Až dosloužím, chci do sběru, aneb těžba zlata z mobilů

Podívejme se, jak mobil škodí životnímu prostředí a co může udělat každý z nás, aby k tomu nedocházelo.
Až dosloužím, chci do sběru, aneb těžba zlata z mobilů

Stejně jako lednička, televize či monitor je i mobilní telefon elektronické zařízení. Tak jako další elektrospotřebiče nám mobilní telefony usnadňují život, jejich vývoj je stále rychlejší a cenově dostupnější. Zatímco před deseti lety činila pořizovací cena nového přístroje s tehdy slušnou funkční výbavou 10–15 tisíc korun, dnes lze pořídit podobně vybavený přístroj za polovinu.

Uživatelé mobilních telefonů si pořizují nový přístroj nejpozději jednou za dva roky a často vlastní více než jeden mobil. V České republice bylo již v roce 2007 registrované podle údaji Českého statistického úřadu téměř 13 miliónů účastníků mobilních sítí.

V celosvětovém měřítku se ročně prodá více než miliarda přístrojů. Každý z nich obsahuje poměrně velké množství drahých kovů, při jejichž získávání v dolech dochází ke značnému zatížení životního prostředí. Většina světových zásob zlata a mědi je těžena v otevřených dolech, z nichž uniká kyanid a kyselina sírová. Podle dat z U.S. Geological Survey a od samotných těžebních společností lze odhadovat, že těžba zlata potřebného pro jeden mobil generuje sto kilogramů odpadu. Vykopávání kovů ze země a jejich přenášení do biosféry, zatímco ty samé kovy už máme a zakopáváme je na skládkách, nedává žádný smysl.

Znovu používané telefony v sobě zadržují přírodní zdroje, což snižuje poškozování životního prostředí těžbou. Z tohoto důvodu je recyklace materiálů (tedy znovuuvedení do oběhu) důležitou součástí výroby nových telefonů.

Loni bylo na výrobu mobilů spotřebováno více než 10 000 tun mědi, 4 250 tun kobaltu, 280 tun stříbra, 27 tun zlata a 10 tun palladia – to vše lze recyklací získat zpět. Náklady a zátěž pro životní prostředí kvůli těžbě těchto drahých kovů jsou samozřejmě daleko vyšší. Například kvůli zisku 4 tun zlata je třeba vytěžit 3 miliony tun zeminy. Měď je zase ve vytěžené hornině obsažena jen v jednom procentu.

Do popelnice ne!

Objem elektroodpadu ve vyspělých zemích dosahuje obrovských čísel. Nejinak je tomu v České republice. Zákon z roku 2005 stanovuje dovozcům a výrobcům finanční i hmotnou odpovědnost za sbírání a recyklaci elektrického a elektronického odpadu. Nejméně 80 % sebraného odpadu pak musí být recyklováno.

Poté, co váš mobil přestane sloužit, existuje několik možností, co s ním provézt. Nejhorší variantou je vyhození do popelnice, za které dokonce hrozí desetitisícové pokuty. Jak nám potvrdila firma Asekol, která se zabývá sběrem a recyklací elektroodpadu, skončí mobil vyhozený do popelnice na běžné skládce, kde na něj působí přírodní vlivy jako horko, mráz, vítr a déšť.

Tím se uvolní toxické látky jako kadmium, nikl, rtuť a dále i bromované zpomalovače hoření či šestimocný chrom. Tyto látky mohou kontaminovat spodní vody a následně se usazují v lidském i zvířecím těle. Loni byla publikována studie, ve které pracovníci agentury EPA (Environmental Protection Agency) podrobili 34 mobilů důkladným testům, při nichž simulovali působení přírodních vlivů. Ze všech testovaných mobilů unikalo takové množství olova, které je považováno za nebezpečné.

I když mobil náhodou neskončí na skládce, bude odvezen do spalovny komunálního odpadu. Při spalování plastových krytů se pro změnu uvolňují látky jako chlorovodík, hexachlorbenzen, PCB, furany, dioxiny a další. O tom, jak tyto chemikálie škodí životnímu prostředí a potažmo i lidem, není třeba hovořit.

Zbývající část článku si můžete přečíst v Mobilitách 9/2008, které vyjdou už tento čtvrtek 25. září. Předplatitelé časopisu k němu mají přístup již nyní – stačí kliknout na následující odkaz.

Témata článku: Asekol, Lednička, Těžba, Mobil, Sběr