O iPhonu si toho můžete přečíst spousty. Jaký je? Jak se s ním žije každý den? Přečtěte si pojednání o životě s legendou.
Osekaný fotoaparát
Apple chtěl vyrobit jednoduchý telefon, u fotoaparátu to s jednoduchostí už ale přehnal. Při focení nenastavíte naprosto nic, cvaknutím vyfotíte vybranou scénu a tím to končí. Nedokážu si představit, že by něco takového mohlo dnešním rozmazleným uživatelům stačit. Obzvláště když fotky nejsou nikterak kvalitní.
...a to je asi tak všechno okolo fotoaparátu a fotografií
Povedená je alespoň galerie. Na nějakého správce souborů zapomeňte, fotky si prohlédnete tady a zbytek vás nemusí zajímat. Fotografie se automaticky ukazují v malých náhledech, když na některý z nich ťuknete, zvětší se. Odtahováním prstů od sebe se pak dají dále zvětšovat.
Fotky z iPhonu si neporozuměly s naší administrací. I když byly v počítači korektně otočeny, tady je vidíme všechny na šířku. Apple zřejmě dělá něco jinak i s informacemi, které doplňují obrazová data
Z fotek pustíte také slide show, kterýkoliv snímek nastavíte jako pozadí. Zásadním nedostatek spatřuji v nemožnosti pracovat s více fotkami najednou. V okamžiku, kdy potřebujete vymazat najednou několik desítek fotek, začnete iPhone proklínat.
Monopol na mapy
I když má iPhone GPS čip, v praxi jsem ho příliš často nevyužíval. Občas se hodí u některých doinstalovaných aplikací, použít se dá také pro fotografie. Aplikace pro autonavigaci zatím stále chybí, i přes vleklé spekulace okolo spolupráce Apple a TomTomu. Jen na půl cesty k opravdové navigaci je program XRoad G-Map.
Google Maps se ale rozhodně hodí pro pěší cestování po městě. Zadáte kam se potřebujete dostat a aplikace vás bez problémů navede. K dispozici máte jednak klasickou mapu, nebo její ortofoto variaci. Pokud máte u kontaktů vyplněnou adresu, aplikace je schopná vám ji vyhledat.
Mapy od Google už i v ČR patří k tomu nejlepšímu, škoda jen, že je nutné stahovat je všechny z internetu
Úplně na závěr jsem si nechal alespoň krátkou zmínku o hrách. Z iPhonu se totiž postupem času stává docela solidní konkurent pro platformu N-Gage. Hry velmi často využívají akcelerometr a hraní tak získává úplně jiný rozměr. Navíc ceny jsou více než sympatické a narazíte i na spoustu freewarových kousků.
Dva z mnoha příkladů hry na iPhonu. Zapojení pohybového senzoru je chytlavou záležitostí
Zůstává svůj
iPhone i přes značné množství snah o kopírování stále zůstává naprostým originálem. A to v dobrém i špatném smyslu. Zpočátku jsem k němu přistupoval s velkou nedůvěrou, ale díky perfektnímu ovládání si mě velmi rychle naklonil. O další pozornost ale musel tvrdě bojovat. iTunes není zrovna přívětivý program a i když proběhla nejvíce obávaná synchronizace kontaktů bez problémů, komplikované nahrávání hudby rozhodně odrazuje.
Na iPhone pohlížím hlavně jako na hodně zábavný gadget. Většina jeho konkurence má mnohem pokročilejší funkce, ale zatím se jim nepodařilo udělat jejich používání stejně zábavné jako na iPhonu. Když budu na jablečný mobil pohlížet jako na zábavnou hračku, nejvíce musím být zklamán z kvalit a jednoduchosti fotoaparátu. V tomto ohledu iPhone obrovsky zaspal. A vyčítat mu stejně tak mohu nemožnost natáčení videa.
Jako o plnohodnotném pracovním mobilu nemá smysl o iPhonu uvažovat. Windows Mobile i Symbian jsou prostě dál. Pro začátek by musel iPhone alespoň podstatně zlepšit funkci bluetooth. Tu jsem v podstatě za celou dobu nevyužil. Ona se totiž dá využít jen k máločemu. Také organizace času by se musela zlepšit, kalendář není špatný, ale k dokonalosti mu toho také chybí dost.
Tak tedy – koupit či nekoupit? Osobně mám po několika měsících jasno. Jako hračku beru iPhone všemi deseti, pro práci bych si ale vybral něco menšího a chytřejšího.