometrů létá celkem 48 družic. Stejně jako Iridium i Globarstar dovoluje přenášet jak hlas, tak i data, ale pokrytí má o poznání menší. Například Afrika, část Asie a dokonce i některé oblasti Evropy jsou signálem nezasaženy. Telefonní přístroje pro tento systém produkuje firma Ericsson nebo Qualcom.
Nejmladší je Thuraya
Satelitní systém Thuraya je pro nás významný jednak tím, že pokrývá svým signálem evropský kontinent, ale hlavně tím, že spojení pomocí tohoto systému nabízejí naši mobilní operátoři Eurotel a T-Mobile. Oproti předchozím systémům je poněkud jinak koncipován. Satelitní systém používá pouze jedinou geostacionární družici, která je umístěna na 44 stupních východně. Kromě hovorových služeb nabízí také přenos dat nebo informace GPS. V současné době Thuraya pokrývá tyto oblasti: Evropa, Střední Asie, Střední Východ, Severní a Střední Afrika, Indie (včetně Indického oceánu).
Skoro jako roaming
Předně je třeba poznamenat, že je rozdíl mezi teoretickým pokrytím, které nabízí satelitní systém, a skutečnou možností zavolat si z dané lokality. Možnosti satelitního telefonování totiž závisí na mezinárodních dohodách konkrétního státu. Ze satelitního telefonu se volá stejně jako z běžného mobilu; číslo vytáčíte v mezinárodním formátu.
Cenově však satelitní komunikace není tak úplně levná záležitost. Při využití služeb satelitní sítě Thuraya platíte ceny za roaming, které jsou platné pro Thuraya Telecom.
Problém satelitních komunikačních systémů je v tom, že pozemní mobilní sítě jsou už natolik rozšířené, že jim satelitní komunikace mohou jen těžko vážněji konkurovat. Přesto je ale celá řada situací, kdy se bez tohoto způsobu nelze obejít. Vzpomeňme například válku v Perském zálivu, kdy bylo zpravodajství podáváno prostřednictvím sítě Inmarsat. Nové možnosti satelitního telefonování se skrývají např. také v letecké doravě, tedy ve spojení s rozřířeným GSM.