A Bůh řekl: „Budiž Česko zemí mobilům zaslíbenou!“

Ještě před pár lety si u nás lidé představovali pod pojmem mobilní telefon, zařízení připojené k pevné telefonní síti s hodně dlouhou šňůrou. Dnes je ale situace podstatně odlišná a jsou to právě šňůrové telefony, které se pomalu, ale jistě budou stávat pro většinu lidí vzdálenou exotikou.
A Bůh řekl: „Budiž Česko zemí mobilům zaslíbenou!“

Ještě před několika lety působil mobilní telefon poměrně neobvyklým a luxusním dojmem (možná jste tu dobu také ještě zažili, bylo to tak před pěti lety). Pokud si jej již někdo za ty nekřesťanské peníze pořídil, snažil se to pak dát ostatním náležitě najevo. Na ulicích jste pak mohli potkat podnikatele v elegantním obleku s kufříkem v levé ruce a mobilem u pravého ucha, do kterého mluvil, i když třeba zrovna nikomu nevolal. Pokud jste pak nebyli nedoslýchaví nebo nestáli příliš daleko, tak jste pak také mohli slyšet, o čem že to v právě probíhajícím hovoru běží. A ještě pár let před tím pak kufřík v levé ruce sloužil k umístění onoho zbytku „mobilního“ telefonu.

Doba je dnes ale trochu jiná, a tak se nezřídka setkáte s šestiletou holčičkou, jak křičí do mobilu na svojí maminku, že chce další peníze na kredit a na plyšového medvídka, kterého právě vidí ve výloze. SIM karet je v naší republice celkem přes šest milionů (z nichž poměrně nezanedbatelná část koluje v chodbách naší redakce), takže můžeme se sluncem v duši konstatovat, že existuje přibližně pět milionů lidí, kteří mají v naší republice alespoň k jedné ze SIM karet také mobilní telefon.

Otázka zní, co přispělo k tak velkému rozvoji mobilních telefonů u nás. Nepochybně se o to svým dílem zasloužil obchodní řetězec uživatel – zloděj – bazar – jiný uživatel – jiný zloděj – jiný bazar, atd. Nicméně, lze předpokládat, že náš národní sport, kdy český zloděj dokáže ukrást i zadní světla z obrněného transportéru, který se nachází v okolí přísně střežené budovy, nebyl jediným hnacím motorem rozvoje mobilních telekomunikací u nás. A co že byl ten hlavní důvod pro tak masivní rozvoj?

Závist dělá zázraky

Hlavním „pohonem“ rozvoje mobilů u nás byla, podle mého názoru, další lidská vlastnost, která je v Česku poměrně rozvinutá – a to závist. Jelikož zde tradiční úsloví: „Když má soused kozu a já ne, tak si budu přát, ať mu koza chcípne“, nefunguje (většina mobilů totiž vydrží poměrně dlouho dobu), tak nezbývalo tedy než přejít ke strategii opačné: „Když má soused mobil a já ne, tak si ho koupím taky a pokud možno lepší než má on!“ Obzvláště patrný byl tento fenomén pak v oblasti školních lavic.

Ještě před pár lety, když jsem projížděl svoji rodnou vesničkou, která o sobě tvrdí, že je město, a na náměstí jsem se snažil telefonovat (jediné místo, kde byla aspoň trocha signálu), se na mě kolemjdoucí koukali s vražedným pohledem v očích. Pravda, naskytli se i dva kolemjdoucí, kteří hbitě vytáhli z kapsy podlouhlý, velký a téměř půl kila těžký předmět, kterému jsme se ještě před čtyřmi lety nezdráhali říkat mobilní telefon, a významně se podívali na displej snad, aby zjistili, jestli nevolám právě jim. Dnes již v té vesničce mají s výjimkou kojenců mobil snad všichni a mohou si vybrat hned ze tří operátorů.

Mobilní exhibicionismus

Aby mohla v lidech vzniknout náležitá závist, je nutné ji nějak řádně přiživovat. K tomu slouží (a sloužili) lidé, kteří trpí zvláštní nemocí, kterou jsem si dovolil nazvat mobilní exhibicionismus (dále jen ME; pozor, neplést si to s MS Windows ME). Ten má několik stádií od stádia: „Já mám mobil a kdo je víc,“ až po stádium: „Já mám Nokii 8850, Siemens SL45 a Sony CMD-Z5 a kdo je víc.“ Pro ty vás, kteří se v mobilním exhibicionismu příliš neorientují, jsme připravili stručný přehled jednotlivých jeho stádií.

Já mám mobil a kdo je víc

Tato forma ME již prakticky vymizela a projevuje se pouze v těch nejchudších oblastech republiky nebo případně u českých turistů v mobilně méně vyspělých zemích Postižený se chová tak, že mobil nosí co nejviditelněji, nejlépe však u ucha, a při hovoru (nebo i jindy) do něj mluví co nejhlasitěji, aby si všichni lidé v okolí stačili všimnout, že telefonuje. Mobilní telefon bere zásadně až po čtvrtém zazvonění a ještě při jeho zvonění jej dokáže ukázat co nejvíce lidem v okolí.

Ach tak, to nebyl můj mobil

Tato fáze nemoci se projevuje pouze v kolektivu, minimálně však ve společnosti dvou lidí. Její průběh je vcelku klidný. Nejčastěji se u nás projevovala ke konci minulého století v restauracích. Pokud někomu zazvonil mobilní telefon, všichni lidé v okolí vytáhli své telefony, aby vzápětí zjistili, že nezvonil ten jejich, respektive aby všem ukázali, že také mají telefon. U některých jedinců se toto stádium stalo chronickým.

Já mám Nokii 8850/Siemens SL45/Sony CMD-Z5/Ericsson T39m a kdo je víc

Toto stádium je jakousi mutací předchozí varianty ME. Projevuje se tak, že pokud někomu v okolí zazvoní telefon, tak postižený vyndá ten svůj a alespoň si překontroluje, jestli má jeho telefon stále signál, případně se podívá do kalendáře, jestli se za těch pět minut, co telefon nekontroloval, něco nezměnilo.

Já mám Nokii 3330 a kdo je víc

Tato varianta ME je dětskou mutací předchozího stádia. Projevuje se obdobně pouze s tím rozdílem, že postižený má telefon v ruce většinu doby, kdy jej někdo pozoruje a hraje na něm hada nebo Space Impact, případně píše SMS (i když je pak třeba nepošle). Některé dětské pacienty, kteří mají movitější rodiče, pak postihla varianta předchozí, nebo případně jedna z nejnovějších mutací, která se nazývá: „Já mám Nokii 9210 a vy všichni kolem jste jen socky!“

Já mám dva, tři, až n (kde n náleží N) mobilů a vy jen jeden!

Tak tato varianta ME se začíná rozmáhat až v posledních měsících a přišla k nám spolu s příchodem nového operátora. Je ale nutné říci, že jedinci postižení touto nemocí se nedají považovat za pravé mobilní exhibicionisty, neboť u svého okolí často vyvolávají soucit nebo dokonce pohrdání. Proto lze považovat za pravděpodobné, že tato, zatím poslední mutace ME, nebude za mobilní exhibicionismus považována a bude zařazena spíše mezi technofílie či mezi závislosti.

Poznámka šéfredaktora: autor článku má čtyři mobilní telefony (v pondělí mu přibude pátý) a všechny je bezezbytku využívá ;-)

Poznámka redakčního šotka: Nepřejte si vědět, kolik mobilních telefonů vlastní náš pan šéfredaktor :-)

Témata článku: Ostatní, Ericsson T39m, Siemens SL45, Sony CMD-Z5

39 komentářů

Nejnovější komentáře

  • ultramarine 25. 12. 2002 14:43:38

    Ja bych to videl trochu jinak,...

    Samozrejme o tom co riikaate o...

  • Tomáš Lorenc 25. 10. 2001 8:38:37

    Chápu, že Vám z této "mobilní konfigurace" plynou jisté výhody. Dává to...

  • Petrous 24. 10. 2001 12:25:13

    Ja osobne mam taky 2 SIMky a 2 telefony. Prvni z nich pouzivam po cely...


komerční sdělení

Komerční sdělení