Bude nám k životu stačit jen telefon a internet?

Standa je normální, průměrný mladík. Jako každý jiný pracuje - je překladatel, má své zájmy, čte, baví se, občas i něco sní. Liší se jen v maličkostech: neopouští svůj byt. Proč by to dělal? Není to potřeba. Má telefon a internet.
Bude nám k životu stačit jen telefon a internet?

Obcházet obchody a vybírat nejvhodnější dárek pro partnerku? Nuda. Běhat do trafiky pro noviny? Zbytečné. Chodit do obchůdku na rohu pro větší nákupy? Minulost. Navštěvovat pobočku banky za účelem zařízení trvalého příkazu? Přežitek. Shánět kupón do mobilního telefonu? Pod úroveň. Navštěvovat oblíbenou sázkovou kancelář? Nesmysl. Řítit se do cestovní kanceláře ve snaze neprošvihnout výhodný last-minute? K smíchu.

V tomto monotónním výčtu bychom mohli pěkně dlouho pokračovat. A pokud bychom trochu nechali zapracovat svou fantazii – ale skutečně jen minimálně – mohli bychom se postupně dostat skoro k úchylným závěrům.

Nevěříte? Pojďme se pokusit nastínit následující scénář jednoho běžného, pracovního dne jednoho běžného, pracujícího mladíka. Pro jednoduchost, a také abychom se s ním dokázali lépe ztotožnit, si jej pojmenujeme: líbí se vám třeba jméno Standa?

Standa pracuje, nakupuje, baví se. Nevychází však z bytu!

Standa není ničím výjimečný. Pracuje jako překladatel ze španělštiny. Je mu dvacet sedm let, před třemi lety absolvoval vysokou školu. Je zatím svobodný, nemá ani žádnou vážnější známost. Bydlí v paneláku v tradičním, chátrajícím bytě 2+1. Má stálý přístup k internetu a disponuje jen trochu nadprůměrnými znalostmi v informačních technologiích.

Standa ráno vstane kolem osmé hodiny. Chvilku se ještě povaluje v posteli a přemýšlí, co jej nadcházející den čeká. Když bolestným myšlenkovým pochodem dospěje k nezvratnému přesvědčení, že už mu došly všechny argumenty omlouvající další setrvávání pod peřinou, vstane a zběžně provede několik tradičních úkonů ranní hygieny.

K snídani si dá rohlíky se sýrem a čaj. Po snídani, před devátou hodinou, zasedne k počítači a pustí se do práce. Dnes bude pokračovat v překladu článku o cestovním ruchu v Galícii. Po chvíli se do práce zabere.

V jednu hodinu po poledni Standa usoudí, že je čas k obědu. Zvedne telefon a objedná si pizzu. Pizzerie je nedaleko, kurýr přijede za necelou půlhodinku. Standa poobědvá a pokračuje v práci. Kolem páté hodiny se mu podaří překlad dokončit. Ještě jednou nebo dvakrát si jej po sobě přečte, a pak jej pošle elektronickou poštou zaměstnavateli.

Zaměstnavatel po chvilce potvrdí přijetí a připomene Standovi, který text je nyní na řadě. Standa se u počítače protáhne a spustí internetový prohlížeč. Nejprve je nutné zařídit pár operací v bance. Standa se rozhodl, že konečně odprodá část svého podílu v akciovém otevřeném podílovém fondu. Ne že by se příliš vyznal v investicích, ale v novinách už několikrát četl, že akciové trhy jsou momentálně nečekaně vysoko a jejich další růst je sporný. Převede proto peníze do konzervativního fondu peněžního trhu.

Pak pošle několik platebních příkazů a zkontroluje, zda už dostal chybějící autorský honorář za překlady v minulém měsíci. Zjistí, že jako obvykle ne, a napíše další e-mail svému zaměstnavateli.

Standa se zajímá o sport a je příznivcem kursového sázení. Večer se hraje další kolo fotbalové Ligy Mistrů, Standa proto projde na Internetu předchozí výsledky a kursovou nabídku sázkové kanceláře. Vybere si pár zápasů, zvedne telefon a vsadí si.

Následně Standa projde pár internetových obchodů, protože shání nový vysavač. Ještě nic nekupuje, ale porovnává ceny a vlastnosti nových typů. Zabrousí i na stránky několika knihkupectví.

Standa si pak uvědomí, že mu dochází některé základní potraviny. Protože bydlí ve větším městě, může si dovolit luxus nákupu potravin přes internet. Vytvoří a potvrdí objednávku. Zítra budou rohlíky pěkně čerstvé, těší se Standa na snídani.

Ale co k večeři? Možná by nebylo špatné kuřecí soté s mandlemi. Standa zvedá telefon a objednává zvolené jídlo. Ještě kdyby tak kurýři přijímali platební karty, nemusel bych chodit každé dva týdny k bankomatu, povzdechne si Standa. Za necelou hodinku už si ale pochutnává.

Standa si dále přečte na internetu noviny a několik odborných článků. V internetové samoobsluze svého mobilního operátora si aktivuje jednu novou službu a naopak si zruší podrobné vyúčtování, které mu připadá čím dál zbytečnější. Protože do budoucna uvažuje o novém bytě, projde inzeráty.

Nakonec Standa zakotví na internetovém chatu. Přivítá se se svou známou, skoro neměnnou skupinou a pokecá. Nezávazně, pohodově. Zbytek večera náš hrdina tráví u televize. Těší se na sestřihy z fotbalové Ligy Mistrů a doufá, že vyhraje svoji sázku. Nevyhrál, ale to nevadí. Příští zápasy se hrají už zítra.

Před spaním Standa zaskočí na oblíbený erotický server a příjemně uvolněn usíná. Další pohodový den je pryč.

Kolik budoucích Standů je mezi námi?

Je nepochybné, že Standa bude muset dříve nebo později ze svého kutlochu vylézt. Časem se asi objeví úkol, který nepůjde vyřešit ani po internetu, ani přes telefon.

Přes telefon a po internetu je ale možné zařídit skoro cokoli. Stále více a více společností nás láká na nesporné výhody dálkového přístupu. Když objektivně zhodnotíme kteroukoli z těchto konkrétních nabídek, musíme uznat, že je opravdu šikovná. Ušetříme čas, nervy, často i peníze. Vtírá se však otázka, jestli se za těmito viditelnými a objektivními výhodami neskrývá nějaká obludná, strašlivá nevýhoda. Jestli za ty výhody neplatíme něčím daleko dražším.

Dálkový přístup je pěkná věc, ale neměli bychom jej přehánět. Jinak se možná dočkáme doby, v níž pro nás bude osobní konfrontace nezvyklá. Je samozřejmé, že nastíněná situace je skutečně extrémní a nepředpokládám, že by se k ní kdokoli z nás přiblížil. Zatím. Navíc navždy zůstane velká skupina lidí, pro něž je Standova situace prostě nemožná, protože se v rámci svého zaměstnání dnes a denně setkávají s jinými lidmi a kteří se pohybují v kolektivech.

Ale jádro otázky zůstává. Není přílišná možnost zařídit vše přes telefon a přes internet nebezpečná? Nemůže se v budoucnu vyčlenit skupina lidí, kteří nebudou kromě telefonu a internetu potřebovat už vůbec nic? Dokáže se riziková skupina ubránit pokušení a chodit ven, i když nebude muset? A co když se neubrání?

Přes internet, textovky či telefon můžeme nakupovat, komunikovat s úřady, vzdělávat se, pracovat, soutěžit, povídat si a seznamovat se. Jen rozmnožovat se zatím na dálku nedokážeme. Co s tím? Jsou tři varianty: buď se budeme dál setkávat i osobně, nebo se naučíme rozmnožovat na dálku. A nebo se prostě rozmnožovat nebudeme: výhody rozmnožování nepřeváží nepohodlí osobního setkání.

Diskuse: Pro co hlasujete vy?

Témata článku: Ostatní, Telefon, Podrobné vyúčtování, Internet, Pěkná věc, Velká skupina