V redakci jsme si vyzkoušeli v praxi USB Bluetooth adaptér na eMacu a byli jsme více než mile překvapeni. Kdyby tak Bluetooth takhle dobře fungoval i na ostatních platformách...
Osobní počítače pocházející z dílen kalifornského Applu byly vždy vyjímečné a něčím zvláštní – ať již svým designem, provedením či operačním systémem. Právě operační systém počítačů rodiny Mac je již od počátků velmi dobře známy jako synonymum uživatelské jednoduchosti a přívětivosti.
Po nesčetným problémech a peripetiích, které nás provázeli při testech USB Bluetooth adaptéru Mitsumi jsme tuto technologii v redakci téměř zavrhli. Prováděli jsme nejrůznější testy připojení s počítači s několika verzemi operačních systémů společnosti Microsoft i s moderními distribucemi Linuxu. Nutno dodat, že podpora modrozubého spojení vždy fungovala trošíčku jinak, než bychom si sami představovali. Ve všech případech byly na vině našeho neúspěchu problémové ovladače pocházející přímo od výrobce tohoto adaptéru.
Dá se proto říci, že když jsem zapojoval tento adaptér do USB portu klávesnice elegantně bílého eMacu, nečekal jsem žádné velké zázraky. Tou dobou jsem měl již za sebou jednouchou instalaci podpory bluetooth technologie do operačního systému Mac OSX pocházející přímo od společnosti Apple – nepotřeboval jsem tak žádné nespolehlivé ovladače pocházející od výrobce zařízení. Po zasunutí do USB portu klávesnici dostávám od počítače hlášení, že právě připojené zařízení potřebuje ke svému chodu více energie, něž kolik mu je schopna klávesnice dodat.
Připojuji tedy adaptér do portu na těle počítače a hle – na systémovém pruhu v pravém horním rohu obrazovky se mi objevuje nová ikonka.
Zapínám tedy Ericsson T39 do zjistitelného režimu a klikám na položku vyhledat mobilní telefon. Po několika málo okamžicích je telefon nalezen a je mi nabídnuto spárování obou zařízení – nyní již stačí zadat číselný kód na obou zařízení a je hotovo.
Poté, co máte Maca se svým(i) mobilem spárován, můžete si otevřít nový ovládací panel Bluetooth, kde na čtyřech přehledných záložkách můžete jednoduše nastavit všechny parametry modrého zubu. Všechny položky jsou – jako ostatně vše na Macu – intuitivní a stále máte k dispozici i nápovědu.
A nyní již chceme se svým připojeným telefonem komunikovat, že? Nic není jednoduššího – váš právě spárovaný telefon se vám při otevření ovládacího panelu Síť objeví jako nové síťové zařízení (sériový port). Vyberete tedy příslušný port a na čtyřech záložkách nastavíte vlastnosti vytáčení, chování počítače a modemu. Na poslední záložce můžete ze seznamu vybrat přímo svůj mobilní telefon – my jsme vše testovali s mobilními telefony Ericsson, které jsou přímo Applem podporovány, a tudíž je v roletě modemů určitě naleznete.
A nyní jsme u konce – nastavení uložíme, ovládací panel uzavřeme a kliknutím na ikonu připojení v nástrojové liště si vybereme právě vytvořené vytáčené připojení a za pár okamžiků jste na Internetu. A pokud vás zajímá bezdrátová synchronizace nejen s mobilním telefonem, ale kupříkladu také s kapesním počítačem, určitě si přečtěte článek o iSyncu.
Na tomto místě myslím mohu směle prohlásit, že podpora technologie Bluetooth na Macu funguje přesně tak, jak si můžeme představit. Vše je rychlé, jednoduché a skutečně úzce provázány se samotným operačním systémem – prostě všude je vidět, že podpora pochází přímo od tvůrce operačního systému a ne od třetích firem, jako je tomu u konkurenčních platforem.
